V přemíře informací, jež se na nás valí ze všech stran, je lehké se ztratit. Možná i proto roste obliba dokumentárních filmů nebo sérií jako Allen vs. Farrow, které komplexní případy proměňují v přehledné černobílé vyprávění s jednoznačným závěrem.
Belgická dokumentární série V podezření: Případ Wesphael se trendu vzpírá. Nezříká se věcnosti a faktů ve prospěch vtahující podívané. Ve všech pěti zhruba půlhodinových epizodách konfrontuje dvě protichůdné verze téhož příběhu. Podle té první belgický poslanec Bernard Wesphael zavraždil svou manželku. Podle druhé Véronique Pirottonová spáchala sebevraždu, nebo se neúmyslně předávkovala léky a alkoholem.
K incidentu došlo v říjnu 2013, kdy byl pár v lázeňském městě Ostende. Podle Wesphaelovy výpovědi se Pirottonová po hádce udusila igelitovým sáčkem v hotelové koupelně, kde ji našel ležet v bezvědomí. Pokud ale ke smrti opravdu došlo takto, proč lékaři na těle oběti následně objevili 35 pohmožděnin? Byly způsobeny snahou o resuscitaci, jak během vyšetřování tvrdil Wesphael?
Události osudného dne rekonstruuje minutu po minutě první epizoda, při jejímž sledování divák tají dech. Wesphaelovu verzi, záznamy telefonátů a slova ostatních hotelových hostů ilustrují fotografie z místa činu, záběry bezpečnostních kamer a krátké hrané scény.
Čekání na verdikt
Paralelně je od začátku z mnoha střípků skládán portrét manželů i jejich vztahu. Ten podle příbuzných mrtvé nefungoval. Dle Wesphaela se však neschylovalo k rozchodu. Pravděpodobnou příčinou hádky nicméně bylo politikovo čerstvé zjištění, že žena udržuje mimomanželský poměr.
Neboť na místě činu se nenacházel nikdo jiný, vlivný muž se okamžitě stal hlavním podezřelým. Policie jej odvedla k prvnímu ze série výslechů a následně umístila do cely předběžného zadržení. Série sice začíná na podzim 2016, krátce před vynesením rozsudku, pak se ale vrací v čase o tři roky, takže na verdikt si musíme počkat do závěrečné epizody.
Rozhovory s Wesphaelem nebyly natočeny ve vězení, ale na místech vybraných tak, aby zesílila zlověstný tón vyprávění. Třeba v chabě osvíceném hotelovém pokoji. Na základě toho od začátku tušíme, že politik neskončil za mřížemi. Tvůrci nás přesto udržují v napětí dramatickými pauzami a důmyslným dávkováním informací. Nesnaží se ovšem vytvořit kompaktní příběh, v němž do sebe každý dílek hladce zapadne.
Když už se zdá zřejmé, že Wesphael zločin spáchal, nahlodá nás nové odhalení, které nahrává spíš hypotéze o sebevraždě. Tento postup se opakuje víckrát.
Toxikologická zpráva nejdříve vyloučí, že by manželka spolkla větší množství tlumicích léků. Později se ukáže, že došlo ke ztrátě odebraných vzorků a závěry laboratoře nejsou relevantní. Pirottonová v minulosti při řízení automobilu v plné rychlosti narazila do sloupu. Podle její sestry a bratrance nehoda. Podle Wesphaela doklad sebevražedných tendencí.
Obviněný se útrpnými pohledy do kamery situuje do pozice oběti. V cele ho prý sužovaly výčitky, že do koupelny nepřišel včas a manželku nezachránil. Přesto 10 měsíců po její smrti navázal ve vězení nový milostný vztah. Podobné rozpory nás provokují k vlastní dedukci.
Cesta do pekla
"Výhodou" kauzy je, že ji bedlivě sledovala belgická média, v jiných zemích se o ní ale moc nepsalo. Diváka neobeznámeného s vývojem soudního slyšení, které série mapuje den po dni, tak čeká řada překvapení. Zásluhou mnoha archivních záběrů, kterými dokumentaristé doplnili nově pořízené rozhovory, před námi ožívá to, co obviněný belgický politik dramaticky nazývá "cestou do pekla".
Ve snaze o plastičtější vykreslení Wesphaela a Pirottonové vyprávění občas odbočuje od tématu, zabíhá do nepodstatných detailů, nebo rozvádí nepodložené souvislosti. Opravdu potřebujeme od jedné svědkyně slyšet, že Pirottonová měla noc před smrtí tři hlasité orgasmy? Nebo že Wesphael během snídaně v hotelové jídelně "vypadal děsivě"?
Vršení domněnek o tom, kdo byl jaký milenec, a obecně bulvární praní špinavého prádla ovšem alespoň neprobíhá jednostranně.
Díky tomu, že slyšíme, jak různí lidé vyhodnotili stejnou situaci a jak vnímají téhož člověka, si uvědomujeme, nakolik je paměť nespolehlivá a jak těžko se u podobných kauz dobrat definitivní verze událostí. Ani závěr série příznačně nepřináší jistotu, jen další pochybnosti. Zůstává na divácích, na jakou stranu se přikloní po vyslechnutí všech protichůdných výpovědí a analýze důkazů - zda budou následovat nejednoznačná fakta, nebo intuici.
Frustrace, kterou vyvolávají poslední minuty, není dokladem polovičaté dokumentaristické práce. Rekonstrukce zohledňující mnoho rozbíhajících se linií, aniž by některou nadřadila ostatním, je naopak důslednější, než u tohoto typu pořadů bývá zvykem.
Jakkoli toužíme po přímých odpovědích a spravedlnosti, někdy nezbývá než přijmout nevědomost. V podezření: Případ Wesphael možná není dvakrát uspokojivá detektivka, jako trenažér smiřující nás s neuspořádaností reality ale funguje skvěle.
V podezření: Případ Wesphael
Tvůrci: Georges Huercano, Pascal Vrebos
Režie: Alain Brunard
Série je k vidění na Netflixu.
