Praha - Rodina a přátelé doprovodili v pátek ve strašnickém krematoriu v Praze na poslední cestě scenáristu, režiséra a pedagoga FAMU Otakara Fuku, který 22. února podlehl ve věku 75 let těžké nemoci.
Před listopadem patřily jeho snímky k lepšímu průměru a limitovaly je politické i osobní možnosti. Dnes jsou spíš zdrojem mírně bizarní zábavy a zajímají především ctitele normalizační kultury, ať už ty nostalgické, nebo ty ironické.
Fuka se věnoval především kriminálnímu žánru. V roce 1960 vystudoval filmovou a televizní režii, od konce 50. let zároveň působil jako asistent režie a pomocný režisér na Barrandově a v polovině 60. let krátce pracoval v Řecku. K první samostatné režii se dostal v roce 1971, kdy natočil kriminální film Svědectví mrtvých očí, k němuž napsal scénář.
Jeho další režijní i scenáristickou prací byla o rok později sci-fi Akce Bororo. Film měl poměrně zajímavý námět, ale podle většiny hodnocení zároveň nedotažený scénář a srážela ho i realizace. V roce 1981 natočil Fuka další sci-fi Kam zmizel kurýr.
Dodnes populární a vysílané jsou autorovy kriminální snímky. Zlaté rybky (1977) s Radovanem Lukavským a Oldřichem Víznerem jsou ne zcela věrohodným pokusem o pohled do světa feťáků. Pumpaři od Zlaté podkovy z roku 1978 s Josefem Vinklářem a Jiřím Bartoškou vyprávějí o dobové „hospodářské kriminalitě". Černá punčocha (1986) byl pak pokus o zachycení psychologie sériového vraha.
Na kontě má Fuka i dvě poměrně známé komedie. V pátek není svátek (1979) je komunální satira, ale místy stále vtipná komedie o rodině shánějící nedostatkové věci na stavbu chaty a prchající předčasně na víkend, kde hráli Petr Kostka, Jorga Kotrbová, Magda Reifová či Magdalena Bičíková. O dva roky později vznikl film V podstatě jsme normální, který dál sleduje osudy této typické socialistické rodiny Nováků unikající před normalizací k pofidernímu konzumu.
Svůj zájem o historii se Fuka pokusil (opět s rozporuplným výsledkem) zúročit ve válečných filmech: Mysudobré naděje z poloviny 70. let a v československo-sovětské koprodukci Piloti z roku 1988. Ve větším režisérském kolektivu se podle CSFD.cz podílel na sovětské epopeji Boj o Moskvu (1985).
Fuka natočil i psychologický příběh Příliš velká šance (1984). Ve filmu o vědci, který neúmyslně zabije při autonehodě chlapce, hráli Jan Kanyza, Lucie Jurištová, Radoval Lukavský a Vlastimil Zavřel.
Autor působil od roku 1980 dlouhá léta na FAMU. Po skončení vlastního režírování se v 90. letech podílel na řadě filmů jako pedagogický dozor.
Na jeho tvorbu panuje - alespoň pode ohlasů na CSFD - poměrně konzistentní názor. Alespoň v části filmů se pokoušel vyhnout ideologičnosti a politickým úlitbám, ale režisérská průměrnost takřka všechny sráží (zajímavé přitom je, že hudba k jeho filmům psali i známí autoři jako Petr Hapka a Zdeněk Liška).
Zároveň lze dodat, že Fukova kariéra byla umetena právě nástupem normalizace na Barrandově, když byla znemožněna práce mnoha filmařům a museli je nahradit poslušnější kariéristé, u nichž se na talent tolik nehledělo.
