Václav Vorlíček rád užíval fantastické prvky, humor crazy komedie či sci-fi motivy. Nejvíc proslul snímky jako Tři oříšky pro Popelku, Kdo chce zabít Jessii?, televizním seriálem Arabela nebo Dívkou na koštěti. Právě tu Vorlíček předloni znovu uvedl na letním festivalu v Karlových Varech, kde převzal cenu za celoživotní přínos kinematografii.
"Mně zachutnalo poslouchat smích diváků. A říkal jsem, že když se člověk za večer dvacetkrát zasměje, tak se nám v tom srabu přece jen dobře spí," vysvětloval Vorlíček, proč natočil příběh čarodějnické dívky Saxany a proč se vůbec dal na film.
Jedním z motivů Dívky na koštěti byla konfrontace světa pohádek a světa lidí. Toto téma se u Vorlíčka opakovalo často, například v komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo v oblíbeném seriálu Arabela.
Nejčastěji býval Vorlíček prý tázán na Tři oříšky pro Popelku. Před několika lety vysvětlil, že k úspěchu tohoto titulu přispěla pragmatická žádost týkající se peněz. Vorlíčkovi němečtí koproducenti potřebovali zaměstnat dělníky v ateliérech, aby mohli dostat prémie. A tak tvůrci přepsali původně letní verzi na zimní a pohádka se stala hitem.
"Jsem přesvědčen, že kdyby se film nepředělal do zimní atmosféry, byla by to jen polovina efektu," řekl Vorlíček o snímku, který je již desítky let součástí vánočního programu českých televizí.
Režisér také vzpomínal, jak filmaře při natáčení Tří oříšků pro Popelku v Německu trápil nedostatek sněhu. Ten museli nahradit umělou napodobeninou. Přivezli proto sníh ze zapáchajícího materiálu, který vznikl zpracováním ryb z konzerváren.
Takovýhle filmy už se netočej a nenatočí už je ani Václav Vorlíček...https://t.co/K1QBCuwxjr
— Jan H. Vitvar (@jhvitvar) February 6, 2019
Václav Vorlíček se narodil roku 1930. Na pražskou FAMU ho napoprvé nevzali, proto šel rovnou na Barrandov, kde se dostal do štábu režiséra Martina Friče.
"Zapůsobit na diváky podobně, když jsem se jako kluk bavil na komediích Martina Friče," vysvětloval svůj cíl Vorlíček o desítky let později. "Tehdy, od 50. let, všechno zešedivělo. Byl jsem proto rád, že jsem mohl divákům nabídnout smích," říkal.
Napodruhé už se na pražskou filmovou školu dostal, absolvoval roku 1956 a čtyři roky poté debutoval snímkem Případ Lupínek, určeným dětskému publiku. Na Barrandově ale dál pracoval - nakonec tam v zaměstnání vydržel do roku 1992.
Také další Vorlíčkovy filmy, například Princ a Večernice nebo Pták Ohnivák, cílily převážně na děti. Kromě klasických pohádek ale Vorlíček točil i moderní pohádky a fantastické příběhy ze současnosti, jako Křečka v noční košili.
Ve jeho snímku Kdo chce zabít Jessii? z roku 1966 se podnikavé docentce a jejímu muži zhmotní sny. Hrdinové tak vstoupí do skutečného světa a tropí neplechy.
Film propojený s typickými kresbami Káji Saudka, opřený o herecké výkony Olgy Schoberové a Jiřího Sováka, představoval parodii na komiksové seriály a především odstartoval Vorlíčkovu dlouholetou spolupráci s Milošem Macourkem.
"Na chodbičce ve vlaku cestou na první ročník zlínského festivalu jsem mu řekl námět na příběh s komiksovými hrdiny. Zjistili jsme, že máme mnoho společných zájmů," vzpomínal Vorlíček na vznik Kdo chce zabít Jessii?.
K jeho nejslavnějším filmům vytvořeným v tandemu s Milošem Macourkem patřily komedie Pane, vy jste vdova!, Dívka na koštěti, Což takhle dát si špenát či Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko.
Vrcholem Vorlíčkovy a Macourkovy televizní spolupráce se staly také ve světě úspěšné pohádkové seriály Arabela a Arabela se vrací. Populární byl rovněž sci-fi seriál Létající Čestmír.
Při práci na pohádkách se prý Václav Vorlíček snažil vždy vyznávat tři zásady. Pohádkový příběh podle něj musel být poetický, napínavý a veselý. Také proto režisér do menších rolí obsazoval známé komiky. Zvlášť rád vzpomínal na spolupráci s Vladimírem Menšíkem.
Vorlíček si ho cenil jako velkého improvizátora a profesionála, který své role zvládal perfektně, byť měl problémy s astmatem a svého času také s alkoholem. "Nepoznalo se, že něco požil. Když šlo do tuhého a jela kamera, tak se dokázal ovládnout," vzpomínal Vorlíček.
O Vorlíčkově včerejším úmrtí dnes informoval režisér Zdeněk Zelenka, který o Vorlíčkovi natočil dokumentární film. "Zemřel včera v nemocnici pod Petřínem. Je to pro mě smutná zpráva. Vorlíček seděl v přijímací komisi na FAMU, když já jsem se hlásil. Přijímal mě, když mi bylo dvacet, dneska je mi 65," vysvětluje Zelenka.
Po FAMU Vorlíček se Zelenkou pět let vedli ročník. "Stali jsme se přáteli, protože nás spojovalo mnohé. Jednak smysl pro humor, pak obliba v dobrém víně a hlavně jsme oba měli rádi komedie," vzpomíná Zelenka. "Byl pro mě mistr komedie a člověk, který v české kinematografii zanechal nesmazatelnou stopu a šířil svými filmy dobrou pověst Československa a České republiky po celém světě. Jeho filmy byly jako jedny z mála exportovatelné a jsou pořád živé," dodává Zdeněk Zelenka.
Poslechněte si rozhovor s Václavem Vorlíčkem z prosince 2017