Wim Wenders oslaví jubileum, jeho filmy s předstihem promítá Ponrepo

ČTK Kultura ČTK, Kultura
25. 1. 2020 19:02
Retrospektivu režiséra Wima Wenderse, který v srpnu oslaví 75. narozeniny, již v následujících týdnech uvede pražské kino Ponrepo. Na programu budou hrané, dokumentární i krátkometrážní snímky světově uznávaného autora, který v 70. letech minulého století coby příslušník nastupující generace měnil estetiku německé kinematografie.
Wim Wenders při natáčení.
Wim Wenders při natáčení. | Foto: Donata Wenders

Retrospektiva v Ponrepu od 29. ledna do 27. února představí 13 Wendersových filmů. "Patří mezi nejproduktivnější režiséry, jeho zásluhou se německý film těší mezinárodní pověsti," míní Klára Arpa z pražského Goethe-Institutu, který se na akci podílí.

Wim Wenders s manželkou Donatou minulý měsíc v Berlíně.
Wim Wenders s manželkou Donatou minulý měsíc v Berlíně. | Foto: ČTK/DPA

Přehlídka má být také poctou loni zesnulému švýcarskému herci Brunu Ganzovi a připomínkou dalšího Wendersova blízkého, rakouského spisovatele Petera Handkeho, který před několika týdny ve Stockholmu převzal Nobelovu cenu za literaturu.

Mezi nejhranější filmy Wima Wenderse, které Ponrepo uvede, patří Strach brankáře při penaltě (1972), Alice ve městech (1974), V běhu času (1975), Falešný pohyb (1975), Americký přítel (1977), Stav věcí (1982), Paříž, Texas (1984) nebo Nebe nad Berlínem (1987).

Přehlídku završí nejnovější snímek Krásné dny v Aranjuez z roku 2016. Jedná se o vhled do rozhovoru muže a ženy o tom, jak tato pohlaví vnímají jedno druhé, o jejich sexuálních zkušenostech, dětství a vzpomínkách nebo o podstatě léta. Film doprovází hudba Nicka Cavea, účinkují herci Reda Kateb a Sophie Seminová, což je manželka autora předlohy a dramatika Handkeho.

Také se jedná o Wendersův první film ve francouzštině. "Když se věci řeknou v němčině, zní těžce. Tenhle film ale sleduji s německými titulky a pokaždé si u toho uvědomím, jakou má v sobě francouzština lehkost. A pokaždé se mi to líbí," řekl režisér, když s Krásnými dny v Aranjuez soutěžil na festivalu v Benátkách.

Rodák z Düsseldorfu a syn chiruga Wim Wenders, jehož poznávacím znamením jsou brýle s tlustými obroučkami, zpočátku studoval medicínu, filozofii a malířství. U ničeho ale nevydržel, utekl do Paříže, kde začal pracoval jako rytec u amerického umělce na Montparnassu a vysedával v kině.

Ke kinematografii měl vztah, už jako dvanáctiletý dostal osmimilimetrovou kameru a nafilmoval ulici pod sebou. V roce 1967, po návratu z Paříže do Německa, byl přijat na Vysokou filmovou školu v Mnichově.

Stav věcí z roku 1982 vypráví o filmovém štábu, který uvízl v Portugalsku. | Video: Axiom Films

Natočil několik krátkých filmů ovlivněných rockovou hudbou. Polizeifilm z konce 60. let popisoval policejní postupy během studentských bouří v roce 1968. Wenders byl během natáčení zatčen a odsouzen k šesti měsícům nepodmíněně.

První výrazné celovečerní snímky vytvořil začátkem 70. let minulého století. Po volné road-movie trilogii Alice ve městech, Chybný pohyb a V běhu času se vydal do Ameriky. "Tím, že jsem natočil Alici ve městech, jsem se stal filmovým režisérem. Do té doby jsem se jím jen snažil být, ale nebyl jsem jím doopravdy, protože jsem nenatáčel podle sebe, ale podle toho, jak to dělali jiní," řekl, když před pěti lety na Berlinale obdržel Zlatého medvěda za celoživotní dílo.

