Podle serveru iDNES.cz Mrkvička zemřel po dlouhé nemoci, potýkal se s Parkinsonovou chorobou, která mu už nedovolovala pracovat.
Jeho hvězdné divadelní okamžiky začaly v roce 1977 nástupem do Divadla Na zábradlí, kde proslul především jako Smerďakov v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových a jako Hanťa v dramatizaci Hrabalovy Hlučné samoty. Do širšího povědomí se dostal díky roli rotmistra Vyskočila v Sequensově válečném dramatu Atentát a během 70. a 80. let se vypracoval v jednoho z nejvíce obsazovaných herců ve filmu.
Jaroslav Soukup ho například obsadil do snímku Dostih, kde hrál žokeje, stejnou roli měl také v populárním televizním seriálu Dobrá voda. Objevil se rovněž v několika kriminálních filmech. Rozporuplným momentem v jeho kariéře byla role nadporučíka Stejskala v Sequensově kontroverzním normalizačním seriálu Třicet případů majora Zemana. Naposledy se Mrkvička dostal do širšího povědomí rolemi v obou sériích úspěšného seriálu Policie Modrava (2015 a 2017) nebo v dramatech Piknik (2014) a Tenkrát v ráji (2016).
Měl obsáhlý záběr
Mrkvička si diváky získal skromným a nenápadným herectvím. Za dlouhou kariéru vyzkoušel ty nejslavnější divadelní role a jeho záběr před filmovou kamerou byl také obsáhlý - účinkoval v dramatech, komediích, pohádkách, detektivkách a v řadě seriálů. Velkou část kariéry spojil s Národním divadlem, diváci ho mohli vidět i na dalších scénách.
Kromě herectví byl Mrkvička také významným dabérem, namluvil například Matouše ve slavných komediích o Šimonovi a Matoušovi a jeho zajímavý hlas mohli posluchači slyšet též v rozhlase. V roce 2012 získal cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
Mrkvička se narodil v Praze. Několikrát se hlásil na DAMU a školu nakonec v roce 1962 úspěšně absolvoval. To měl za sebou již první dětskou roli ve filmu Jiřího Sequense Olověný chléb z roku 1953. Poté se na stříbrném plátně objevil v menších rolích ještě jako student DAMU a první angažmá dostal po ukončení studia v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Přes hradecké divadlo se pak dostal do libeňského Divadla S. K. Neumanna, nynějšího Divadla pod Palmovkou.
