reklama
 
 

Youtuberství je blbost, říká šestnáctiletý filmař a natočil snímek o erotické videopůjčovně

29. 3. 2017
Janu Karlu Pavlíkovi je šestnáct let. V roce 2014 zvítězil na studentském filmovém festivalu v Hollywoodu a loni na největším studentském festivalu v Soulu. Časopis Forbes jej také zařadil do prestižního žebříčku mladých talentů. Přesto se nepovažuje za celebritu. „Mám něco, co mě baví, což je skvělý, ale nevidím důvod, proč bych se měl chovat namyšleně,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Před dvěma týdny slavnostně uvedl svůj nejnovější snímek o erotické videopůjčovně s názvem Cahuenga, ke kterému jej inspirovala návštěva Los Angeles.
Doporučujeme

Váš předchozí film Vycpaná duše byl surrealistický. Cahuenga je zase retrofuturistická. Jak tyhle žánry napadnou šestnáctiletého kluka?

Když vidím nějaký zajímavě zpracovaný film, řeknu si: líbilo by se mi něco takového zkusit. Před Vycpanou duší jsem viděl Mazací hlavu (surrealistický horor Davida Lynche z roku 1977), která mě inspirovala. I když se film potom trochu odklonil od původního záměru, myšlenka v něm zůstala. Retrofuturistické sci-fi Cahuenga je o vztahu k minulosti a budoucnosti lidského života. V žádném žánru to podle mě nejde vyjádřit líp než ve sci-fi. Retrofuturistické ztvárnění navíc představuje budoucnost v minulosti, což je podle mě nejlepší způsob, jak komunikovat myšlenkou, kterou jsem měl. Téma se prolíná celým příběhem.

Cahuenga je film o mexickém majiteli erotické videopůjčovny. Odkazuje snímek na něco konkrétního?

Vždycky mě lákaly VHSky a ta odpornost, slizkost devadesátkových pornopůjčoven a kabinek. Fascinovalo mě to a svým způsobem to obdivuju. Prvotní nápad k filmu jsem dostal při cestě do Hollywoodu. V Los Angeles (L.A.) jsem šel po Cahuenga bulváru, kde je obchod Cahuenga Video Erotic, a protože jsem neznal jméno bulváru, myslel jsem si, že se majitelem toho obchodu je nějaký pan Cahuenga. Začal jsem si ho představovat a z toho film vlastně vznikl.

Byl jste se tehdy v onom erotickém obchodě podívat?

Nebyl, tenkrát jsem byl malý a bojácný, teď už bych tam naběhl hned. (smích)

Za Vycpanou duši jste dostal ve čtrnácti letech v Hollywoodu ocenění. Jaký to byl pocit, přebírat cenu ve filmové Mekce?

Ten okamžik, kdy mě vyhlásili, byl nádherný. Ale úplně nejlepší bylo, že jsem se mohl podívat do L.A., protože mi návštěva rozšířila vnímání. L.A. je ohromné, rozlehlé, úplně jiné. Bez téhle návštěvy by Cahuenga vůbec nevznikla. Naplnilo mě to tématy, ze kterých čerpám dodnes. Jsem vděčný, že jsem se tam dostal.

Cahuenga má za sebou premiéru. Pracujete už na nějakém dalším filmu?

Jo, jen zatím nevím, jestli ho pojmenovat 2026, nebo Ho*no. Je to i stylově odbočka od Cahuengy. Ho*no je takový guerilla punk, pseudodokument o dospívající generaci v roce 2026, což je generace, která se ještě nenarodila. O jejích pocitech a problémech, které se promítají do postavy hlavního hrdiny. Ten si sám připadá zbytečný, ve sterilní době nemá co dělat, a tak plácá ze sádry a hlíny obrovskou, třímetrovou plastiku ho*na. Film natáčím ruční kamerou a hraje v něm jenom jeden herec. Ale víc už prozrazovat nebudu.

To zní zajímavě, kdy bude mít premiéru?

Ještě natáčíme, je hotový ze tří čtvrtin. V dubnu nás ještě čeká velká válečná scéna, takže někdy v létě by mohl být dokončený.

Chodí na vaše filmy vaši vrstevníci?

Chodí. Na premiéře jsou samozřejmě dospělí lidi, známí a tak. Ale největší skupinu tvoří moji kamarádi - vrstevníci. Tím pádem na film přijdou i teenageři, ačkoliv to vlastně vůbec není téma pro ně.

Snímek Cahuenga měl premiéru v pražském kině Aero a údajně na ni přišlo kolem dvou set hostů. Připadáte si jako celebrita?

Ne, vůbec. Mám něco, co mě baví, což je skvělý, ale nevidím důvod, proč bych se měl chovat namyšleně. Necítím se jako celebrita, každý jsme jinak úspěšný.

Mnoho vašich vrstevníků propadlo fenoménu YouTube. Jak se vy jako filmař díváte na trend vlogování?

S prominutím mi to přijde jako strašná blbost. Když se video dotáhne do určité technické kvality a překoná formát YouTubu, tak je to zajímavé. Líbí se mi třeba práce amerického youtubera Caseyho Niestata, protože nedělá typický vlog. I když dává pocit, že sdílí svůj život jen tak, má všechno dokonale technicky připravené. Ale když někdo natáčí jen tak nějaký vlog? To mi přijde jako úplná pitomost - slepá odbočka. Nechápu, co na tom může lidi bavit. A navíc, těch pár youtuberů, co znám, jsou děsně nesympatičtí, youtubing moc nemusím.

Filmu se věnujete od základní školy, nyní studujete gymnázium. Zvládáte skloubit své povolání se školou?

Na základce jsem tam moc nechodil, přišlo mi, že tenkrát to každému bylo jedno. Základka byla jednoduchá, tam mě nechali dělat, co chci. I teď se mi snaží vycházet vstříc. Dá se to skloubit.

Váš připravovaný film pojednává o roce 2026. Kde se vidíte vy za necelých deset let?

To vůbec nevím, ale doufám, že nebudu plácat obrovský třímetrový ho*no v nějakým skladě.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama