Ze sněženek jsou po 25 letech bledule a z machrů tatíci

Irena Hejdová Irena Hejdová
19. 12. 2008 10:25
Michal Suchánek ale exceluje jako Karel Mácha
Foto: Produkce filmu

Recenze -  Sněženky a machři po 25 letech klamou tělem. Kdo čeká rozvernou komedii se spoustou hlášek, bude z kina odcházet zklamán. Režisér Viktor Tauš k látce přistoupil po svém; střízlivěji, realističtěji. A depresivněji.

Ani původní film Sněženky a machři Karla Smyczka nebyl jen bezzubou řachandou a slavné hlášky s prťkou a pérem vyvažovaly často bolestným příběhem o dospívání. Nový snímek tak vlastně logicky pokračuje v tomto duchu.

Hrdinové seskupení kolem ústředního tria - frajírka Vikiho Cabadaje, romantického Radka Převrátila a outsidera Karla Máchy - se setkávají po 25 letech na třídním srazu. Svedla je sem Cabadajova touha konečně získat srdce Mariky, dcery profesora Kardy.

Notně prořídlé šiky bývalých gymnazistů se tak znovu s lyžemi sjíždějí na chatu Severka, jen místo trápení s prvními láskami a zákazy alkoholu řeší o něco dospělejší trápení s druhými až stými láskami, ztrátou ideálů a stárnutím.

Foto: Produkce filmu

Sebou přivážejí i své potomky, z nichž nejvíc prostoru je věnováno Cabadajově dceři Janě a Máchovu synovi Petrovi. Přivážejí si také pár kostlivců ve skříni a dávná i současná traumata, která v průběhu předvánočního zasněženého víkendu vyplavou na povrch.

Doživotní děvkař Viky se stejně jako před 25 lety marně pokouší o Mariku, obtloustlý Převrátil flirtuje s bývalou profesorkou a zakomplexovaný Mácha se snaží neúspěšně vymanit z osidel vlastní televizní slávy. Mladá dvojice potomků se zatím zvolna sbližuje a Marika je ještě větší mrcha než zamlada.

Herci už poněkud odrostli a dřívější elán a půvab zakryly vrásky a pár kil tuku. Neschovají ale nedostatek hereckých schopností, odhalí i lehce prkenné Duchoslavovo deklamování a poněkud iritující diblíkování představitelky Kolomazníkové; o tom, kolik charismatu ztratila Eva Jeníčková s blonďatým přelivem, nemluvě.

Velmi dobře se naopak daří Václavu Koptovi a zejména Michal Suchánek v roli Máchy je vyloženě příjemným překvapením. Je osvěžující ho po delší době vidět jinak než s grimasou baviče ve tváři, ocenit lze i autobiografické rysy, které jeho postavě tvůrci vtiskli.

Foto: Produkce filmu

Autenticky a uvěřitelně působí  Jakub Prachař v roli jeho syna. Z vedlejších postav na sebe pozornost přitahuje jinak ve filmu nepříliš doceňovaná Petra Lustigová v roli Evy.

Na nervy paradoxně v nových Sněženkách a machrech nejvíc lezou připomínky prvního dílu. Všechny ty stokrát opakované a znovu provařované hlášky a všechny ty věty následující po frázi  „a pamatuješ tenkrát…"  Kdyby se tvůrci víc odpoutali od starého filmu, mohl ten nový spolu s nezávislostí získat větší nadhled.

Takhle nutně působí jen jako vyvařování starého, notně sepraného prádla; jako nastavovaná kaše, která příliš nového nepřináší. Chybí mu energie a drajv jedničky, což ještě zvýrazňuje dějově i akčně řídký scénář a mrtvolně pomalé tempo.

Hodně se tu padá a méně lyžuje, hodně se tu mluví a méně jedná, hodně se vzpomíná a málo řeší. U tak obratných scenáristů, jakými kdysi bývali Radek John s Ivo Pelantem, to zamrzí.

Režisér Tauš se snaží, co mu síly stačí, v budování atmosfér je silný; hůř to jde s vedením herců a vůbec osidel mrákotně slepeného příběhu.

„Viky a zmůžeme se taky na něco novýho?" ptá se jedna ze spolužaček. „Neboj, to je teprv zahřívací kolo," odvětí sebevědomě Cabadaj.  Zahřívací kolo se ale protáhne na celý filmu a divák se neubrání neustálému očekávání, kdy se konečně začne něco pořádného dít. Nezačne.

Zatímco v prvních Sněženkách se střípky osudů celkem zdatně spřádaly do celistvého příběhu, tady působí jednotlivé příběhy nesoustředěně - nehledě na to, že postavy se občas z děje vypaří a film volně otevírá další a další témata, aniž je nějak řeší.

Řada motivů se vytrácí a znovu do něj vstupuje, jak se to tvůrcům hodí. Naštvat může diváky i závěr, který rozhodně nepřináší ani zbla katarze - zanechává jen hořkou pachuť.

Stejně jako přemrštěný rozpočet 70 milionů korun, který při natáčení zahučel v krkonošských závějích. Přitom co se řemesla týče, není vlastně druhým Sněženkám a machrům co vytknout.

Atmosféru i hluchým místům dodává hudba Waltera Krafta a kameraman Milan Chadima pečlivě komponuje záběry laděné do posmutnělých tonů.

Foto: Jiří Hanzl

Právě ta melancholická nálada je trademarkem druhých Sněženek a machrů víc než co jiného. Občas a zejména s blížícím se závěrem působí jako hodně hořká až depresivní výpověď o deziluzi dnešních čtyřicátníků ztracených v nepřeberném množství příležitostí, které jim porevoluční éra nabídla.

Od Maričiných amerických zkušeností přes Máchovu celebritozní slávu až po Převrátilovy nakladatelské neúspěchy.

Tady lze objevit ozvuky Taušova autobiografického debutu Kanárek, jeho schopnosti tnout do živého a reflektovat i vlastní životní prohry; stejně jako prohry dávných machrů, z kterých jsou dnes pupkatí tatíci, a dávných sněženek, z nichž se staly zlomené bledule.

Sněženky a machři 2 nesahají původnímu filmu ani po kotníky, přesto o dnešní době vypovídají možná víc, než by se na první pohled zdálo, a víc než řada umělecky ambicioznějších filmů.

Sněženky a machři po 25 letech, ČR 2008. Režie Viktor Tauš, hrají Jan Antonín Duchoslav, Michal Suchánek, Václav Kopta, Veronika Freimanová, Radoslav Brzobohatý, Eva Jeníčková, Jakub Prachař adalší. 100 minut, distribuce Falcon. Premiéra v ČR: 18. 12. 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy