GLOSA Živí mrtví odhalují vyhřezlá střeva quality TV

Martin Bubrín
25. 10. 2014 9:30
Zombie apokalypsa se vrací v páté sérii úspěšného seriálu Živí mrtví, který rozhodně nehodlá končit. Sledovanost se totiž každým rokem zvyšuje.
Živí mrtví (5. sezona).
Živí mrtví (5. sezona). | Foto: AMC

Glosa - Když v roce 2010 vtrhnul na obrazovky pilotní díl Živých mrtvých, nešlo ani jen tušit, že z něj vyroste jeden z nejsledovanějších amerických seriálů současnosti. Což zarazí o to víc, že adaptace stejnojmenné komiksové řady (která česky vychází doteď) šla už od svého počátku razantně proti očekávání dynamické a dramaturgicky sevřené podívané z postapokalyptického světa, jehož většinu obývají oživlé mrtvoly s neovladatelnou chutí na lidské maso.

Už krátká první série (pouhých šest dílů), jejíž úvodní epizodu režíroval Frank Darabont (Vykoupení z věznice Shawhank, Zelená míle), naznačila, že tady se žádného rychlého posunu v ději nedočkáme, ale spíše zdlouhavého přežívání ve světě, kde je každý odkázán sám na sebe. Což spolu nese spoustu rutinních denních úkonů, během nichž se hrdinové pouze přesouvají z místa na místo, zajišťují si potravu a náhodně prchají před zombies.

Živí mrtví (5. sezona).
Živí mrtví (5. sezona). | Foto: AMC

Bezdějové putování vylidněnou krajinou a otázka „co byste dělali vy, kdyby taková situace nastala“ však uchvátily natolik, že z počátečních pěti milionů lidí, kteří ochotně sledovali první sérii, po čtyřech letech udělaly největší seriálový fenomén dneška. Pátá série, která odstartovala minulý týden, totiž při premiéře sledovalo více než sedmnáct milionů diváků, což mnohonásobně převyšuje i nejsledovanější epizody Perníkového táty (deset milionů) nebo Hry o trůny (sedm milionů).

Vyprázdněná narace jako záruka autenticity

I když Frank Darabont od seriálu po první sérii odešel, další epizody neupadly do kryospánku (jak se třeba „podařilo“ Del Torovu The Strain) a dokázaly si během následujících měsíců vybudovat osobitý styl, který začal být dodržován napříč celým seriálem. Zatímco jsme od konkurenčních počinů zvyklí na dynamické vyprávění, pečlivé dávkování zvratů a všeobecné směřování k nějakému většímu cíli, Živé mrtvé charakterizuje bezcílnost odehrávající se většinou v mikroperspektivě hlavních postav.

Živí mrtví (5. sezona).
Živí mrtví (5. sezona). | Foto: AMC

Všeobecná nejistota postapokalyptického světa, v němž už dávno neexistuje civilizovaná společnost, se jakoby přetavovala do samotné vypravěcí struktury seriálu, který zdánlivě nesměřuje k ničemu jinému než instinktivnímu přežití. Většinu stopáže čítající více než čtyři desítky čtyřicetiminutových dílů se ocitáme na cestě „někam“ nebo na některém místě na delší dobu setrváme (farma, vězení), jen aby se mohly vyrovnat účty mezi postavami.

Ty se jeví jako hlavní motor seriálu, protože od úplného prvopočátku procházejí uvěřitelným psychologickým vývojem a na malém prostoru si dokáží získat divácké sympatie. Řeč je samozřejmě jen o několika stálicích – velikost a rozložení putující skupiny se totiž s oblibou navyšuje a snižuje, což dodává Živým mrtvým alespoň dynamickou obměnu po charakterové stránce. Nikdy totiž nevíme, kdy která postava opustí seriál nadobro (například připoutaný muž z první série se objeví jako hlavní postava třetí a podobně), z čehož pramení pozoruhodné vnitřní napětí. Hrdinů zde totiž ubývá rychleji než ve Hře o trůny.

Živí mrtví (5. sezona).
Živí mrtví (5. sezona). | Foto: AMC

Bezcílná jednotvárnost, v níž se spíše řeší vztahy mezi postavami, než posun v ději, jakoby naznačovala, že se vyprázdněnou narací a pomalým budováním atmosféry beznaděje snaží dosahovat co nejautentičtějšího účinku. Což se mu ruku v ruce s profesionálním zpracováním docela daří.

Živí mrtví jsou totiž na televizní produkci nebývale výpravní, brilantně zachycují vylidněné postapokalyptické prostředí a udivují vysokou úrovní masek, make-upu a praktických triků, které titulní zombie zachycují věrohodněji než leckteré žánrově spřízněné filmy.

Když už nic, dejte tam gore

Z přečerpaného zombie subžánru obecně seriál vybírá ty nejnosnější motivy, které poté umně nabaluje na hlavní dějovou kostru. Od Romerovy Noci oživlých mrtvol už totiž uběhla nějaká doba a „nemrtvé“ horory prošly v posledních dekádách razantním vývojem, až by se dalo říci, že se nemají kam dále posunout. Využívaná klišé a modelové situace jsou tak na denním pořádku seriálu, který je podobnou přehlídkou fungujících (sub)žánrových motivů jako například American Horror Story, i když podanou méně okázalou a zábavnou formou.

