Zemřel dokumentarista Jan Špáta

Jan Šprincl a ČTK
18. 8. 2006 13:56
Praha - Režisér a pedagog, filmař považovaný za klasika českého dokumentu, zemřel dnes dopoledne po krátké nemoci. V říjnu by mu bylo 74 let.

"Jan Špáta hledal dobrého člověka, který ještě žije," řekl jeho blízký přítel a dramaturg České televize Martin Štoll, "oslovoval diváka skrze emoce. Právě citovost a pozitivismus, za něž byl vždy chválen i kritizován, byly jeho hlavním přínosem českému dokumentu."

Při natáčení v roce 1964
Při natáčení v roce 1964 | Foto: Archiv

Dokumentarista se narodil 25. října 1932 v Náchodě. Dětství strávil v Hronově, kde měl převzít papírnický obchod, ale přišel únorový puč . Špáta na grafické průmyslovce vystudoval fotografii a pak katedru kamery na FAMU. Od roku 1957 působil jako kameraman ve Zpravodajském filmu.

Nejvíc ho ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem, z níž vzešly snímky Země zemi, Stromy a lidé, Železničáři, Proč? nebo Zrcadlení. tehdy Špáta pro sebe objevil téma existenciálních rovin života. Filmem Největší přání (1964) se představil i jako režisér.

Infobox

Jeden z důležitých motivů mých filmů je konečnost. Života a tím pádem i lidského konání, zajímá mě konečnost práce i motiv umění odejít. Konečnost života je něco jako přístavní láska. Když námořník na ostrově ví, že 30. června jeho loď odplouvá a že je zamilovaný, má obrovskou šanci zažít velikou lásku. Jakmile člověk ví, že jednou zvedne kotvy, neustále ho to motivuje, aby se snažil objevit něco pozitivního. Tak se chystám i na to stáří, není to nic veselého, ale já si myslím, že v každé fázi života jsou stíny i pozitiva.

Jan Špáta, Reflex

Za více nez stovku autorských snímků získal na šedesát ocenění na domácích i mezinárodních festivalech. S profestí se rozloučil se v roce 1998 dvojdílným autobiografickým filmem Láska, kterou opouštím.

"Měl jsem štěstí, že mou profesí se stal film dokumentární, a protože dokumentární film a život jedno jsou - nebylo v mém životě události, která by nějak s filmem nesouvisela. Byl pro mne poznáváním, učil mě dívat se a vnímat, dopřál mi dobrodružství tvorby, ovlivnil mé lásky a přátelství, dal zakusit hořkost trápení, zoufání a beznaděje i okamžiky největšího štěstí..."

Tak se Špáta vyznal ze své lásky k profesi ve svém posledním filmu, který Česká televize odvysílá ve čtvrtek 24. a 31. srpna ve 20 hodin na ČT2.

Foto: Aktuálně.cz

Špáta byl mistrem zkratky a hutné filmové řeči postavené na kontrastu s hudbou. Mezi hlavní téma jeho filmů patřil vymezený čas života (Respice finem, Poslední dějství, Srdce na dlani), víra (Konec světa, Evangelíci ze Železných hor) a pozitivní přístup ke světu (Hlavně hodně zdraví, Parta, Kreutzerova sonáta). Výjimečné jsou i jeho cestopisy, dokumenty o hudbě a portréty do cyklů GEN a GENUS.

Foto: ČTK

"Hned po škole jsem s ním točila dokument Dvě jubilea Jana Zrzavého," vzpomíná dokumentaristka Helena Třeštíková, "a byla jsem ráda, že se můžu o Honzu opřít. Naše generace dokumentaristů začínala pracovat v temnu sedmdesátých let - všichni slavní režiséři z let šedesátých točit nemohli nebo nechtěli a on jako jeden z mála udržoval kvalitu dokumentů vysoko. Nám, studentům FAMU, jako pedagog ukazoval, že naše práce má smysl a dá se pracovat se zápalem navzdory režimu."

O generace mladší Vít Klusák, jeden z autorů mystifikačního dokumentu Český sen, Špátu označuje za velký vzor a hlavní postavu sociálního dokumentu u nás.

U příležitosti sedmdesátin vyšla J.Š. kniha rozhovorů s Martinem Štollem Okamžiky radosti
U příležitosti sedmdesátin vyšla J.Š. kniha rozhovorů s Martinem Štollem Okamžiky radosti | Foto: Archiv

"Když jsem se hlásil na FAMU, půjčil jsem si véháesku a na ní bylo asi dvě stě GENů. U Špátova dokumentu s Miroslavem Horníčkem, kde řešili smrt a další zásadní věci, jsem se rozbrečel a myslel si, že slzy jsou to nejvíc, co může dokument dokázat," přiznává Klusák.

Připomíná, že s debutem Největší přání a jeho pokračováním o čtvrt století později se Špáta přiřadil k tvůrcům filmu-ankety.

"Ptal se lidí na ulici, jak se jim žije a někteří reagovali opatrně, jiní trefně, ale podařilo se vystihnout atmosféru umírajícího bolševismu. Poslední záběry vznikaly při listopadové revoluci," říká Klusák.

S dcerou Olgou
S dcerou Olgou | Foto: Česká televize

Při vlastní tvorbě Jan Špáta dál pracoval jako kameraman na filmech režisérů jako byl Jiří Papoušek, Helena Třeštíková, Drahomíra Vihanová nebo snímcích jeho druhé manželky Olgy Sommerové - jejich dcera Olga Špátová je také dokumentariskou.

"Vždycky jsem říkala, že Honza byl moje druhá FAMU, a pro naši dceru Olgu se stal výhradním filmovým guru," řekla jeho bývalá žena Olga Sommerová. Jako dokumentarista a filmař se podle ní narodil: své kameře říkal milenka, byl s ní spřízněný, skrze ni se díval na život pronikavě a soucitně. "Honza byl osobnost s názorem, a to je pro dokumentaristu nejdůležitější
dar."

 

Právě se děje

Další zprávy