Herečka spjatá především s Divadlem na Vinohradech se ve filmu a televizi objevovala většinou ve vedlejších rolích, které dokonale pasovaly k jejímu typicky ironickému projevu. Byla nepřehlédnutelná. V úterý 17. února by se dožila 95 let.
Jiřina Jirásková za svou více než 60 let trvající kariéru ztvárnila nepřeberné množství divadelních, filmových, televizních i rozhlasových rolí, jen v audiovizi jich bylo okolo 150. Vždy byla viditelnou postavou veřejného prostoru. Její gesce a hluboký libozvučný hlas bezchybně seděl k jejím hrubozrnným a často nevybíravě skeptickým glosám. V souvislosti s její osobou často padalo označení dáma. Nešlo však o stereotypně uhlazenou dámu z vyšších společenských kruhů, nýbrž o velmi svéráznou, kritickou, analyticky smýšlející ženu, jež svou eleganci uzemňovala určitou drsností.
Půvabný kontrast jejímu vystupování pak dodávala její drobná postava. I díky ní na začátku své divadelní kariéry na přelomu 40. a 50. let ztvárňovala chlapecké role (jednu z prvních velkých příležitostí dostala roku 1957, kdy ztvárnila Anne Frankovou). Bylo to samozřejmě na prknech Vinohradského divadla, kde už byla šestým rokem v angažmá a kterému zůstala věrná celou kariéru. V 90. letech zde zastávala ředitelskou funkci. Pod jejím vedením se divadlo drželo především divácky osvědčených klasik. Nutno hořce poznamenat, že se od té doby nikam neposunulo. Jirásková ale během svého působení zřídila v podkroví budovy komorní scénu pro odvážnější projekty.
Osobitý šarm, všestrannost a šansonový hlas
Herecky dokázala pražská rodačka a absolventka DAMU proplouvat mezi nepřeberným množstvím typů i scén. Hrála postavy s antickou robustností, autenticky odměřené figury, třeskutě odlehčené komediální polohy, dokázala inscenaci „odtáhnout“ sólovými výkony i nesobecky nahrávat ostatním. Nejlepší divadelní role ji s ohledem na rozvolněné klima nabídla 60. léta. Z těch na kameru zaznamenaných zmiňme alespoň její markýzu Matildu v Jindřichu IV., kde svým uštěpačným i subtilním ztvárněním vrstevnatě dokreslila dekonstruktivní obraz protagonisty za hranou šílenství.
Jakkoli byly její divadelní role úctyhodně všestranné, vždy do nich otiskla osobní šarm a tolik signifikantní ironii i sebeironii. Lakonicky komentovala počínání ostatních postav, neustále oscilovala mezi niterností a odstupem. Její rétorika byla ztělesněním melancholie, nikdy však té patetické, jako spíš hloubavě kritické. Bravurně ovládla možnosti hlasu se šansonovými parametry a svou osobitost dokázala organicky propašovat i do filmového herectví.
Pro její filmovou kariéru se staly příznačné především vedlejší úlohy, kde naplno vynikly její ironické komentáře. Hlavních rolí ztvárnila jen velmi málo. Častokrát byla jakýmsi nadsazeným prostředníkem mezi divákem a fikcí, dokázala nenásilně prozkoumávat vykloubené i do postavy vnořené polarity. Svým projevem odmítala laciný sentiment. Vedle verbálních schopností plně vytěžovala drobnou mimiku a uhrančivé pohledy. Její velké tmavé oči působily tajemně, jako by Jirásková publikum nechtěla pustit do svého nejintimnějšího světa.
Vzbuzovala lehkou ostražitost a pocit, že je vždy o krok napřed. Sečtělost propojovala s půvabnou ledabylostí. Jako příklad oněch „malých“ figur zmiňme například její roli skriptky z dodnes nedoceněného hudebního filmu Trhák. S brýlemi na šňůrce a velkými deskami v náručí perfektně zosobnila ženu, jež s nadhledem pozoruje absolutní produkční chaos a je naprostým protikladem všech sebedůležitějších mužských figur.
Skriptka v Trháku i koketa Marcelka ve Světácích
V Trháku hrála po vynucené pauze v 70. letech, kdy se kvůli nepohodlným politickým názorům musela z obrazovek a pláten neoficiálně vystěhovat. K tomu, že jí byl umožněn návrat před kameru, mohla přispět i její účast v budovatelsky obludném snímku Julek z roku 1979. Do jedné z titulních rolí ji posléze obsadil Karel Kachyňa v hořkosladkém psychologickém dramatu Sestřičky. Životem otřískaná a zkušená zdravotní sestra je příkladem další hereččiny polohy, a to mentorky, která je stejnou měrou ostrá i nezištně empatická.
