Zvjagincev nevěří pohádkám o vítězství dobra nad zlem

Jan Gregor Jan Gregor
27. 3. 2012 9:18
Rozhovor s nejúspěšnějším ruským režisérem současnosti
Foto: profimedia.cz

Praha - Jako nefalšovaný skeptik se na Febiofestu prezentoval nejúspěšnější ruský režisér současnosti Andrej Zvjagincev. V Praze uvedl všechny tři své filmy, které od sebe dělí přibližně čtyři roky. Každý z nich byl událostí na některé z nejvýznamnějších světových přehlídek a z žádného z nich není člověku moc dobře na duši.

„Nejsem skeptik, jsem realista," odrážel na tiskové konferenci otázku na svůj bezútěšný pohled na svět. „Podívejte se na všechny hrůzy dvacátého století - války, holocaust - a povídejte mi něco o lidské povaze. Samozřejmě vznikají filmy, které rozšiřují mýtus o dobru, které vítězí nad zlem, ale propagovat tuhle pohádku se mi jeví docela pochybné."

Jako blesk z čistého nebe se na filmové scéně objevil v roce 2003 na festivalu v Benátkách, když si jako naprosto neznámý debutant získal srdce diváků i poroty tajemným dramatem Návrat. Film vypráví o výletu dvou prepubertálních chlapců s otcem, který se bůhvíodkud vynořil po deseti letech. Snímek vytváří napětí, které by se dalo krájet, z toho, že hlavní informace o otcových motivacích se divák do konce nedozví. Zároveň nabízí jednoduché, archetypální vyprávění o potřebě otcovského vzoru a jeho absenci.

Velká očekávání byla spojená s druhým Zvjagincevovým filmem Vyhoštění (2007). Měl se buď potvrdit jeho status nového zázračného filmařského talentu, nebo se mělo ukázat, že tvůrčí vzepjetí v Návratu bylo jen šťastnou shodou okolností a ze Zvjaginceva bude jen další předčasně vyhořelá režisérská kometa.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Netradiční drama rozpadu partnerského vztahu tuhle otázku nerozhodlo. Film sázel na hutnou atmosféru zmaru, ale Zvjagincev se možná až moc spolehl na náboženskou symboliku a okopírované filmové postupy od Andreje Tarkovského, takže se potkává s tím, že bývá označován za jeho epigona („Samozřejmě, že mě to štve. Každý autor chce být považován za svébytného," přiznával na tiskové konferenci).

Třetím filmem Jelena ale potvrzuje jednoznačně, že patří mezi nejzajímavější světové tvůrce. Každý dlouhý záběr má své nevykořenitelné místo v tomto hypnotickém příběhu o zdravotní sestře, která váhá mezi loajalitou ke svému bohatému manželovi a potřebou zajistit budoucnost rodině svého nezaměstnaného syna.

Film se ale jen zdánlivě točí kolem popisu jedné tragédie. Díky Zvjagincevově pronikavému pohledu na různé vrstvy společnosti je Jelena v druhém plánu nekompromisní analýzou světa, v němž už neplatí žádné morální zábrany. Možná je poselství filmu univerzální, ale ve zdevastovaných kulisách Ruska vyznívá o to naléhavěji.

Foto: Aktuálně.cz

Svou pověst skeptika potvrdil Andrej Zvjagincev i v rozhovoru, který poskytl Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Svůj poslední film Jelena jste prý pracovně v jedné chvíli nazýval Invaze barbarů? Proč jste uvažoval o tomto názvu a jak se promítá do vaší skeptické vize současné společnosti?

V jedné fázi jsme opravdu uvažovali o názvu Invaze barbarů, než jsme si uvědomili, že stejně pojmenoval svůj film před pár lety kanadský režisér Denis Arcand. A pak jsme také hodně přemýšleli nad úderným názvem Peníze. Jenže zase nám došlo, že film s tímhle názvem natočil v roce 1983 Robert Bresson. Ale pak jsme si řekli, že oba tyhle názvy zužují příliš téma a jsou příliš návodné, jak film číst. Název Jelena naproti tomu vede diváka k tomu, aby se soustředil na mravní pád hlavní hrdinky.

A.cz: Peníze ale každopádně jsou tahounem chování všech hrdinů a jejich svůdná moc vede k vraždě, navíc nepotrestané. Příběh filmu odkazuje na zápletky klasického filmu noir. Záměrně jste zkusil po dvou po dvou artových symbolických podobenstvích, odehrávajících se v jakémsi bezčasí, natočit žánrovější snímek ze současnosti?

