Představte si televizní pořad, který je plný emocí a specifických i docela běžných životních situací, kdy si nejste jisti, jestli je lidé před kamerami hrají, nebo ne. Zároveň netušíte, proč by to dělali.
Působí to jako nepravděpodobná reality show nebo dokument. Devětatřicetiletému Nathanu Fielderovi, podivnému kanadskému komikovi, se podařil opravdový kousek. Jeho Zkouška má šest epizod - a člověk je klidně může dokoukat, aniž by měl jasno, na co se právě díval.
V prvním dílu se Fielder setkává s newyorským učitelem ve středním věku, který řeší zvláštní problém. Přátelům, s nimiž pravidelně hrává hospodský kvíz, léta lže o svém dosaženém vzdělání a rád by jim konečně řekl pravdu. Jenže se bojí, že to nepřejdou s humorem. Komik mu má pomoct náročnou situaci zvládnout. A to tak, že ji spolu natrénují.
To by ještě možná nebylo tak divné. Když však kvůli nácviku nepříjemného setkání postaví ve studiu přesnou repliku brooklynské hospody, kam jeho "klient" s kamarády chodí, začíná být jasné, že Zkouška je ještě šílenější než Fielderovy předchozí pořady.
Oregonská idyla
Jakmile komik splní první úkol, přesouvá se do západoamerického státu Oregon. Ženě, která si chce natrénovat mateřství, tu nechá postavit celý její vysněný dům uprostřed pozemku s malou farmou. Fielder kvůli pořadu nejen půjčuje různé děti, každé jen na pár hodin, aby čtyřicátnici Angele vytvořil iluzi, že je matkou neustále přítomného a rychle se vyvíjejícího batolete. Zanedlouho sám sebe obsadí do role otce a vytvoří s Angelou umělou rodinu.
Předstírá, že na záhonech pěstuje zeleninu, kterou produkční ve skutečnosti kupují v obchodě a zastrkávají do země, zasněžuje pozemek, aby vytvořil iluzi zimy. Mezitím létá trénovat rozhovor s jiným klientem o tom, zda jeho nová partnerka není zlatokopka. A ještě navíc otevře bizarní kurz pro herce, které pak do Zkoušky obsazuje. Nabízí se tak především jedna otázka. Vlastně dvě. Proč to dělá? A je génius, nebo blázen?
Reformátoři televizní zábavy
V posledních dekádách jsme si zvykli na úplně jiné zámořské komiky jako Louise C.K., Davea Chappellea, v Americe úspěšného Brita Rickyho Gervaise nebo Sarah Silvermanovou. Všichni jsou známí primárně nerespektováním hranic politické korektnosti. Řeknou cokoliv, aby vás ohromili a rozesmáli.
Doléhá k nám také sláva moderátorů komediálních talkshow jako Jona Stewarta, dnes nahrazeného Trevorem Noahem, nebo Stephena Colberta, jenž převzal show slavného Davida Lettermana. O něco méně pak u nás známe pravidelně se obměňující ansámbl renomovaného zábavního pořadu Saturday Night Live, který si udržuje vlastní styl humoru.
Americká komediální tradice má zkrátka dlouhou a košatou historii - a to jsme ani nezmínili protagonisty autorských seriálů na pomezí dramatu, jako jsou třeba Aziz Ansari nebo postavičky ze spletitých podhoubí takzvaných comedy klubů, odkud se v každém větším americkém městě rekrutují komičky a komici.
Scéna je tedy obrovská. Nathan Fielder patří k drobné skupince těch, kteří podle deníku New York Times poslední dobou dělají v televizní zábavě tichou revoluci.
Spolu s ním Timesy pasují do rolí revolucionářů divokého Erica Andrého známého z vlastní show na kanálu Adult Swim, Fielderův "objev" Johna Wilsona, který díky němu dostal smlouvu s HBO, a samozřejmě velkého otce této pomyslné rodiny - Aliho G alias Bruna alias Borata, tedy Sachu Barona Cohena. Právě ten podle webu Vulture označil Fieldera za pokračovatele své metody spočívající v tom, že se z mnohdy nicnetušících lidí pokoušíte dostat nečekané reakce. Podle Cohena však podivný Kanaďan zachází ještě dál.
Rádci, vizionáři a koučové
Sacha Baron Cohen to zjevně myslel jako velkorysou pochvalu, srovnávat oba komiky je totiž dost komplikované. Starší a známější, kterému Kanaďan režíroval několik epizod jeho posledního pořadu Who Is America?, je mnohem političtější a také srozumitelnější. To, co dělá Fielder, spočívá ještě v něčem trochu jiném.
Fielder si kromě Cohena bere něco také ze skryté kamery, reality show nebo seriálů jako Kancl, který v minulosti detekoval ochotu publika smát se extrémně trapným scénám. Pro autora Zkoušky je trapnost absolutním základem.
