Praha - Po těžké nemoci zemřel v neděli odpoledne v pražské nemocnici na Karlově náměstí ve věku dvaapadesáti let Vladimír Dlouhý, jenž byl považován za jednoho z nejnadanějších a nejvšestrannějších českých herců.
Uměl hrát zcela civilně i velmi expresivně, vklouznul zcela přesvědčivě do kůže kladných i záporných, komických i tragických postav. Byl pověstný svou profesionalitou, i malou roli dokázal přesvědčivě vystavět a opanovat s ní jeviště, obrazovku či plátno.
Velké pracovní vypětí při natáčení několika filmů a seriálů ročně však bylo vykupováno dlouholetou závislostí na alkoholu, který se podepsal na jeho těžkých zdravotních problémech.
V Dlouhého filmografii postupně začínaly převládat temnější tóny; postavy, které ztvárňoval, v sobě měly stále větší běsy. Velká část publika byla překvapena jeho proměnou z líbezného optimistického chlapce z Arabely v zahořklého muže. (Podobnou transformací si ve svých rolích prošel například i Jiří Schmitzer.)
Dlouhý absolvoval několik operací; poškozený žaludek zasáhla rakovina, která se poté rozšířila i na slinivku. Kvůli rostoucím problémům nedávno zrušil letní představení v divadle Kalich a Na zábradlí. Zprávy o jeho vážném zdravotním stavu se v posledních týdnech množily.
Jeho potíže byly oblíbeným tématem velkonákladových tiskovin, přestože jinak se populární herec bulváru stranil a neúčastnil se "společenského provozu", jenž je oboustrannými výhodami spjatý s velkou částí zdejší umělecké i populární scény.
Své role hodně zvažoval a takřka neposkytoval rozhovory s tím, že za něj má mluvit jeho práce. Namísto tradičních osobních vzpomínek jeho kolegů konstatujme možná stejně patetická, ale snad podstatnější slova: že Dlouhý byl posedlý hledáním umění, jak jen je to v podmínkách české kinematografie a českých televizí možné a povolené.
Vladimír Dlouhý se narodil v Praze, kde také vystudoval herectví na konzervatoři. Hrál například v pražském Divadle Na zábradlí a v divadle Rokoko; před smrtí působil v pražském Divadle na Vinohradech.
Ve filmu začínal jako dětský herec na přelomu sedmdesátých let, nejslavnější postavou této éry je jeho debutová role postiženého chlapce ve filmu Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže (1970). Dále se coby dítě objevil například ve snímku Robinsonka (1974), později pak v dětských snímcích Hop a je tu lidoop (1977) či Indiáni z Větrova (1979).
Miliony diváků si mladého Vladimíra Dlouhého oblíbily ve slavných televizních seriálech své doby (Arabela, Sanitka, Dobrodružství kriminalistiky). Byl také hlavní postavou v jedné z dnes už klasických pohádek S čerty nejsou žerty (1984) a vedlejší roli měl ve snímku Láska z pasáže (1984).
V polistopadové éře patřily mezi jeho nejúspěšnější snímky drama Bumerang (1996 - byl za svou roli nominován na Českého lva), komedie Báječná léta pod psa (1997), Knoflíkáři (1998) či Jedna ruka netleská (2003). Výrazné postavy hrál i ve snímcích Ruleta (1995) či Non Plus Ultras (2004).
Za vedlejší roli ve filmu Hlídač č.47 Filipa Renče z roku 2008 dostal Českého lva. Hojně hrál i v televizních filmech (Swingtime, Sněžná noc) a dalších seriálech (Hříchy pro pátera Knoxe, Černí andělé, Hraběnky).
Posmrtně do kin přijde ještě kriminální thriller Kájínek, kde hraje po boku svého bratra Michala a také mezinárodních hvězd Boguslawa Lindy a Konstantina Lavroněnka.
V neposlední řadě byl i ceněným dabérem. Mluvil Toma Hankse v Apollu 13, Forrestu Gumpovi, Zelené míli i Trosečníkovi nebo Mela Gibsona ve Smrtonosné zbrani; propůjčil hlas i Tomu Cruiseovi, Kevinu Kostnerovi a Christopheru Reeveovi coby Supermanovi.
S životní partnerkou Petrou Jungmannovou vychovával dvojčata - syny Jana a Jiřího.
