Zemřela herečka Marina Vladyová. Byla manželkou Vysockého i Roberta Hosseina

Marina Vladyová, vlastním jménem Catherine Marina de Poliakoff-Baïdaroff, se narodila 10. května 1938 v Clichy do rodiny ruských emigrantů. Její matka byla baletka, otec operní pěvec a někdejší vojenský letec. K herectví se dostala už jako dítě a během kariéry vytvořila více než osmdesát filmových rolí.

Prosadila se ve francouzské kinematografii, ale působila i za hranicemi své rodné země. Spolupracovala s výraznými osobnostmi evropského i světového filmu. Hrála mimo jiné ve filmech Jeana-Luca Godarda, Orsona Wellese, Ettoreho Scoly nebo svého prvního manžela, režiséra a herce Roberta Hosseina. S ním natočila čtyři filmy, mj. si vedle sebe zahráli roku 1957 i v československo-francouzském filmu V proudech. V roce 1955 se také vzali. Manželství trvalo pět let a měli spolu dva syny, Pierra a Igora.

Nejvýraznějšího mezinárodního uznání dosáhla v roce 1963. Za roli v hořké komedii Marca Ferreriho Včelí královna, kde hrála ženu, jež využívá svého muže jen k dosažení mateřství, získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu v Cannes. Její herectví spojovalo civilnost s výraznou vnitřní energií. Dokázala se uplatnit i v komediích, psychologických dramatech či autorských filmech.

Vladyová se však zapsala také do kulturní paměti Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu. Jejím třetím manželem byl totiž od roku 1970 Vladimir Vysockij, legendární básník a písničkář, jehož písně se staly symbolem osobní svobody a vzdoru vůči sovětskému režimu. Jejich vztah byl poznamenán odloučením i železnou oponou mezi Francií a Sovětským svazem. Vladyová jejich společný život později popsala ve vzpomínkové knize Vladimir aneb Zastavený let.

Vedle filmu se věnovala i divadlu a zpěvu. Se svými sestrami vystupovala jako pěvecké kvarteto Les Sœurs Poliakoff, sólově pak nazpívala Vysockého písně i ruské lidovky. Od roku 1979 vydala celkem 13 knih, šlo o romány, eseje i vzpomínkové tituly.

Související

Zemřel francouzský herec Hossein, ztvárnil hraběte de Peyrac v Angelice

Byla známá také svým veřejným aktivismem, v roce 1971 např. podepsala manifest, v němž 343 žen veřejně deklarovalo, že podstoupily potrat. Toto prohlášení se tak stalo významnou součástí francouzského boje za práva žen na interrupci. V roce 2012 obdržela Puškinovu medaili za přínos ruské kultuře.