Atény - Atény - Ve věku 89 let zemřel režisér Michael Cacoyannis, kterého proslavil Řek Zorba z roku 1964, adaptace stejnojmenného románu Nikose Kazantzakise.
Mladý anglický spisovatel řeckého původu Basil (Alan Bates) přijíždí na Krétu, aby obnovil těžbu v lignitovém dole, který zdědil. Cestou se seznámí s Řekem Zorbou v podání Anthony Quinna, jenž má symbolizovat dionýskou nespoutanost, svobodu a zemitost v protikladu k upjatému intelektuálovi. Často citovaná je scéna, kdy spolu charismatický pár Quinn - Bates tančí za doprovodu hudby Mikise Theodorakise.
Černobílý film pořízený za méně než milion dolarů získal v roce 1965 tři Oscary, nikoli ovšem pro dva hlavní aktéry, jejichž výkon zůstává dodnes nezpochybnitelný (sošku dostala Lila Kedrová za vedlejší ženskou roli, Walter Lassaly za kameru a Vassilis Photopoulos za dekorace).
Na Kypru narozený řek Cacoyannis zemřel v aténské nemocnici na komplikace spojené s infarktem. Většina jeho filmů vznikla v koprodukci Řecka a Velké Británie nebo USA. Hráli v nich známí herci a měly příznivé ohlasy u kritiky, ale žádný z nich nedosáhl popularity Zorby, byť šlo často o významná díla.
Pro uměleckou dráhu si rodák z Limassolu vybral zápis jména jako Michael Cacoyannis (česky je uváděný jako Michalis Kakojannis). Nicméně předtím používal i pseudonym Yannis, jeho původní jméno znělo Mihalis Kakogiannis. Poprvé se Cacoyannis mezinárodně proslavil dramatem Dívka v černém (1956) o dívce ze zchudlé rodiny stíhané mnoha pohromami; s ním soutěžil v Cannes a vyhrál později v USA Zlatý Glóbus.
V roce 1962 natočil s Irene Papasovou klasickou Euripidovu tragédii Elektra, rovněž uvedenou v Cannes. Ještě větší úspěch zaznamenal v roce 1977, když Papasovou obsadil do hlavní role další Euripidovy tragédie Ifigenie - s ní znovu soutěžil v Cannes a byl nominován na Oscara.
Mezitím vznikla v jeho režii další euripidovská adaptace Trójanky (1971) s Katharine Hepburnovou a Vanessou Redgraveovou. Ke všem těmto filmům stějně jako k Řeku Zorbovi složil hudbu zmíněný Theodorakis. Oproti rozevlátě živočišnému Zorbovi prosluly Cacoyannisovy řecké tragédie výrazovou asketičností, jež důrazem na vynucenou pasivitu ženských postav drásaly publikum.
Známý je rovněž jeho snímek Den, kdy zahynuly ryby z roku 1967- černá komedie s Tomem Courtenayem, jež se odehrává na jednom řeckém ostrově a pojednává o pátrání po dvou atomových bombách, které sem spadly při poruše letadla.
Z roku 1986 pak pochází drama Sweet country. Cacoyannisovým posledním filmem je opět adaptace - Čechovův Višňový sad z roku 1999, kde hrála jednu z hlavních rolí Charlotte Ramplingová.
