Preview - Wes Anderson je kultovním tvůrcem – režisérem tvořícím pro pár vybraných, kteří ho chápou. Studia si ho hýčkají jako zlaté vejce a dopřávají mu dostatečné rozpočty, přestože jen jediný jeho film, Taková zvláštní rodinka, opravdu vydělal. Anderson je zkrátka artiklem pro festivaly, dobrou agendou dokazující, že i hollywoodští producenti mají srdce.
Ovšem Grandhotel Budapešť přichází do kin v poněkud jiné situaci. Na svůj minulý počin Až vyjde měsíc dostal Wes 16 milionů dolarů, tedy nejméně za svou profesionální kariéru, ale vydělal s ním 68 milionů celosvětově – téměř jako za rodinku.
Ne, nejde o závratnou sumu, u divácky vyhraněného tvůrce ale rozhodně producenty potěší. Najednou má Anderson opět tržní potenciál, další počin je očekáván nejen fanouškovským jádrem, ale i běžnějšími návštěvníky kin.
Mnohé Andersonovi věrné to samozřejmě popuzuje. Zaprodal se jejich milovaný hipster? Jde o podobné otázky, jaké si kladou fanoušci Steva McQueena a jeho nečekaně oscarového 12 let v řetězech. Pravdu se dozvíme nejdřív 6. února, kdy snímek otevře Berlinale.
Velký evropský příběh
S jakým rozpočtem Anderson disponoval tentokrát, zatím nebylo oficiálně prozrazeno. Nejspíš ale s vyšším než minule, protože skromné skautské dobrodružství si přece jenom nenárokuje tak vysoké sumy jako provoz luxusního hotelu.
Právě do Grandhotelu Budapešť, jenž nám při pohledu na plakát svojí růžovou načančaností může připomínat kremrolové Palladium, se s Andersonem nastěhujeme.
Různé groteskní charaktery tu přivede dohromady zmizení vzácného obrazu. Původně se mluvilo o tom, že snímek se bude odehrávat na přelomu devatenáctého a dvacátého století a bude odrážet dobu kavárenské zahálky stále nevinné doby.
Děj se ale nakonec posunul až do dvacátých let, tedy diametrálně odlišného aranžmá, a navíc se odehrává v alternativní minulosti. Nebude umístěn do Maďarska, jak by se nabízelo, ale do fiktivní Republiky Zubrowka, což samozřejmě tvůrcům otevírá nekonečně mnoho možností, kam se vydat.
Platí ale, že má jít o alegorii historie našeho kontinentu, ostatně Anderson svůj film označil za „velký evropský příběh“. A jde jistě o ambiciózní projekt, který by měl opět otestovat, co vše režisérův styl snese.
Nebezpečné ambice
Godardovské švenky a vypiplaná barevná sladěnost evokují u Andersonových počinů na první pohled hravost a pohodu. V jádru jde ale o filmy kruté, plné smutných a ztrápených hrdinů, kteří prchají před realitou. Toto vidění světa se hodí spíš pro intimní příběhy jednotlivců než uchopení celé evropské minulosti. Jestli Anderson uspěje, bude na sebe moct být pyšný.
Možná že se Grandhotel Budapešť jeví jako pro svého režiséra a scenáristu jasná volba, ve skutečnosti jde však na jeho poměry o překvapivě „velký“ námět, jehož záběr je až nebezpečný. Smontovat vše dohromady nebude snadné. Děj se má například odehrávat ve třech časových rovinách. Hračička Anderson se rozhodl každou natáčet v jiném formátu obrazu. Ambice jeho konání jistě nechybí.
Anderson má velký talent i na lákání hereckých hvězd. Zdá se, že mu nedokáží říct ne. I v Grandhotelu Budapešť se sejdou jeho dvorní Bill Murray, Owen Wilson, Willem Dafoe, Adrien Brody, Jeff Goldblum a Tilda Swinton. Přibudou ale i noví, nebo méně častí kolegové jako Andersonův objev Tony Revolori, Saoirse Ronan, Edward Norton, Jude Law či Ralph Fiennes a Harvey Keitel. A samozřejmě ještě další.
Postav ke ztvárnění není málo a můžeme být jen zvědaví, jestli se jejich hemžení nabídnuté trailerem podaří skloubit do příběhu s hlavou a patou. Snad se to podaří, protože Andersonovy sympatické filmy přece jenom chceme mít rádi, přiznejme si to.
Jestli Grandhotel splní tvrdé požadavky svých zákazníků, se dozvíme v českých kinech 13. března.
