Z fabriky do továrny na sny a zpět. Jak Bruce Willis změnil Hollywood

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
3. 4. 2022 16:42
Kolečko nákupního vozíku se třepotá po podlaze a kamera na něj hledí zblízka s podobným zalíbením, s jakým nadšený holohlavý „taťka“ nakládá to nejzásadnější nářadí z nabídky hobby marketu. Úvodní scéna akční komedie Red 2 je stará takřka dekádu. A už tehdy hrál Bruce Willis důchodce. Jeho skutečný odchod do filmového důchodu má mnohem pohnutější pozadí.
Bruce Willis roku 2005 v japonském Tokiu, kde představil film Rukojmí.
Bruce Willis roku 2005 v japonském Tokiu, kde představil film Rukojmí. | Foto: ČTK/AP

"Jsem v důchodu, jasný," říká mezi regály ve filmu Red 2 coby bývalý agent CIA svému někdejšímu parťákovi, kterého hraje John Malkovich. Ale jak už to v podobných příbězích bývá, obzvláště když vycházejí z nadsazených komiksů scenáristy Warrena Ellise, než stihne hrdina nakoupit, parťákovo auto letí vzduchem po mohutné explozi. A jen o pár chvil později Willis likviduje přesilu mužů vybavených rychlopalnými zbraněmi s vynalézavostí, jako když čelil teroristům ve svém prvním obřím trháku Smrtonosná past z roku 1988.

Red 2 vzniklo v době, kdy si Willis coby jedna z největších hollywoodských hvězd mohl dělat legraci ze svého věku. Stále měl ale pověst relevantního akčního hrdiny. V době na přelomu minulé a předminulé dekády vznikla jak dvojice snímků Red o důchodcích, kteří se vrací do akce a předčí v ní kdejaké mladíky, tak série Sylvestera Stallona nazvaná Expendables: Postradatelní, v níž se potkaly největší akční hvězdy několika generací. A Willis patřil k těm, co už jsou "ve výslužbě".



Jenže o dekádu starší Stallone dovedl nacházet cesty, jak se vracet ke svým nejúspěšnějším projektům. K tomu dostával podstatné vedlejší role ve velkorozpočtových komiksových filmech, kde třeba jen namluvil počítačem stvořenou postavu - ale jednak při tom zužitkoval svůj výrazný hlas, jednak stvrdil status herce, se kterým se musí stále počítat.

Bruce Willis v posledních čtyřech letech natočil přes 20 snímků, které většinou mířily rovnou do videoték a viděli je jen zapálení fanoušci. Jak se nyní potvrdilo, když herec oznámil konec kariéry kvůli afázii, tedy nemoci způsobující ztrátu nebo poruchu řeči, ty poslední už nenatáčel v dobré kondici. Mnoho akčních hrdinů skončilo u podobných laciných produkcí. Jenže Willisův případ je v mnoha ohledech jiný než "céčkové" videofilmy, v jakých konce svých kariér utopili matadoři akčních filmů Jean-Claude Van Damme či Steven Seagal.

Atypický hrdina

Tito bijci udivující svými údery a kopy z otočky i na vrcholu kariéry točili žánrové filmy druhé kategorie. Willis se však díky Smrtonosné pasti stal nejen předním akčním hrdinou své doby, také v Hollywoodu nastavil nové platové podmínky.

Coby relativně neznámá televizní hvězda s jedním kinohitem v úplně jiném žánru dostal za roli Johna McClanea ve Smrtonosné pasti honorář pět milionů dolarů. Byť původně ani nebyl na seznamu možných protagonistů a producenti spekulovali o Burtu Reynoldsovi či Clintu Eastwoodovi.

Bruce Willis ve Smrtonosné pasti 3, 1995.
Bruce Willis ve Smrtonosné pasti 3, 1995. | Foto: ČTK/ZUMA

Willis tehdy stvořil novodobého akčního hrdinu, který nemusel znát nejhlubší taje bojových umění jako Van Damme či Seagal. A nepotřeboval vystavovat na odiv bicepsy s obvodem, který se zapíše do dějin, jako to dělal Arnold Schwarzenegger. Jeho John McClane byl opakem protagonistů oplývajících nadlidskou silou či mrštností. A když se bosky, v tílku plazil temnými chodbami losangelského mrakodrapu Nakatomi Plaza, mnohdy ho bolel každý pohyb. Protivníky ale vždy předčil chytrostí a vynalézavostí či je zaskočil pohotovou průpovídkou.