Za uplynulé čtyři série jsme tak mohli být svědky hned několika klasických dilemat, zápletek nebo scén, které už použil nějaký žánrový film v minulosti. Zabití svého blízkého po proměně v nemrtvého, uchovávání svých příbuzných jako zombies, snaha o vybudování nové fungující společnosti, dilema „zabít/nezabít“, válka mezi přeživšími, hledání léku, odloučení postav, nevíra v instituce a konspirační teorie, nejnověji také kanibalismus.

A tak můžeme dále pokračovat a neopomínat, že občas zabrousíme i do žánru psychologického dramatu, melodramatu (milostný trojúhelník), čistého hororu (procházky dlouhými tmavými chodbami) nebo akčního filmu. Mnohdy to samozřejmě nedrží pohromadě, tak si tvůrci vypomáhají neobjevnými scenáristickými berličkami, náhodami a nelogičnostmi, které jsou však v rámci tohoto „nízkého“ žánru ospravedlnitelné.

Každý si zkrátka vybere, a to zejména žánroví fanoušci, pro něž tvůrci nahrazují dějovou řídkost napínavými akčními scénami, které většinou spočívají v tom, že skupina lidí s různými zbraněmi vyrazí do boje s nemrtvými.

Živí mrtví (5. sezona).
Živí mrtví (5. sezona). | Foto: AMC

Vytváří se zde tak jisté pnutí mezi neortodoxním bezdějovým přístupem a fanboyovským servisem (střídání převážně dialogových a akčních dílů), jež proměňuje políčka černobílé komiksové předlohy do krvavé pubertální fantazie, v níž se počet useknutých hlav na díl nedá spočítat na prstech jedné ruky.

Gejzíry krve a vyhřezlá střeva Živých mrtvých obecně platí za trademark, který by horko těžko hledal v televizi konkurenci. Vypovídá to snad něco o dnešní době, kdy jsou diváci schopni překousnout desítky minut dějové hlušiny pro jeden líbivý gore masakr? Uvidíme, jak si povedou zbývající díly páté série – první dva totiž naznačily, že koncept se do budoucna rozhodně měnit nehodlá.

 

Právě se děje

před 13 minutami

NATO chce chránit družice. Země schválily vznik vesmírného centra na základně v německém Ramsteinu

Severoatlantická aliance vybuduje nové středisko vesmírných operací na základně v německém Ramsteinu. Shodli se na tom dnes ministři obrany NATO, kteří debatovali o možnostech zlepšení ochrany aliančních satelitů před možnými útoky protivníků. Zástupci spojeneckých vlád během videokonference také potvrdili závazky svých zemí zvyšovat obranné výdaje, které by podle dlouhodobého plánu měly do roku 2024 dosáhnout dvou procent hrubého domácího produktu členských států.

"Loni jsme vyhlásili vesmír za další operační doménu NATO. Dnes jsme podnikli další významný krok," řekl novinářům po jednání generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. Lídři spojeneckých zemí se už v prosinci shodli, že po zemi, vodě, vzduchu a kyberprostoru bude aliance provádět společné operace i na oběžné dráze.

V novém středisku při letecké základně v Německu by měli působit vojenští experti, kteří budou poskytovat podporu budoucím vesmírným aktivitám aliance. K ochraně satelitů by měli přispět například vyhodnocováním možných hrozeb a poskytováním informací o tom, jak jim čelit.

Zdroj: ČTK
před 28 minutami

Centrální bankéři jsou v pasti, cena zlata bude do konce desetiletí 2,5krát vyšší, soudí ekonom

Cena zlata bude zřejmě dál růst. Do konce tohoto desetiletí dosáhne 4800 dolarů za unci, zvýší se tedy dvaapůlkrát proti dnešní hodnotě. Na konferenci Vyšehradské fórum to dnes řekl rakouský ekonom společnosti Incrementum AG Ronald-Peter Stoeferle.

Centrální bankéři po celém světě jsou podle Stoeferleho chyceni v pasti nulových úrokových sazeb. Globální předlužení a nedostatek prostoru pro zvyšování sazeb jsou nejdůležitějšími faktory ovlivňujícími cenu zlata, uvedl ekonom. Představitele vídeňské ekonomické školy znepokojuje vývoj v posledních letech, zejména růst globálního dluhu a extrémní měnová opatření přijatá centrálními bankami. "Systém nekrytých úvěrových peněz coby základ dnešní ekonomiky není udržitelný. Při investování by se lidé měli dívat za horizont současného měnového systému," vysvětlil Stoeferle.

Takzvaná rakouská škola vychází z ekonomického a sociálního myšlení, které se nezaměřuje na matematické modely. Ekonomiku nevidí pouze jako objekt státněpolitické regulace a centrální kontroly.

"Rakouská ekonomická škola nevychází z fiktivního 'homo economicus', ale bere v úvahu všechny relevantní parametry reálného světa, vychází z povahy a psychologie lidské činnosti. Většina zemí světa jde přesně opačným směrem, tedy více intervencí, méně kapitalismu na volném trhu, více inflace," upozornil Stoeferle.

Zdroj: ČTK
Další zprávy