Zamilovaný Moore vzedmul v Benátkách politickou vlnu

Otto Bohuš, Benátky
10. 9. 2009 18:20
Při projekci Lištiček mi bohužel bylo až stydno
Foto: Reuters

Benátky - Politika politika, proč Benátek se tak mocně týká. Náladu, kdy se angažovaným snímkům daří mohutně roztleskávat publikum v sálech, odstartoval v neděli dokument Michaela Moorea Capitalism: A Love Story. Dvouhodinová filmová roznětka debat o věcech veřejných byla evidentně trefou do černého; od té doby se Benátky vezou na politické vlně...

Sžíravý politický podtext měly také dva mimosoutěžní filmy, jejichž hlavním úkolem přitom bylo dodat festivalu především lesk hollywoodských hvězd.

O řev fanynek a zběsilé mávání památníčkem „soutěžili" George Clooney (hlavní hvězda černohumorného filmu The Men Who Stare at Goats) a Matt Damon (coby hrdina Soderberghovy ironické komedie The Informant!). Vyšlo to tak na remízu - i pro mě je těžké rozhodnout, který z uvedených mužů si zaslouží víc decibelů.

George Clooney, hlavní hvězda černohumorného filmu The Men Who Stare at Goats
George Clooney, hlavní hvězda černohumorného filmu The Men Who Stare at Goats | Foto: Reuters

Škoda ale v Benátkách sledovat jen filmy, které (velmi pravděpodobně) budou v české distribuci, když se tu na stříbrném podnose představují autorské vize, jež možná do tuzemských kin nedorazí ani omylem.

V hlavní soutěži Venezia 66 se v úterý a ve středu objevily dva tituly, které není problém pasovat na horké kandidáty jedné z festivalových cen. V případě íránského filmu Zanan bedoone mardan (Ženy bez muže) navíc nemohlo být „politické" načasování lepší.

Jen pár chvil po vychladnutí největších vášní okolo společenského varu v Íránu soutěží na benátské přehlídce snímek, který je závěrečným titulkem věnován všem obětem revolučních bojů v této zemi od roku 1906 až po „zelenou revoluci" v roce 2009.

Jen necita by nedopřál potlesk delegaci, která se na veřejnou projekci dostavila ovázána zeleným šátkem. Ten si ostatně uvázal - ovšem coby pravý italský grand jako šál - též umělecký ředitel Marco Müller. Sympatizující atmosféra mohla zhořknout v případě sentimentální politické propagandy, ale širokoúhlý formát obrovského plátna v Sala Grande očaroval zaplněný sál originálním filmovým jazykem.

Matt Damon přivezl do Benátek film Informant!
Matt Damon přivezl do Benátek film Informant! | Foto: Reuters

Íránská režisérka Shirin Neshatová  (1957) není filmovým nováčkem, ale její videoartové instalace znal dosud jen omezený okruh kritiků. Celovečerní hraný debut Ženy bez muže jí nepochybně přinese daleko větší zájem. Pro svůj lehce nečitelný filmový příběh si autorka vybrala události státního převratu v roce 1953, kdy narůstající levicové tendence v zemi zmrazily ve svůj (ropný) prospěch USA a Velká Británie.

Revoluční události jsou ve snímku ale jen zvláštní halucinační ozvěnou pro symbolický příběh čtveřice žen, která dočasně najde mír v rozlehlé orchidejové zahradě. Režisérka má speciální cit pro samozřejmé přechody mezi realistickou akcí a meditativními surreálnými pasážemi. Při úvodní a závěrečné scéně dokonce na chvíli ožil i proslulý kameramanský prostředek spirituálního filmu - Tarkovského jízda.

Silně politické je také válečné drama Libanon izraelského filmaře Samuela Maoze. Lze ho chápat i jako uměleckou omluvu za vojenskou agresi do Libanonu v roce 1982, ale největšími nešťastníky jsou pro režiséra jeho vlastní hrdinové.

Samuel Maoz, režisér izraleského filmu Libanon
Samuel Maoz, režisér izraleského filmu Libanon | Foto: Reuters

Čtyři izraelští vojáci, po celý film zavření v těsném prostředí tanku, jsou během pár hodin vojenské mise paralyzováni válečným stresem. Řidič nedokáže nastartovat, střelec má špatnou mušku, rádiové spojení přestává fungovat, uvnitř tanku se navíc objeví syrský zajatec.

Klaustrofobické dílo bylo sugestivní především díky striktně subjektivnímu hledisku, kdy veškerou akci v okolí tanku mohou hrdinové (i divák) sledovat jen rozmazaným hledím kulometu. Do tohoto hledáčku režisér zprvu umístil citově lehce vyděračské obrazy; jejich humanita se ovšem postupně utopí v oleji, krvi a potu, kterým je napuštěn minimalistický prostor tanku.

Oba filmy nespojuje jen vysoké hodnocení od italských novinářů ve festivalovém deníku Variety, ale i několikaminutové standing ovation v zaplněné Sala Grande po skončení projekce. Být angažovaný se v Benátkách vyplácí.

Oliver Stone s jedním ze svých hrdinů
Oliver Stone s jedním ze svých hrdinů | Foto: Reuters

Aby politiky (i mimo soutěž) nebylo dost, Oliver Stone na festivalu uvedl svou dokumentární představu o politických ambicích nacionálních vůdců Latinské Ameriky s názvem South of the Border. Režisér na festival i přivezl jednoho z hrdinů, venezuelského prezidenta Huga Cháveze.

A neworský rodák Abel Ferrara svým zneklidňujícím mixem reálných rozhovorů a fikčních příběhů oživil bolavé téma známého italského města. Poctivý paradokumentární titul Napoli Napoli Napoli detailně popisuje průběh i výsledky stavby obřího obytného komplexu v neapolské Scampii. Především výsledky jsou dobře známé díky mrazivé Gomoře (2008).

Velmi rád bych pochválil též česko-slovensko-irské Lištičky, které byly na festivalu uvedeny v úterní večerní projekci. Bohužel snímek slovenské režisérky Miry Fornay je tak křečovitý, až mi bylo stydno, že tento titul má před zahraničními novináři prezentovat talent československé kinematografie.

Foto: Reuters
Čtěte také:
Benátky se neobejdou bez krve a vražd
V Benátkách soutěží kapitalističtí upíři
Moore kritizuje záchranu nenasytných bank

Pokud má film nesnesitelnou hlavní hrdinku (byť s krásnými pevnými velkými prsy, všechna čest) a strojené scény mechanicky posunované na základě chabého scénáře, pak je zážitek v kině spíše za trest. Škoda, že do sekce Týdne mezinárodní kritiky neproklouzly před dvěma lety námětově příbuzné, ale mnohem zralejší Pusinky.

Před sobotním vyhlášením cen čeká na festivalové diváky ještě poslední porce filmů jak v hlavní soutěži (například od Fatiha Akina či Jaco van Dormaela), tak v ostatních sekcích. Tam aktuální politický zájem o dění v Íránu ještě více podpoří snímek Hany Hakhmalbafové s všeříkajícím názvem - Green days. Politika má prostě zelenou.

 

Právě se děje

Další zprávy