Později se Jirásková věnovala především práci pro televizi. Často točila se svým druhým životním partnerem, režisérem a hercem Zdeňkem Podskalským (tím prvním byl herec Jiří Pleskot). S tvůrcem inteligentních i hravě přímočarých veseloher sdílela stejně skeptický pohled na svět. O jejich soužití a způsobu přemýšlení vypovídají Podskalského deníky vydané ve sbírce režisérovy literární pozůstalosti s názvem Lásky a nelásky. Právě s ním také natočila svůj pravděpodobně nejslavnější film Světáci, kde si zahrála roli lehkomyslné kokety Marcelky.
Právě v kontrastním způsobu, jakým se trojice hereček vzájemně doplňuje, se naplno projevila specifičnost Jiráskové. Zatímco Bohdalová hraje impulzivně, excentricky a výbušně a Janžurová se opírá o jistou neohrabanost, Jirásková se drží subtilní gesce a spoléhá na úderné komentáře. K vyvolání humoru totiž nepotřebovala přehnané klaunství, sílu nalézala ve stroze líbezné úsečnosti.
V pokročilejším věku Jirásková neskrývala rozčarování nad neúspěšným vstupem do politiky, svět kolem sebe a osobní život komentovala výsostně pragmaticky. Netrousila laciné bonmoty, nýbrž hořce přímočaré pravdy podepřené nevybíravou sžíravostí. Ona sama však nezhořkla. Z pozdní kariéry kromě opěvovaných výkonů v seriálu Život na zámku nebo v televizním konverzačním dramatu Povodeň vypíchněme její malou roli babičky v teenagerské komedii Rafťáci.
Jirásková přinesla do českého herectví osobitý a v něčem jen těžko napodobitelný styl, v němž vycházela především z neotřesitelné sebejistoty a přirozeného charismatu. Zemřela po dlouhé nemoci v lednu roku 2013 ve svém pražském bytě na Vinohradech. Bylo jí 81 let a pohřbena byla v jihočeských Malenicích, kde jsou pochováni i oba její životní partneři.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ EU prodloužila sankce proti Rusům, dvě jména ale byla ze seznamu odebrána
Členské státy EU schválily prodloužení sankcí uvalených na ruské a běloruské občany a firmy kvůli narušování územní celistvosti Ukrajiny. Prodloužení o dalších šest měsíců do poslední chvíle blokovaly Slovensko a Maďarsko, dvě jména byla nakonec ze sankčního seznamu odebrána. Slovensko usilovalo o vyřazení dvou ruských miliardářů, ze seznamu ale nakonec zmizela jiná dvě jména.
Českého lva za nejlepší film získal Karavan, nejvíc ale bodoval Franz
Českého lva za nejlepší celovečerní film získal Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové otevírající téma života lidí s mentálním postižením a autismem. Nejvíce ocenění ale získal film Franz polské režisérky Agnieszky Hollandové. Scénář napsal Marek Epstein ve spolupráci s Hollandovou. Snímek o pražském židovském německy píšícím spisovateli Franzi Kafkovi z 15 nominací uspěl ve čtyřech kategoriích.
Siniaková s Townsendovou zakončily senzační jízdu titulem. Češka promluvila o zranění
Tenistka Kateřina Siniaková na prestižním turnaji v Indian Wells vybojovala 34. titul ve čtyřhře, s americkou spoluhráčkou Taylor Townsendovou triumfovala počtvrté. Ve finále porazily srbsko-kazašskou dvojici Aleksandra Kruničová, Anna Danilinová 7:6, 6:4. Siniaková si v deblovém žebříčku polepší ze třetího místa na druhé.
Šok na podzim, jisté tři body na jaře. Slavia si zápas se Zlínem tentokrát pohlídala
Fotbalisté Slavie zvítězili ve 26. kole první ligy ve Zlíně 3:1. Obhájce titulu udržel neporazitelnost v sezoně nejvyšší soutěže a neúplnou tabulku vede o 13 bodů před druhou Spartu, která má k dobru nedělní utkání se Slováckem.
Převezmou naši práci i placení daní. Jak roboti a umělá inteligence změní ekonomiku a sociální systém
Během příštích dvou dekád prý umělá inteligence udělá takové pokroky, že bude chytřejší než jakýkoli člověk na světě, převezme většinu naší práce a zajistí lidstvu takové bohatství, že se člověk bude moci věnovat jen koníčkům. Dostatečné příjmy na jejich zaplacení nám poskytne stát ve formě nepodmíněného příjmu. Tak to alespoň vidí Elon Musk.