Foto: Aktuálně.cz

Ten film se nevejde do žádných žánrových škatulek. Rozhodně to není detektivka, spíš už se to blíží dramatu kuchyňského dřezu populárnímu svého času ve Velké Británii. A do dnešního Ruska jsem film zasadil zkrátka proto, že si to ten příběh vyžádal. Nebyla to žádná strategie. Protože film se rodí a žije svým vlastním životem a vy jako režisér jeho vývoj jen usměrňujete.

A.cz: Jelena popisuje velice konkrétní společensko-politické klima v Rusku: korupci, chudobu, napětí mezi společenskými vrstvami. Nemůže frustrace nižších tříd vyústit brzy ve větší sociální konflikty a vlny násilí?

Já nejsem politik a už vůbec se necítím pevný v kramflecích, abych tu rozvíjel nějaké teorie o tom, jestli třídní napětí v Rusku může přerůst v nějaké společenské bouře nebo snad dokonce revoluci. Není to moje parketa. A koneckonců ani v tom filmu mi onen protiklad chudoby a bohatství nepřijde tolik důležitý. Tam jde hlavně o Jelenu a její mravní volbu.

A.cz: Společenského kontextu se ale úplně nevzdáváte. Životy hrdinů ovlivňuje v Jeleně televize a o její zhoubné otupující roli jste mluvil na tiskové konferenci. Jediná postava, která se na ni nedívá, je Káťa, nezávislá a lehce nihilistická dcera manžela Jeleny. Zmínil jste vystřiženou scénu, v níž Káťa sleduje na notebooku na YouTube přednášku levicového filozofa Slavoje Žižeka. Není právě v mladé internetové generaci nějaká naděje, že by mohla vyvést společnost z apatie?

Nedělám si žádné iluze nebo naděje, protože lidé v každé době rádi propadají ideologii, která jim dává nějakou iluzi smyslu života. Pochopitelně v každé době se najdou přemýšlející, mladí, smělí lidé - rozhodně ne všichni -, kteří přemýšlejí a vládnoucí ideologii zpochybňují. Z povahy charakteru Kateřiny je jasné, že ta se na žádný kanál ruské televize dívat nebude a bude vyhledávat alternativní zdroj informací. A nenechte se zmýlit jménem Slavoje Žižka. Použili jsme část dokumentu z jeho pobytu v Buenos Aires. Ale on tam nebrojí proti současnému kapitalismu, ale mluví o lásce.

Návrat
Návrat | Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Z vašich filmů na mne sálá ruská duše a ruská mentalita. Zdáte se mi zkrátk bytostně spirituálně spjat se svou vlastí. Proto mě překvapilo, že jste Jelenu původně plánoval jako projekt pro britského producenta v cizojazyčném prostředí. Láká vás tedy dál natáčení v zahraničí v angličtině?

Mám teď v hlavě projekt, o němž vám nemohu zatím nic prozradit. Ale je natolik vysokorozpočtový a zároveň tak radikální po formální stránce, že předpokládám, že ho budu moci realizovat jen v angličtině s nějakou zavedenou mezinárodní hvězdou uznávanou na Západě, aby se ten film dal vůbec kvůli té vyhraněnosti zafinancovat. Říkal jste, že vám moje filmy připadají velice ruské. To je jako byste se zeptal stonožky, kterou ze svých noh nejvíc používá. Nemohu soudit, nakolik jsem spjatý s ruským prostředím, ale mé kořeny se v mé tvorbě každopádně vždy nějak objeví a i když budu točit v cizině, tak hlas domova se v ní vždycky projeví.

A.cz: Původně jste se pohyboval kolem divadla. Jaký byl iniciační moment, který vás přivedl k filmu? A co pro vás znamená dobrý film?

To je těžká otázka. Ten okamžik vám můžu říct přesně - bylo to v roce 1988 v druhém ročníku mého studia herectví na moskevském GITISu. Ten zážitek pro mě znamenal naprostý obrat, protože jsem v tu chvíli nahlédl magii filmového jazyka. Pochopil jsem že dokáže vyjádřit věci, které neumí ani literatura ani hudba, že je syntézou všech uměleckých směrů. To, co musí dobrý film mít, se nedá převyprávět. To není v zápletce, to není v hereckých výkonech, je to skryté mezi řádky. Jeden velice známý režisér na otázku mladšího kolegy, co musí udělat, aby natočil dobrý film, odpověděl: „Musíš věřit a modlit se." S inspirací u tvorby filmu je to stejné jako u poezie: nikdo neví, odkud vyvěrá.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy