Glosář - Švýcarský dokumentarista Fernand Melgar je původem z Maroka. Ve svých dokumentech se zaměřuje na problematiku švýcarské imigrační politiky.
Za své předchozí snímky Exit (2005) a Pevnost (2008) získal ceny mimo jiné na festivalu v Locarnu. S novinkou Zvláštní let uzavírající tuto „imigrační trilogii" se letos účastní hlavní soutěže Jednoho světa.
Svoboda pod dohledem
Snímek pojednávající o tvrdém přístupu vlády k ilegálním přistěhovalcům už stihl rozpoutat vášnivé diskuze o imigrační politice na festivalové i domácí půdě. Melgar do třetice otevírá přistěhovalecké téma a ukazuje na politické paradoxy v zemi, která se navenek tváří jako místo otevřené žádostem o azyl. Sleduje v něm obyvatele vězení Frambois - vesměs lidi, kteří žijí ve Švýcarsku roky, či dokonce desetiletí, pracují, odvádějí daně, platí si pojištění, jen nemají potřebné doklady.
Ve Frambois čekají na let, který je odveze ze země. Doma ve Švýcarsku na ně naopak čekají rodiny a děti. Nic neprovedli, nebyli souzeni a situace, v níž mohou žít měsíce či roky, je nazývána „svobodou pod dohledem". V prostoru, který připomíná ubytovnu, jen s ostnatým plotem okolo, mohou hrát ping pong, přejídat se podle chuti a naplno si „užívat" absurditu vlastní situace.
Situace bez jediné jistoty - kromě toho, že jednou odsud odletí, což mnohdy znamená definitivní oddělení od rodin, dětí, jediných blízkých. Melgar je pozoruje a nechává hovořit. V prostoru mezi příchodem nového „spolubydlícího" a závěrečným zvláštním letem vystaveným pro ty, kteří odmítnou odletět pravidelnou linkou, se postupně odhalují příběhy, emoce i rozhořčení lidí, kteří nerozumí svému osudu.
Poslouchají od dozorců, že vše bude dobré, a přitom vědí, že odsud buď odletí s turisty, anebo v poutech. Kosovský rodák romské národnosti marně vykládá, že ve Švýcarsku žije dvacet let, vychodil zde školy a v Kosovu nejenže nikoho nezná, ale jakožto Roma ho tam čeká peklo. Ti, co ho poslouchají, mu nemohou pomoci, a tak jen říkají: Vše bude dobré.
Film nestojí jen na výčtu lidského neštěstí, ale především obsahuje kritiku nejen švýcarského přístupu k obyvatelům zemí s méně šťastným osudem. Melgar vytváří drama převážně pomocí citlivého střihu a trpělivého pozorování dozorců i vězněných.
Snímek graduje scénou hromadného odletu části protagonistů. Jako drsný protipól vyprávěnek dozorců, jež mají působit jako sedativa, sledujeme v závěru televizní zprávu o tom, že jeden z deportovaných Afričanů během převozu zemřel. S největší pravděpodobností následkem nehumánního způsobu spoutání. Lidé, kteří neprovedli nic špatného, jsou totiž odváženi jako těžcí zločinci.
Modifikovaná semena
Mimo soutěž Jeden svět promítne i závěrečnou část další trilogie, kterou její autor Micha X. Peled nazývá globalizační. Režisér pokračuje ve zkoumání vztahu lokálního a globálního. Od protestů malé komunity v Aslandu ve Virginii proti řetězci Wall-Mart přes podmínky v čínské továrně na džíny se v poslední části trilogie - snímku Semena hořkosti - dostává do Indie, kde sleduje závislost místních farmářů na dodavatelích geneticky modifikovaných semen bavlny.
Na osudu jednoho pěstitele ukazuje konkrétní dopady globálního byznysu s modifikovanými semeny a zkoumá vliv tohoto obchodu na nárůst sebevražd u indických zemědělců. Štáb sleduje dceru jednoho ze čtvrt milionu indických sebevrahů, která se chce stát novinářkou, aby mohla pomoci farmářům, kteří jsou naprosto bezmocní. Točí se v koloběhu lichvářů, dluhů a nepoctivých obchodníků se semeny představujícími jediný zdroj obživy.
Zpovídá též vědce a zástupce korporací. Nadnárodní společnost Monsanto pomocí lživé reklamy ovládla indický trh, z něhož během chvíle vymizely původní semena bavlny. Farmáři jsou nuceni kupovat drahé osivo, kvůli jehož pořízení musí obvykle zastavit veškerý majetek.
Finanční zisk je priorita
Vzhledem k tomu, že modifikovaná semena vyžadují více vody a hnojiv, hodí se pouze k průmyslovému pěstování; nikoli pro farmáře závislé na zavlažování deštěm, jejichž denní výdaje se vejdou do dvou amerických dolarů. Navíc je nutno je kupovat každoročně, neboť následně už neplodí. Sice jsou odolné vůči hlavnímu škůdci bavlny, nikoli však vůči těm ostatním.
Zástupci Monsanta a spřízněných lokálních společností bezelstně vykládají báje o kvalitě vlastního produktu a růstu národních ekonomik s příchodem modifikovaných plodin. Co se týče ekonomiky, jde čistě z národohospodářského hlediska o jednu z mála pravdivých vět z jejich úst. Ale zároveň to neříká nic o zrůdnosti takového přístupu k malým pěstitelům a ke světu.
Zisky Monsanta opravdu mezi lety 2007 a 2011 narostly astronomicky (z 58 milionů na 750 milionů dolarů) a peníze obíhají. Farmáři ani nemají jinou možnost než se zadlužit - a následně nemít jak dluh splácet. Prostí, většinou negramotní zemědělci podlehli reklamě, neschovali si původní semena a indický ústav, který s nimi dříve obchodoval, je ze záhadných důvodů přestal nabízet k prodeji.
Umělecky není film nijak pozoruhodný, ale ze předkládaných fakt diváka mrazí. Zbytečný je jen motiv náctileté „novinářky", umělé vyrábění hrdinů věci neprospívá. Jak se nicméně spí jednatelům Monsanta, kteří vykládají, že sebevrazi většinou podle svědectví byli líní lidé a špatní hospodáři?
