reklama
 
 

Hrdina jako Ovčáček v literatuře neexistuje, hru zakončíme v bohnické léčebně, říká herec Příkazký

2. 12. 2016 7:40
Divadelní kabaret Ovčáček čtveráček z dílny zlínského městského divadla se stal v posledním měsíci doslova senzací. Nekorektní satira, která se točí kolem postavy mluvčího prezidenta České republiky Jiřího Ovčáčka, řeší kauzu a okolnosti vyznamenání Jiřího Bradyho. Pro enormní zájem diváků musel soubor přidat několik dalších repríz ve Zlíně, hrát bude i v Brně, Ostravě a nakonec i v Praze. Představitel hlavní role, herec Marek Příkazký, v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že ho mluvčí Ovčáček fascinuje, protože v literatuře neexistuje postava jemu podobná. Sám prý chce, aby se hra co nejdříve ukončila, protože by byl nerad herecky spojován jen s touto postavou.

Máte rád Jiřího Ovčáčka?

Upřímně jsem někde na půli cesty mezi tím ho mít rád a nemít. Mě ten člověk fascinuje, ale proti tomu, co dělá, samozřejmě nějaké výhrady mám.

I ředitel divadla Zlín Petr Michálek v DVTV uvedl, že ho Ovčáček jako postava fascinuje. Čím to?

Na základě různých debat jsme v naší “zlínské kavárně” zjistili, že neexistuje v literatuře podobný hrdina, jako je pan Ovčáček. Ani naši dramaturgové, a to jsou opravdu sečtělí lidé, žádnou podobnou postavu nenašli. Náš hrdina totiž řeší průšvihy svého nadřízeného, a tím se dostává do popředí a případně i k nějaké moci, což je zcela neobvyklé.

Když říkáte hrdina, berete ho spíše jako hrdinu, nebo padoucha?

V tomto smyslu jsem to myslel jako hrdinu dramatu, takže jsem to nemyslel tak, že je záporný nebo kladný. U vaší otázky je pak důležité, jestli se mě ptáte na pana Ovčáčka, nebo na postavu naší hry.

Narážím na komentář jednoho z kritiků, který o vašem ztvárnění napsal, že na vás bylo až příliš vidět, že pana Ovčáčka nemáte rád. Tak jestli jste ho vnímal jako padoucha?

S tím já třeba nesouhlasím. Přistupoval jsem k němu maximálně profesionálně, abych se mu co nejvíce podobal a jednal jako on. Navíc 90 procent textů je autentických, kdy jsme je brali z jeho rozhovorů a vyjádření. Ze satirické hry se nám pak stal v podstatě až dokument, ve kterém je pro mě osobně strašně malý prostor, abych do postavy dal něco svého.

Vy jste k premiéře uvedl, že „je docela těžké vzít si na mušku někoho, kdo působí jako parodie sebe sama”. Jak jste to myslel?

Když jsme sledovali, co se děje kolem kauzy pana Bradyho a jakým způsobem to pan Ovčáček vysvětluje veřejnosti a novinářům, tak jsme si říkali, že je to samo o sobě tak komické, že si to vyloženě říká o tu satiru. S nadhledem jsme chtěli upozornit, že se něco takového děje a že je to strašně absurdní.

Jako herec vždy pojímáte roli nějakým způsobem. Zažité jsou modely tragické, komické či tragikomické postavy. Jak byste popsal vašeho Jiřího Ovčáčka?

To se těžko řekne, protože podle mě nelze určit, jestli je to postava tragická, nebo komická. Po představení děláme debatu s diváky a je pravda, že zaznívají názory, kdy je jim Ovčáčka svým způsobem líto. Ne tak, že by to byl chudák, ale spíše lidsky, kdy musí řešit průšvihy, za které často ani nemůže. Do určité míry je možné ho brát jako oběť.

Na druhou stranu je potřeba přiznat, že si tuto cestu dobrovolně zvolil. Nám je ho líto, protože má teď chudák co dělat, aby se z toho nezbláznil. A právě tím vzniká ještě větší komika situace.

Již pan Werich říkal, že smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží. A je to vidět na těch reprízách, kdy se lidé smějí i v pasážích, které jsou spíše smutné. Například když pan Brady vypráví o svém pohnutém osudu, tak se lidé i přesto smějí. My jim to nevyčítáme, protože je v nich vidět ten přetlak toho naštvání ze společnosti, kdy je i tohle cesta, jak to ze sebe uvolnit. Právě tím neadekvátním smíchem.

Už jsem slyšel i názor, kdy byli lidé zklamaní, protože čekali, že si z něj uděláme větší srandu, protože je prý Ovčáček darebák. My jsme se ale chtěli co nejvíce vymanit z osobních pocitů a pouze dovést diváka na základě citací přepisů k tomu, aby si na něj sám udělal názor.

