Praha - Albový formát je i nadále v krizi, prodeje digitálních singlů stoupají a do výdělků nahrávacího průmyslu se začínají příznivě promítat i zisky ze streamovacích serverů - taková byla v kostce situace hudebního průmyslu v roce 2012. K největším bestsellerům patřily velké ženské hlasy, country, konzervativní pop a také nepředvídatelné hity z YouTube šířící se virálně přes internet.
Pro hudební průmysl je dobrá zpráva to, že letošní statistiky potvrzují zastavení dramatického propadu zisků, který začal s nástupem nového tisíciletí. Nepřišla prodejní "post-Adele" kocovina, kterou mnozí předpovídali po zdařilém roce 2011, kdy průmysl do černých čísel vytáhla obřími prodeji britská zpěvačka s albem 21.
Je to asi i tím, že druhé studiové album Adele šlo skvěle na odbyt i v roce 2012 - v USA se dokonce znovu stala nejprodávanější nahrávkou roku, v Británii skončila těsně druhá. Její pozice nejprodávanějšího hudebního interpreta druhý rok po sobě je ještě pozoruhodnější, když si uvědomíme, že Adele strávila skoro celý rok v ústraní - nejprve kvůli nemocným hlasivkám a poté i těhotenství a mateřství. A tak se jí o reklamu postaraly jen vystoupení na Grammy a Brit Awards a podzimní titulní song k bondovce Skyfall, který ale k překvapení všech nedoputoval na číslo jedna singlového žebříčku ani v Británii, ani v USA.
Rok 2012 také naznačil, že velké nahrávací společnosti se znovu naučily vyrábět hvězdy z mladých interpretů a nemusí se už spoléhat jen na nostalgii po „stars" minulosti. V Británii má nejprodávanější desku roku debutující skotská zpěvačka Emeli Sande a hodně se dařilo i dalšímu objevu - Laně Del Rey.
V USA prodala třiadvacetiletá country-popová hvězdička Taylor Swift v prvním týdnu 1,2 milionu kusů své desky Red, což je historicky sedmý nejrychlejší žebříčkový nástup a první v těchto statistických „sférách" od roku 2005. Svoje žebříčkové pozice uhájili s druhou deskou i Mumford & Sons a oživení formule klučičí kapely pro druhou dekádu nového tisíciletí provedli One Direction. Obě posledně jmenované kapely navíc stvrdily skvělý rok britských interpretů za oceánem - mezi čtyřmi nejprodávanějšími deskami v USA jsou tři interpreti z ostrovů.
Jinak ale v USA vládne country, nebo přesněji jeho popová mutace. Společně s novinkou Taylor Swift se mezi nejprodávanější desky vešly i její žánroví kolegové a kolegyně Carrie Underwood s Blown Away, Luke Bryan s Tailgates & Tanlines (vydanou v roce 2011) i velkolepý comeback Lionela Richieho, který obstaralo album coververzí jeho největších hitů Tuskegee nazpívané s hvězdami americké country.
A to ještě můžeme do této škatulky zařadit i britské bluegrassové revisionisty Mumford & Sons.
Kromě Adele se tradičnímu americkému žánru dokázali postavit už jen britské náctileté hvězdy One Direction, jejichž drtivý nástup za oceánem snese - čistě statisticky, samozřejmě - srovnání snad jen s prvním rokem Beatlemánie v šedesátých letech. Klučičí anglicko-irský kvartet překonal i Justina Biebera, kterému se přerod v dospělou hvězdu povedl na Believe tak z poloviny a asi čekal vyšší prodeje než 1,141 milionu, na nichž se deska zastavila v prosinci.
Celkově prodeje alb klesly v USA o další čtyři procenta, díky digitálním singlům se ale počty prodaných kusů hudebních nahrávek v USA zvedly o 3,9 procent.