Jeho kousky současně parodují zavedené televizní šablony. Pokaždé se mu však daří přidat další vrstvy. Už když ve svém předchozím pořadu Nathan For You radil americkým drobným podnikatelům, jak vylepšit svou firmu a vydělat víc, nešlo jen o to, dělat si legraci z různých televizních rádců a koučů nebo o snahu brutálně zkritizovat americký kapitalismus, jak to mnozí četli.
Fielder už tady vytvářel situace, kdy o sobě běžní lidé prozradí něco, co bychom ani v nejmenším nečekali. Ve Zkoušce je však vrstev už tolik, až můžeme mít pocit, že jsme v něčem kompletně novém.
Část amerických novinářů Fielder nepřekvapivě odpuzuje. Leckde na internetu lze narazit na debaty, zda je krutý, arogantní a ignorantský vůči lidem, kteří se v jeho pořadu vyskytují, což si myslí třeba Richard Brody, redaktor časopisu New Yorker. Na jeho text ve stejném magazínu zareagoval další, který čtenáře ironicky chlácholí: Nebojte, Nathan Fielder se sám sobě také hnusí.
To v určitém smyslu podporuje i vyznění profilu v magazínu Vulture, ve kterém komik řekl, že mu vlastně pořádně nic nejde. Zatímco jedni ho vidí jako necitlivého chudáka, který v pořadu Nathan For You urazil neprivilegované uklízečky i některé původně nadšené aktéry pořadu, druzí ho vnímají jako podivínského komika, jenž primárním terčem humoru vždy udělá sám sebe.
Pozorovat jej znamená spíš smát se trapnosti, nestandardnímu uvažování a obsesi na některé věci než přímočarým fórkům. Sám o sobě říká, že se při osobních setkáních nesnaží být vtipný, a to ani při pitchingu neboli představování svých projektů televizním manažerům. "Prostě se jim moje věci buď líbí, nebo ne. Nebudu se snažit být vtipný v jejich přítomnosti," vysvětluje.
S tím, že má specifickou povahu, se netají ani on, ani jeho okolí. Můžeme dokonce spekulovat, zda se nenachází na autistickém spektru. Samotný základ Zkoušky, tedy trénování společensky náročných situací, dobře zná mnoho takových lidí.
Terapie pro autora?
Situace, kdy někdo investuje obrovské množství času do přípravy na různé životní situace, když by možná bylo jednodušší je prostě prožít, jsou samy o sobě komické. Fieldera však napadají tak komplikovaná řešení problémů, že je jen logické, když celou Zkoušku postupně víc a víc soustředí sám na sebe, až nám postupně začíná docházet: celá je hlavně o něm.
Potřebuje Nathan terapii? Zažil něco, co neumí zpracovat? Je osamělý a touží se napojit na druhé? Nebo se, trochu jako mimozemšťan vystřelený na Zemi, potřebuje naučit, jak lidé reagují na různé životní momenty?
Při sledování Zkoušky se několikrát zdá, že správné by mohly být všechny možnosti. Fielder má za sebou rozvod a občas působí jako někdo, kdo by si ze všeho nejradši pořádně popovídal, jen neví jak. Tak místo toho vymyslel televizní pořad. Autorce profilu v časopisu Vulture však výslovně řekl, že nemá cenu hledat spojitost mezi Zkouškou a konkrétními událostmi v jeho životě.
Také vyznění poslední epizody odporuje jakémukoliv vážnějšímu uchopení, Fielder se evidentně nejvíc baví nad tím, jak moc se někdy snažíme zažít něco "skutečného". Maximálně při tom uplatňuje svoji schopnost vymyslet pro zvolený cíl prostředky, které jsou zrovna tak absurdní jako neúčinné.
Terapie pro diváky
Při tom všem se Fielderovi daří odhalovat vtipné podivnosti lidské povahy a zachycovat okamžiky, které jsou zrovna tak autentické jako hluboce podivné a nesmyslné. Situace, jimiž se zabývá málokdo, přesto o nás něco vypovídají. Například o tom, jak vnímáme sami sebe, co považujeme za úspěšný život a jak vyprávění o něm strukturujeme.
Právě tyto kradmé momenty, na které mnohokrát dojde v každé epizodě, se týkají nás všech. Můžeme při nich mít dojem, že nikde jinde v televizi nenarazíme na tak civilně vyznívající okamžiky, které přesto nesou význam. Nathan Fielder, se vší svou odtažitostí a zdánlivým neporozuměním lidem, dal dohromady komediální show, která je paradoxně hluboce lidská.
Seriál
Zkouška
Režie: Nathan Fielder
Seriál je k vidění na HBO Max.
