Božská komedie sice vznikla už začátkem 14. století, podle Servilla však stále promlouvá k dnešním lidem. Její autor Dante Alighieri přece věřil, že poezie boří bariéry, argumentuje herec.
Ten v projektu nazvaném Danteho hlasy recituje několik zpěvů z Pekla a Ráje, tedy první a třetí části jednoho z nejvýznamnějších děl světové literatury. Inscenaci připravil s milánským divadlem Piccolo Teatro a spisovatelem Giuseppem Montesanem. Cílem je osvobodit Božskou komedii ze zajetí pompy a přenést ji do současnosti.
Jazykových a kulturních bariér se protagonista neobává. "Dante si představuje, že poezie je prostředkem pro boření bariér," říká Servillo. "V Božské komedii vytváří Dante soužití Západu a Východu, Římanů a Arabů, svatého Tomáše a islámského filozofa Ibn Rušda," tvrdí.
Ztracení se v hlubokém lese, kterým Dante text začal, může být podle Servilla zrcadlem naší doby. Božskou komedii označuje za jakousi fresku tehdejšího lidského poznání. Podle něj vytváří "orientační vzkaz v těchto tolik ztracených časech" a může dnešním lidem pomoci "se obrodit".
Ačkoliv hereckou kariéru začal Toni Servillo v divadle, v zahraničí je dnes známý především filmovými rolemi. Jeho jméno je spjato s italským režisérem Paolem Sorrentinem, s nímž od roku 2001 natočil šest snímků.
K Velké nádheře, která roku 2014 dostala amerického Oscara za nejlepší zahraniční film, pociťuje Servillo "vděk a náklonnost", jak říká. "V Sorrentinovi jsem nalezl režiséra, který mi dal možnost pracovat na výjimečných rolích, a on ve mně našel herce ztvárňujícího záležitosti, jež režisér kvůli svému pudu nechce sám odhalit, a proto jejich odhalení svěřuje herci," uvažuje složitě Servillo.
V jejich zatím posledním společném dílu, Boží ruce vloni uvedené na Netflixu, se Paolo Sorrentino vrací do doby svého dospívání v 80. letech minulého století v Neapoli a ke tragické ztrátě rodičů. Servillo hraje Saveria, otce protagonisty příběhu.
Ve dvou starších Sorrentinových filmech, Božský a Oni a Silvio, zpodobnil bývalé italské premiéry Giulia Andreottiho a Silvia Berlusconiho. Oba hluboce ovlivnili poválečné dějiny země. "Postava, která ztvárňuje žijící osoby, představuje pro herce tíži navíc, protože je nutné porazit obraz a stereotypy, které si o dané osobě vytvořila veřejnost," říká na to konto Servillo.
S režisérem se snažil odhalit "symbolickou sílu" obou politiků. Dnes již nežijící Andreotti byl na vrcholu kariéry, když Itálie zažívala období domácího terorismu. Později byl souzen za spolčení s mafií.
Dnes šestaosmdesátiletý Berlusconi zase do italské politiky "přinesl model herce, šoumena, velkého obchodníka, který neustále něco prodává a kupuje", myslí si herec. "Dostal tam také svou stranu, které je vlastníkem a hlavním akcionářem, což v italské politice dříve nebylo," poznamenává Servillo. Tento způsob vedení politiky se podle něj pak rozšířil do zahraničí.
Tento pátek Toni Servillo v pražském kině Lucerna zahájí festival italského filmu. Současnou kinematografii své rodné země označuje po umělecké stránce za mimořádnou. "Neuplyne rok, aby se naše filmy nezúčastnily nejvýznamnějších festivalů na světě. A často z nich také přiváží ceny," říká. Na scénu podle něj pronikají mladí režiséři a herci.
"Divadlo je však živější než film," míní Servillo. Podle něj se italské divadelní scény dokázaly rychle probrat po nucené pauze způsobené pandemií covidu-19. Důvodem podle herce je, že divadlo odpovídá na "rituální" potřebu lidí zažít něco jedinečného a neopakovatelného. Na rozdíl od filmů navíc divadlo nelze tak jednoduše přesunout na streamovací platformy.
Toni Servillo přicestoval do Prahy poprvé, a to u příležitosti 100. výročí založení zdejšího italského kulturního institutu a obecně tamní kulturní diplomacie. Přiznává, že jeho očekávání jako u řady Italů ovlivnilo dílo tamního bohemisty, římského profesora slavistiky a překladatele české poezie Angela Maria Ripellina nazvané Magická Praha.
Citově rozjitřený esej o městě, které se mu stalo osudným, Ripellino napsal roku 1973, v posledním desetiletí svého života. "Chtěl bych se odevzdat městu, procházet se, cítit ve vzduchu vůni piva a řeky a pociťovat tuto krásnou směsici české, německé a židovské kultury," uzavírá Toni Servillo.