Vyzdvihl zejména dětskou představitelku titulní role Yellu Rottländerovou, jejíž herecký výkon přispěl k úspěchu Alice ve městech. "Rottländerová mě v jistém smyslu umělecky vytvořila," doplnil Wenders.

Za své filmy dostal mnoho cen. Za Stav věcí z roku 1982 obdržel Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Zlatou palmou byl na filmovém festivalu v Cannes oceněn film Paříž, Texas (1984) natočený v amerických exteriérech. Snímek podle scénáře Sama Sheparda je pohledem evropského režiséra na americkou společnost a rozpad jejích rodinných hodnot. Pouští v něm bloudí vyčerpaný muž, který ztratil paměť i řeč.

Film Paříž, Texas z roku 1984 vznikl v amerických exteriérech. | Video: Criterion Collection

V Cannes se uznání dostalo i titulu Nebe nad Berlínem (1987), alegorickému příběhu o andělovi, který se vzdává své nesmrtelnosti a nadpřirozené moci, aby mohl zažít lidské city. Hlavní roli anděla Damiela, který se zamiluje do krásné a osamělé akrobatky na hrazdě, ztvárnil Bruno Ganz.

Roku 1993 režisér navázal na úspěch Nebe nad Berlínem filmem Tak daleko, tak blízko o Damielově kolegovi, druhém andělovi Cassielovi. V tomto filmu, odehrávajícím se již po pádu Berlínské zdi, má mimo jiné krátký výstup někdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov.

Úspěšný byl i Wendersův hudební dokument o legendách kubánské tradiční hudby Buena Vista Social Club z konce 90. let, který získal nominaci na Oscara, nebo taneční dokument Pina z roku 2011. Ten je poctou evropské taneční legendě Pině Bauschové, s níž ale režisér stihl natočit jen pár záběrů předtím, než choreografka ve věku devětašedesáti let náhle zemřela.

Nebe nad Berlínem vypráví alegorický příběh o andělovi, který se vzdává nesmrtelnosti. | Video: Basis-Film-Verleih GmbH

V 90. letech Wendersovo dílo nabylo na složitosti. Linie násilí z roku 1997 zkoumala fenomén násilí coby "zániku lásky", řečeno s jednou z postav. The Million Dollar Hotel z roku 2000 podle scénáře frontmana U2 Bono Voxe osciloval mezi abstraktní love story a kriminálním thrillerem.

Ve výboru z kritik, esejů a rozhovorů, který v češtině vyšel pod názvem Dech andělů, Wenders radí těm, kdo chtějí potkat svého anděla, že se musí nejprve umět dívat kolem sebe. Vidět očima dítěte, a přitom věřit, že to, co hledají, opravdu existuje: "Udělat si jasno ve vlastním vidění a pomoci k tomu i ostatním - to není sen, ale práce," napsal.

Wim Wenders se věnuje také fotografii, po české železniční síti a vybraných nádražích se v létě 2007 pohyboval vlak s výstavou jeho fotografií z filmů, které připravila Leica Gallery. Ve vagonech zněly skladby z Wendersových filmů, na zdech kromě fotografií visely i texty několika písní.

Režisér v průběhu let natočil reklamy pro Cadillac, Pontiac, Deutsche Bahn a hudební klipy pro U2 či Davida Byrnea. Zatím naposledy vytvořil dokumentární film Papež František: Muž, který drží slovo. Přestože vznikl na objednávku církve, nejde o mramorový portrét.

"Poprvé zobrazuje Jorgeho Maria Bergoglia v roce 1989, dávno předtím, než stanul v čele katolické církve. Duchovní v černém hábitu už tehdy hovořil s vášní, byť vypadal přísněji než dnes. Wenders pobývá v jeho blízkosti a natáčí s podobnou pokorou, s níž jeho hrdina vystupuje na veřejnosti," napsal o filmu kritik Aktuálně.cz Tomáš Stejskal.

 

Právě se děje

Další zprávy