Tato role výrazně pomohla posunout profil hollywoodského akčního protagonisty od testosteronem nabitých nadlidí k obyčejným chlápkům s fištrónem, kteří nepochybně mají nějaké schopnosti a výcvik, ale může se s nimi identifikovat kdokoli.

John McClane není hrdina, ke kterému vzhlížíme, ale hrdina, v jehož - životem i souboji s protivníky notně opotřebované - kůži dovedeme pobývat. I proto se Smrtonosná past, odehrávající se během svátků narození Ježíše Krista, stala nejoblíbenějším vánočním filmem mnoha lidí coby lehký vzdor vůči uměle načančané atmosféře nekonečné pohody. A díky této roli se Bruce Willis zároveň stal jedním z nejlépe placených hollywoodských herců.

V době největší slávy pobíral dvacetimilionové honoráře; snímky, v nichž hrál hlavní roli, celosvětově utržily přes pět miliard dolarů.

Bruce Willis v první Smrtonosné pasti z roku 1988. | Video: Movieclips

Seškrtat scénář

O to strmější byl pád v poslední dekádě. Willis se podobně jako Jean-Claude Van Damme či Steven Seagal stal obětí vtípků o nesoudnosti, tím spíše, že do brakových akčních titulů se propadl ze samotného vrcholu. Právě proto jeho případ vybízí spíše k úvaze o tom, jak funguje filmový byznys či jak si herci od určitého věku mohou udržet kredit a důstojnost.

Z mnoha informací od členů štábů jeho posledních děl lze soudit, že Willis už kvůli afázii nebyl schopný odehrát své party. Přesto natáčel dál a dál, pět, osm i deset filmů ročně.

"Potřebujeme mu seškrtat scénář o pět stránek," psal producentům režisér snímku Out of Death Mike Burns předloni v červnu. Také požadoval, aby měl herec jen kratší repliky, žádné dlouhé monology. O důvodech se tehdy jen spekulovalo. Přesto producenti nabídli Burnsovi, aby s Willisem natočil další film s tím, že herec už je na tom lépe. Opak byl pravdou, jak režisér zjistil na place.

První scéna s Brucem Willisem ze sci-fi Pátý element, 1997. | Video: Gaumont

Dřívější charismatický hrdina snímků Poslední skaut, 12 opic, Pátý element, Pulp Fiction, Šestý smysl či Až vyjde měsíc uměl vnést do různých žánrů - od romance přes sci-fi drama po jemnou komedii - nakažlivou směs nadhledu a citlivosti.

Rejstřík neměl velký, ale přesvědčivost maximální. Navzdory koutům a obličeji, který nepatřil k typickým hollywoodským princům, se koncem osmdesátých let stal romantickým hrdinou.

Podobně "nevybavený" byl pro akční žánr, ale dovedl ho ovládnout. Willis v mnoha filmech působil jako otloukánek, a když už zachraňoval své blízké, či dokonce svět, obvykle u toho pořádně dostal do těla. V jednom ze svých nejslavnějších dramat hrál rovnou mrtvolu.

Je smutnou ironií, že podobným "otloukánkem" se nakonec stal i doopravdy. Že před koncem kariéry musel udržovat iluzi trvající hvězdné dráhy. A pokoušet se během několika málo natáčecích dnů vyždímat ze sebe dost na to, aby dostal dvoumilionovou výplatu a aby vznikl další nízkorozpočtový film.

Dle vlastních slov už si na plac chodil jen tak na chvilku odskočit od rodiny, která se pro něj stala důležitější než natáčení. Prostě do práce. Možná je to nakonec pochopitelné u člověka, který ještě než se proslavil, absolvoval mnoho běžných zaměstnání. I na plátně byl pak takovým lidovým chlapíkem.

Někdejší hlídač v chemické továrně uplynulé roky opět chodil na plac jako do továrny. Na posledních pár desítek výrobků z jeho filmové fabriky může historie bez okolků zapomenout. A to jich ještě necelá desítka čeká na premiéru. Ani ty už ale nedovedou rozmělnit odkaz muže, který navěky zůstane v paměti jako bosý chlapík v tílku John McClane či jako cynický soukromý detektiv Joe Hallenbeck z Posledního skauta, který svět obohatil o nekonečnou řadu průpovídek, jež od té doby zlidověly.

Škoda že snad žádnou z nich nelze odcitovat, aniž by její údernost rozmělnily hvězdičky uprostřed některých slov.

Zed je mrtvej bejby, Zed je mrtvej. Jedna z Willisových nejznámějších průpovídek v Pulp Fiction: Historkách z podsvětí z roku 1994. | Video: Miramax
 

Právě se děje

Další zprávy