Praha - Předloni o něm ještě nikdo nevěděl a teď se netrpělivě těší na konec února na předávání Oscarů. Řeč je o mladém debutantovi Benhu Zeitlinovi, který si se svým uhrančivým snímkem Divoká stvoření jižních krajin vysloužil čtyři oscarové nominace včetně té za nejlepší film.
Nic z toho by se nestalo nebýt Sundance, festivalu založeném Robertem Redfordem, který se v průběhu skoro třiceti let etabloval v jednu z nejdůležitějších filmových akcí roku. Právě tady bojují nezávislé snímky o zakoupení do distribuce, právě zde se etablují nové talenty jako třeba Zeitlin. Výjimkou nebyl letošní ročník, který skončil vyhlášením výsledků v sobotu večer. Minimálně se zdá, že by se mohl opakovat výše popsaný pohádkový model úspěchu.
Poslední den života
Hlavní cenu poroty - stejně jako cenu publika - si totiž převzal šestadvacetiletý debutant Ryan Coogler, který okouzlil návštěvníky předposledního dne festivalu svým syrovým realistickým dramatem podle skutečných událostí s názvem Fruitvale.
To je název stanice, kde byl před čtyřmi lety uniformovaným policistou střelen do zad dvaadvacetiletý Oscar Grant v situaci, kdy ležel na podlze čelem k zemi se spoutanýma rukama, jenom proto, že se nechal vyprovokovat k tomu, že se připletl do strkanice ve vlaku.
Jenže incident vidělo hodně lidí a existovalo několik videí natočených na mobily, které kolovaly po internetu a které v Oaklandu vzbudily demonstrace aktivistů proti policejní brutalitě. Film dokonce zahrnuje reálné záznamy ze vzpomínkových protestů u příležitosti čtvrtého výročí Oscarovy smrti.
Coogler zdramatizoval posledních pár hodin Grantova života a svého hrdinu vykresluje jako energií sršícího mladíka s hezkým vztahem k matce i své dceři, který se snaží zapojit do života a nechat za sebou minulost drogového dealera. Nevyhnutelná tragická pointa potom působí podle reakcí ze Sundance zdrcujícím dojmem.
„Tohle není naposled, co jdete na pódium," předpověděl tvůrcům skvělou budoucnost při předávání ceny porotce a bývalý šéf studia Fox Tom Rothman.
Ten také přečetl zdůvodnění poroty, podle níž se Fruitvalu dostalo ocenění hlavně „za obratnou realizaci, devastující emociální dopad a morální a společenskou naléhavost". Film je podle ní je určen hlavně „těm, kdo si jen na chvíli pomyslí, že na filmech nezáleží a že nemohou měnit svět."
Syrovou a dojemnou story už si pro sebe zajistili schopní bratři Weinsteinové a podle názorů z kuloárů rozhodně není vyloučeno, že snímek může být nenápadným černým koněm příští oscarové sezony.
Punková prezidentka
Měnit svět se rozhodly také aktérky filmu oceněného speciální cenou poroty v kategorii nejlepší světový dokument. Film Pussy Riot - punková modlitba o známých uvězněných aktivistkách režírovala rusko-britská dvojice Maxim Pozdorovskij a Mike Lerner. Autoři se dostali blízko k aktérům procesu, tedy k těm, ke kterým to šlo. A dávají ve filmu prostor právním zástupcům mladých žen i jejich blízkým, zařazují do filmu vzácné záběry z projednávání případu i z demonstrací před soudem a osvětlují politický a společenský kontext celé výbušné kauzy.
„Jsou to fascinující lidé, řekl na adresu uvězněných punkerek Mike Lerner. „Máme teorii, že jedna z nich skončí někdy v budoucnu jako prezidentka Ruska. Jsou tak mladé a mají toho tolik před sebou. Bude fascinující sledovat, co se kolem nich dál bude dít."
Důsledně se o změnu světa pokouší i hrdina snímku Blood Brother (Pokrevní bratr), který se stal nejúspěšnějším dokumentem na Sundance, když si odnesl cenu za nejlepší americký dokument a k tomu ještě cenu publika. Je jím nejlepší přítel debutujícího režiséra Stevea Hoovera Rocky Braat. Rozhodl se totiž změnit od základů změnit svůj život a začít pomáhat sirotkům nakaženým AIDS na indickém venkově.
Během Sundance mluvil režisér Hoover o své cestě do Indie. „Bylo to hrozně podnětné, protože celý můj pohled na svět se na tom prvním výletě změnil. Opouštíte pravidelnou práci od devíti do pěti a najednou zažíváte dobrodružství. Když se vrátíte zpátky, tak jen sedíte doma, a říkáte si: měl bych být tady?"
Hoover je také debutant, původně reklamní režisér, a jeho příklad věrně odráží snahu mnoha nadšených mladých tvůrců dneška. Finance na svůj film totiž sehnal mimo jiné pomocí crowdsourcingového serveru Indiegogo díky svým drobně přispívajícím příznivcům.
Mládí má zelenou
Není to asi náhoda, že v rámci rozdělování cen zcela ostrouhali staří známí matadoři jako třeba Richard Linklater, který na festivalu premiérově představil svůj dlouho očekávaný třetí díl filmové série Před úsvitem a Před soumrakem tentokrát nazvaný Před půlnocí. S Ethanem Hawkem a Julií Delpyovou strávíme opět po devíti letech jeden krátký, ale intenzivní časový úsek - tentokrát jako už lehce rutinní pár řeší své problémy s láskou, zodpovědností a svobodou na v romantickém prostředí řeckého ostrova, kde tráví dovolenou. Ohlasy na Linklaterův film jsou vesměs kladné až nadšené. Zdá se podle nich, že se nijak nezpronevěřuje kvalitě prvních dvou dílů a podle některých recenzí je dokonce překonává (to už si nějak nedovedu představit).
Ale na rozdíl od výše uvedených snímků nemění Před půlnocí svět, ale řeší „jen" běžné vztahové pnutí mezi dlouholetými partnery, kteří se stále mají rádi. A to se může zdát banální. A pak také Linklater už - stejně jako jeho hrdinové - není nejmladší. A Sundance prostě patří filmařskému mládí.
Čtěte také
Královna porna z Hlubokého hrdla se vrací. V Lovelace