Když jsem vás sledoval v Show Jana Krause, tak se mi honilo hlavou, jestli vás baví být Jiřím Ovčáčkem?

Je to zhruba měsíc, co vznikl nápad k divadlu, takže zatím ještě jo. Musím se přiznat, že mě baví hrát inscenaci pro lidi, kteří se přijdou podívat, ale ten humbuk kolem mě zase tak moc nezaujal. Show Jana Krause je sice zajímavá zkušenost, ale je pravda, že toho poprasku kolem je až moc.

Čím si ten zájem vysvětlujete?

Když se někdo opře do politiků, tak je to mediálně hrozně vděčné. Naše vystoupení ukázalo, jaký je tady ohromný hlad po divadelní politické satiře. Naposledy tady bylo něco podobného v roce 2011, kdy bylo v A-studiu Rubín představení o Kristýně Kočí.

Tehdy se kolem toho vytvořil mediální humbuk, který nakonec opadl tak rychle, jako vznikl. A myslím si, že s naším Ovčáčkem to bude podobné. Společnost už má mnoha věcí dost, přišli jsme v ideální dobu, je o to obrovský zájem, ale za chvilku se na to nejspíš zapomene. A pevně věřím, že to nepřehluší žádná velká kauza, na kterou by bylo třeba reagovat.

Mířím i tím směrem, do jaké míry chcete být spojován právě s postavou pana mluvčího. Hrál jste v mnoha inscenacích a určitě vám některá role byla třeba bližší, možná byla lepší, vznešenější, ale do známosti široké veřejnosti se dostanete díky této satiře. Jestli se nebojíte, že vás pak lidé budou spojovat pouze s tím.

Samozřejmě mě to napadlo a začínám to trochu pociťovat. Mám navíc staršího bratra, který hraje v Praze a více se objevuje v televizi, takže už teď nás lidé trochu rozdělují na toho “z Prahy” a na “toho, co hrál Ovčáčka”. Už mě to asi bude pronásledovat a trochu se toho také bojím. Rád bych ukázal divadelní obci, že umím hrát i divadlo, a ne jen vypadat jako Ovčáček.

Je to i důvod, proč chcete hru co nejdříve ukončit?

Určitě. Kdybychom tu hru začali hrát víc a vydělávat na ní, tak bychom popřeli podstatu toho, proč jsme to udělali, kdy jsme se chtěli ozvat. Ten zájem nás trošku strhl, ale i přesto jsme se mu nepodvolili. Nezvedali jsme vstupné, nepřesouvali do velkého sálu. Myslím, že když se to včas ukončí, tak to bude lepší než pak odejít s vyčpělou hrou.

V jednom z rozhovorů jste prohlásil, že takový styl divadla v Česku chybí. Máte nějaké ambice s tím, třeba už v jiné formě, pokračovat?

Já osobně takové cíle nemám. Jsem spokojený se zlínským divadlem, děláme krásné hry a svým způsobem jsem rád, že jsem se u tohoto projektu vyskytl, protože to smysl má, ale pokračovat nechceme. Upřímně doufáme, že k tomu hlavně nebude důvod.

Z různých ukázek prý potěšilo vaše ztvárnění i samotného Jiřího Ovčáčka. Máte radost?

Pan Ovčáček samozřejmě reaguje, co jiného mu také zbývá. Je to podle mě velmi inteligentní člověk, takže ví, že kdyby nám začal nadávat, byl by za burana. S nadhledem sobě vlastním tam zmiňuje, že to vypadá nadějně. Dokonce říká, že evidentně nepatříme do “zlínské kavárny”, protože to vypadá inteligentně. Nevím, jestli to myslel upřímně, nebo se jen snažil uklidnit vody. A jestli mě to potěšilo? No, každá chvála samozřejmě potěší.

Říkal, že by na představení přišel, kdyby bylo v Praze. Povedlo se vám dohodnout představení v hlavním městě?

Nakonec se nám povedlo dohodnout se s Divadlem Za plotem, kde uděláme asi poslední vystoupení a symbolicky tam Ovčáčka čtveráčka uzavřeme. Divadlo leží v psychiatrické léčebně v Bohnicích, takže ten konec bude takový úsměvný.

Neustále se bavíme o tom, jak hru Ovčáček čtveráček ukončit se ctí, nebaví nás myšlenka dělat z toho byznys, říká ředitel divadla Petr Michálek. | Video: Martin Veselovský |  15:24

autor: Prokop Vodrážka | 2. 12. 2016 7:40

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama