Vyšinutá nevěsta. Temná filmová romance si podvratně hraje s frankensteinovským mýtem

Motiv „Frankensteinovy nevěsty“ je přítomen již v původním románu Mary Shelleyové z roku 1818. Doktor Frankenstein si v něm ale zavčas uvědomí, že by stvořil další monstrum, které by mohlo „být desettisíckrát horší než její druh“, a svůj výtvor ještě před dokončením roztrhá na kusy. 

Domýšlet, jak by se příběh s touto postavou rozvíjel dál, lákalo nejen spisovatele, ale také filmaře. Čtyři roky po natočení klasického hororu Frankenstein (1931) realizoval režisér James Whale jeho pokračování Frankensteinova nevěsta, jež bylo ještě vynalézavější a kacířštější než jeho předchůdce.

Monstra v gangsterském Chicagu

Americká herečka Maggie Gyllenhaalová, která režisérsky debutovala před pěti lety adaptací knihy Eleny Ferrante s názvem Temná dcera, se ve filmu Nevěsta! vydala odvážnou cestou. Nevěstin příběh přesadila z 18. století do Chicaga roku 1936. V něm zoufale osamělé Frankensteinovo monstrum, jež si říká Frank, vyhledá excentrickou vědkyni, experimentující s oživováním zvířat, a chce po ní, aby mu vytvořila družku. 

Na hřbitově vykopou mrtvolu mafiánské společnice Idy, kterou zavraždili poskoci gangsterského bosse, a doktorka jí ve své laboratoři vdechne život. Jenže znovuzrozená žena, které se krátce před její smrtí ze zásvětí vplížil do hlavy hlas spisovatelky Mary Shelleyové, je zcela nezvladatelná: nechce se podvolovat mužům, natožpak se stát něčí nevěstou. Poté, co se ji pokusí znásilnit dva chlípníci, které Frank brutálně zabije, se dvojice vyděděnců musí společně dát na útěk před zákonem. 

Nevěsta! není remake, ale reinterpretace Whaleova originálu. Zatímco ve Frankensteinově nevěstě se titulní postava objevila až v posledních pěti minutách a nepromluvila ani slovo, v novince Maggie Gyllenhaalové je ústřední postavou, ze které zuřivě tryskají verbální gejzíry.

Zobrazit
9 fotografií

Režisérka a scenáristka filmu na půdorysu hororové gotické romance vytvořila temně bizarní a krví zalité podobenství o ženské svobodě a vzdoru. Jeho feministické podtexty uspokojivě fungují na individuální úrovni hlavní hrdinky – nevyzpytatelné bytosti s vlastní vůlí a vyvinutým sexuálním apetitem. Toto pojetí má blízko k jinému dráždivému snímku na frankensteinovské téma, jímž jsou Chudáčci režiséra Yorgose Lanthimose.

S tím se však Maggie Gyllenhaalová nespokojila. Nevěstiny vyhrocené výkřiky o sexuálním násilí páchaném na ženách totiž zažehnou vzpouru vůči tyranii patriarchátu i v amerických ulicích. Motiv celospolečenské ženské revoluce však v příběhu zůstává spíše nezúročen a vyústí jen ve zbytečně doslovný odkaz na hnutí #MeToo. 

Poněkud problematické se zdá i propojení Idy/Nevěsty s Mary Shelleyovou, která se stává skutečnou hybatelkou následné běsné emancipační revolty. Anglická spisovatelka sice byla dcerou feministky Mary Wollstonecraftové a v soukromí skandálně podkopávala společenské normy 19. století, nicméně tato „metafyzická“ vrstva příběhu není dostatečně vysvětlená, a navíc přispívá k jeho roztříštěnosti. 

Rozčepýřené vlasy a černý jazyk

Navzdory těmto nedostatkům je však Nevěsta! strhující, až anarchistickou energií nabitý film. Kamera Lawrence Shera vykresluje uhrančivě stylizovanou verzi Ameriky 30. let plné dekadentních klubů, kde se – podobně jako v německém seriálu Babylon Berlín – divoce tančí a dobová hudba se anachronicky potkává se svými současnými ozvěnami. S výjimkou černobílých sekvencí s Mary Shelleyovou nebo pasáží z fiktivních muzikálů, na něž Frank chodí do kina, je příběh ponořen do „neo-noirových“ barev. 

Stejně jako ve Whaleově snímku, v jehož prologu také vystupuje postava Mary Shelleyové, ztvárňuje spisovatelku i Nevěstu identická herečka. Jessie Buckleyová, která získala několik prestižních cen za výkon ve filmu Hamnet, je i v této zcela odlišné roli znamenitá. Expresivní kreace, při nichž se její tělo cukavě zmítá, jako by to byla porouchaná mechanická panenka, herečka prolíná se subtilnějšími polohami. Ty jsou ale stejně zlověstné.

Nevěstino vzezření se nesnaží napodobit nezapomenutelný vzhled titulní postavy filmu z roku 1935, v němž se Elsa Lanchesterová objevila s úžasně výstředním účesem ve stylu staroegyptské královny Nefertiti. Ida se svými rozčepýřenými blonďatými vlasy, inkoustově tmavou skvrnou u úst a černým jazykem i rty vypadá spíše jako sestra komiksové sociopatky Harley Quinn.

Fred Astaire i Bonnie a Clyde

Schizoidně vyšinuté pojetí titulní postavy kontrastuje se zranitelností Franka, kterou umocňuje jeho boxersky zdeformovaný nos a pohmožděný obličej s několika stehy a svorkami. Christian Bale své monstrum ztělesňuje jako zdrženlivou bytost, která se touží vysvobodit ze své kruté samoty a hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by miloval ji. Když je ale v ohrožení jeho přítelkyně, propadá výbuchům nekontrolovaného násilí.

Hvězdnou hereckou sestavu dotvářejí Annette Beningová v roli neortodoxní vědkyně, Jake Gyllenhaal jako muzikálová hvězda a Peter Sarsgaard s Penélope Cruzovou coby dvojice kriminalistů. Postavy policejních vyšetřovatelů režisérka využívá pro další zdůraznění genderové nerovnosti – detektivova asistentka je profesně zjevně zdatnější než její partner, přesto je však mužskými kolegy přehlížena.

Související

Polidštěné monstrum. Nový Frankenstein zkoumá jizvy, které otcové způsobují synům

Maggie Gyllenhaalová do své Nevěsty! začlenila řadu filmových odkazů, a to i na Whaleův horor, jak dokládá například surrealistický záběr, v němž se hrdinčina hlava ocitá ve skleněné dóze. Vedle scén, které napodobují klasické muzikály s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou nebo připomínají parodii Mladý Frankenstein, jsou nejzřejmější reference na gangsterku Bonnie a Clyde, včetně jejího finálního „krvavého baletu“ v dešti kulek.

Podobně jako je Frankensteinovo monstrum sestaveno z částí těl, je i nekonformní romance „sešita“ z různých filmů a žánrů, popkulturních citací i původních podvratných nápadů. Je jich však příliš mnoho. Vykřičník v názvu filmu, jímž se Nevěsta! odlišuje od stejnojmenné gotické romance z roku 1985, je vzhledem k jeho přidrzle křiklavým proklamacím adekvátní. Byť některé nedotažené motivy vzbuzují spíše otazníky.