Dnes dvaašedesátiletý Američan Mortensen debutoval v polovině 80. let minulého století, publikum si ho ale okamžitě spojí se zlomovou rolí Aragorna v trilogii Pán prstenů ze začátku tisíciletí.
Zároveň je to však spolupracovník režiséra Davida Cronenberga, objevil se v hlavních rolích jeho filmů Dějiny násilí nebo Východní přísliby a v čerstvé paměti ho máme také jako obtloustlého italoamerického řidiče Tonyho z oscarové Zelené knihy.
Teď Mortensen režijně debutuje snímkem Ještě máme čas. Sám ho napsal i produkoval. Do programu ho zařadily prestižní festivaly Sundance, Cannes a Toronto.
Život s hrubiánem
Rodina Petersonových nikdy nebyla idylická. Otec Willis totiž neumí milovat. Projevuje jen negativní emoce, a to i vůči nejbližším. Machistickým hulvátstvím, necitelností a negativitou od sebe odehnal děti i manželky.
Syn John si s ním dost vytrpěl. V dětství i dospělosti. Žije sice v Kalifornii se svým manželem a dcerou, navzdory mnoha traumatickým šrámům z minulosti se ale rozhodne postarat o starého otce trpícího demencí.
Film Ještě máme čas se odehrává ve dvou časových rovinách. Hlavní roli starého Willise svěřil Mortensen Lanci Henriksenovi, který často hrál záporáky v akčních i jiných filmech a spolupracoval s režiséry od Sidneyho Lumeta po Jamese Camerona.
Henriksen využívá širokou paletu projevu, kterou mu postava nabízí. Zarputile pozoruje okolí, nahlas prdí, agresivně vykřikuje a uráží vlastní rodinu, homosexuály, ženy, mladé i černochy. Zasněně vzpomíná, zmateně se ztrácí v prostoru. Jeho syn si často nemůže být jist, jestli se Willis na jeho homosexualitu ptá znovu a znovu proto, aby se ho dotkl, nebo proto, že zapomněl.
Sám Mortensen hraje syna Johna, který musí mnohé překousnout, aby otci nabídl pomocnou ruku. Postavě propůjčil svou sošnou figuru s jemným obličejem, tedy kombinaci síly a dobroty, která charakterizovala už některé jeho předcházející role.
Dvě perspektivy
Film nasnímal Marcel Zyskinda uhlazenou kamerou zaměřenou na herecký projev. Inspiraci čerpal Mortensen ve vlastním dětství a vztahu k rodičům. Kombinuje obě perspektivy, otcovskou i synovskou.
Situaci vnímáme skrze Johna, který chce otci ukázat, že kolem sebe může mít milující lidi, i když od sebe všechny odhání a nedokáže se změnit. Výrazně pozitivnější český název Ještě máme čas vychází na rozdíl od originálního Falling vstříc této obětavé nabídce.
Řada obrazů z minulosti jsou ale Willisovy sny, vzpomínky a dojmy, nepřístupné komukoli jinému. Dvojí perspektiva svědčí jednak o tematickém tíhnutí filmu ke vzájemnému pochopení a snaze o vyváženost, zároveň ale tříští celek.
Patrné je to ve srovnání Ještě máme čas se sevřeným oscarovým dramatem Otec, ve kterém Anthony Hopkins rovněž hraje otce stiženého stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou. Pomáhá mu dcera v podání Olivie Colmanové, film je však organizovaný tak, aby nás uvrhl do otcovy mysli znejistělé v čase i prostoru.
Ještě máme čas nezpochybňuje faktickou podstatu událostí ani paměť postav. Kombinuje ale objektivní minulost se vzpomínkami a současností z otcova i synova úhlu pohledu.
John je, jak v jedné scéně říká Willis, až hyperprotektivní. Willis jako otec působí nesnesitelně a byl takový už v mládí, diváci si k němu těžko mohou najít cestu. V prchavých momentech sice projeví lítost nad minulostí nebo pochopení pro druhé, nic z toho ale neobhájí jeho chování.
Mortensen má naštěstí cit pro míru. Tam kde by se konfrontační situace už mohly zdát přepjaté, nechává postavy zasmát se vyhrocenému momentu. A scénu vyšetření konečníku ozdobí přítomností krále bizarních filmů Davida Cronenberga ve fialových gumových rukavicích plus slovní přestřelkou na příslušné téma.
Mortensen sebe ani svůj autobiograficky inspirovaný film nebere smrtelně vážně, což je sympatické.
Některé situace také nedohrává do konce. Jde o narážky na minulost anebo Willisovu otázku, jestli je synova homosexualita nezvratná. To zůstane bez odpovědi. Vnučka, která se bezcitného dědy jediná nebojí, zbude při pokusu o harmonický rodinný oběd u stolu sama. A situace nemá dohru. Film takové momenty obohacují.
Ještě máme čas je Mortensenovou výzvou ke vzájemnému pochopení. Jestli také začátkem dlouhé režijní kariéry, teprve uvidíme.
Ještě máme čas
Scénář a režie: Viggo Mortensen
Aerofilms, v kinech od 27. května.
