Informaci přinesl server Variety.com, potvrdil ji sám Whishaw. Natáčení začalo v Rusku ještě předtím, než země podnikla invazi na Ukrajinu. Po jejím zahájení štáb podnikl "složitou operaci", aby britského herce ze země včas evakuoval, popisuje web.
"Když jsem uprostřed pandemie obdržel scénář, dostal mě do kolen. Na Limonovovi bylo všechno extrémní. Cítím z něj strašnou spoustu protikladů," řekl webu Whishaw. "V každé situaci, do které se dostal, musel být proti. Jako by uměl existovat jen v opozici proti všemu, co se před ním objevilo," popsal.
Limonov, jenž se narodil za druhé světové války do rodiny důstojníka státní bezpečnosti KGB, měl pestrý život. Dětství strávil v ukrajinském Charkově, vyučil se jako krejčí. Na přelomu 60. a 70. let minulého století sedm let psal undergroundovou poezii v Moskvě. Pak utekl do USA a dvě dekády se pohyboval na tamní punkové a literární scéně.
Následoval přesun do Francie, kde přispíval do novin L’Idiot international. Po rozpadu Sovětského svazu se pak Limonov vrátil do Ruska a zahájil kontroverzní politickou dráhu. Vydával noviny Limonka, což je slangové označení pro granát, a chystal s jejich pomocí celoruskou revoluci.
Nejčastěji agitoval na koncertech nebo v punkových klubech. Zkraje tisíciletí strávil dva roky ve vězení, odsouzen byl za pašování zbraní. Když dostal pozvání do televizní show Vladimira Poznera, jednalo se o jediné interview v historii programu, které se nesmělo vysílat.
Limonov patřil k vůdčím postavám odporu proti Vladimiru Putinovi. Tamní úřady jeho Národně bolševickou stranu zakázaly v roce 2005, přesto se politik do posledních let účastnil protivládních demonstrací s dalším hnutím nazvaným Jiné Rusko. Na rozdíl od jeho dalších představitelů ale vystupoval i proti Západu a Americe, podporoval etnické čistky v Bosně nebo ruský nárok na území typu moldavského Podněstří.
Po ruské anexi ukrajinského Krymu v roce 2014 dokonce vyjádřil ruskému prezidentovi částečnou podporu a sdílel některé jeho myšlenky o velkém Rusku. "Jako politik si mezi Evropany moc sympatií asi nezískal. Rozpínavost Ruska, kterou hlásal a ospravedlňoval, v okolních zemích stěží nacházela porozumění. Na Limonovovi ovšem bylo zajímavé, že ho odmítal snad každý vládce sovětské i postsovětské Rusi," napsala o něm na Aktuálně.cz rusistka Radka Rubilina.
"Jeho jízlivé komentáře postupně ztrácely význam i smysl. Rozešel se se všemi, zůstal sám s hrstkou stoupenců a nohsledů, ačkoliv jej za jeho umělecká díla a za strhující velikost kontroverzní osobnosti obdivovaly, obdivují a budou obdivovat celé generace čtenářů a intelektuálů," konstatoval rusista Tomáš Glanc.
Podle společnosti Wildside, která snímek produkuje, byl Limonov "militantní revolucionář, vandal, undergroundový literát, číšník milionáře z Manhattanu, ale také milovník krásných žen, válečný štváč, politický agitátor a spisovatel píšící o své vlastní velikosti". Limonov například v roce 2006 napsal knihu nazvanou Limonov proti Putinovi.
Coby politik oslovoval zejména mladé Rusy, typově bohémy, umělce, punkery, anarchisty nebo skinheady. V češtině z jeho knih vyšel i nejznámější milostný román To jsem já, Edáček, který přeložil Libor Dvořák. Próza napsaná v americkém exilu byla tak kontroverzní, že ji kvůli nařčení z pornografie odmítla publikovat všechna tamní nakladatelství.
Autorově životě se pak věnovala kniha Limonov francouzského spisovatele Emmanuela Carrèra. Obdržela prestižní Renaudotovu cenu, byla přeložena do 35 jazyků a celosvětově se jí prodalo přes 2,5 milionu výtisků.
Právě její volnou adaptací vzniká nynější film, který o Limonovovi natáčí Kirill Serebrennikov. Na scénáři se kromě něj podílí Pawel Pawlikowski, čtyřiašedesátiletý polský režisér historických dramat Ida a Studená válka.
Limonovovu manželku ztvární sedmadvacetiletá Ruska Viktorija Mirošničenková, hvězda tři roky starého snímku Vysoká dívka od mladého režiséra Kantěmira Balagova, doplňuje web Cineuropa.
Podle Variety.com budou práva na uvedení Limonovova hraného životopisu k mání příští týden na filmovém trhu přidruženém k festivalu ve francouzském Cannes. Tam přijíždí dvaapadesátiletý režisér Serebrennikov, nyní žijící v německém exilu, s jinou novinkou, dramatem o vztahu skladatele Petra Iljiče Čajkovského s jeho někdejší žačkou z konzervatoře a pozdější manželkou Antoninou Ivanovnou Miljukovovou.