Superstar z olympiády
Po loňském žebříčkovém ataku Adele prahli Britové v roce 2012 po velkých ženských hlasech a vypjatých emocích a pětadvacetiletá skotská zpěvačka Emeli Sande jim to dala. Její debut Our Version Of Events míchající pravověrný soul a moderní R&B vyšel v únoru a v první polovině roku se prodával velmi slušně, ale skutečnou superstar z ní udělalo až vystoupení na zahajovacím ceremoniálu londýnské olympiády, kde zazpívala hymnus Abide With Me. Objevila se pak i při závěrečném programu na olympijském stadionu. Od té doby se prakticky nehnula z první žebříčkové pětky a v prosinci překročila milionové prodeje v Británii.
Těsně na dvojce skončila ve výročním účtování Adele a její bezmála dva roky stará trvalka 21, která během roku přepsala několik letitých rekordů a stala se nejprodávanější deskou nového století. Na trojce se umístila americká hvězdička Lana Del Rey připomínající popové sexbomby z padesátých let. Její album Born To Die zúročilo úspěch virálního hitu Video Games z konce roku 2011 i poptávku po „postfeministických" ženských hvězdách starého střihu - trochu sexuálně provokativních, ale zároveň tradicionalisticky submisivních. Dalším velkým hlasem v žebříčku je sedmadvacetiletá zpěvačka a herečka Paloma Faith, jejíž druhé album Fall to Grace dosáhlo také na platinové ocenění a ve výročním žebříčku je deváté.
Britové také absolutně věří vlastním interpretům - do první desítky se kromě Lany Del Rey už dostala ze zámořských hvězd jen Rihanna s loňským albem Talk That Talk. Z dosud nejmenovaných interpretů Top 10 doplňují další loňské trvalky - písničkář Ed Sheeran (+), Coldplay (Mylo Xyloto), Jessie J (Who You Are) a samozřejmě i One Direction, kteří v Británii ale zaznamenali horší prodeje než v USA.
Hvězdy jednoho virálního hitu
Kdyby někdo před rokem prohlásil, že největším globálním hitem roku 2012 bude píseň korejského rappera zpívaná navíc v jeho rodném jazyce, možná by byl veřejností shledán za duševně chorého. Je ale pravda, že kdyby k tomu ještě dodal, že se tak stane díky ujetému klipu a nakažlivému tanečku, už by to tak neuvěřitelně nevypadalo.
Bizarní hity z YouTube šířené virálně po sociálních sítích tu máme už několik let, teprve letos se ale z nich masově staly hity. Nejprve přišly chytlavé popěvky Somebody That I Used To Know (Gotye & Kimbra), We Are Young (Fun & Janelle Monáe) a Call Me Maybe (Carly Rae Jepsen), které sice patřily úplným nováčkům a odstartovaly svoji cestu na vrchol světových žebříčků na YouTube, vlastně ale splňovaly všechny zásady popových megahitů. Jenže když se v říjnu ozval z vrcholu hitparád po celé zeměkouli (od Británie, přes Čechy až po Austrálii) korejský popěvek Gangnam Style, vypadalo to najednou, že svět se dokonale zbláznil.
Čtyřiatřicetiletý korejský bavič PSY možná vystihl ideální moment, kdy se v globálním popu objevila poptávka po montypythonovském „něčem úplně jiném" a zároveň potvrdil, že YouTube se stalo MTV dneška a bez originálního klipu se už zase po letech hit obejít prostě nemůže.
Hudebně je Gangnam Style tuctová dance odrhovačka, ale fakt, že na druhé místo v americkém žebříčku a na první skoro po celém zbytku světa doputovala korejsky zpívaná píseň, je přinejmenším náznakem toho, že se dosavadní dominance angloamerických hvězd začíná povážlivě kývat. Gangnam Style se na konci listopadu stal s 805 miliony diváků dokonce nejsledovanějším klipem na YouTube všech dob a porazil i Justina Biebera, dosavadního nekorunovaného vládce virálních klipů.
Z bezmála sedmi milionů prodaných kusů digitálního singlu Somebody That I Used To Know musí mít šéfové hudebního průmyslu radost. Z dlouhodobého hlediska ale není příliš pozitivní fakt, že většina letošních úspěšných singlových interpretů nedokázala na svůj hit navázat dobře prodávajícím albem a jejich kariéra patrně brzy skončí v kolonce „interpret jednoho hitu". Výjimkou jsou fun., jejichž Some Nights se blíží k milionovým prodejům a mají nominaci na Grammy.
