Pátá řada seriálu Volejte Saulovi, která minulý týden skončila a nyní je k vidění na Netflixu, navzdory temnému začátku vnesla nový náboj do vztahu Saula s Kim. I díky tomu stále jde o nejlepší seriál na obrazovkách.
Stačilo pár mlčenlivých scén na balkoně rámujících třetí epizodu nové řady, aby tvůrci Vince Gilligan a Peter Gould odhalili pokračující trhliny v partnerském vztahu Saula a Kim - právníků, kteří jsou zdánlivě protikladní, a přesto od začátku tvoří silnou, nejednoznačnou a vždy překvapivou dvojici.
Diváci vědí, že ze Saula Goodmana se brzy stane pokřivený právníček kriminálníků na plný "úvazek", spíše směšná figurka ze seriálu Perníkový táta, odkud pochází. A jak v rozhovoru pro New York Times poznamenává herečka Rhea Seehornová, která ztvárnila Kim, sama si při sledování nových epizod musí připomínat, že její postava nezná události z Perníkového táty.
Seehornová vnímala poslední řadu tak jako běžní američtí diváci, každé pondělí na stanici AMC. Na Netflixu ji pak lidé v jiných zemí včetně Česka mohli vidět vždy v pátek. "Je to pořad, který opravdu nechci sjet na jeden zátah," říká herečka, že sama ráda celý týden přemýšlí nad tím, co tvůrci v aktuální epizodě nachystali.
V poslední řadě prochází nejpozoruhodnějším vývojem vztah Saula a Kim. Byť Volejte Saulovi nadále vypráví příběh dalších známých postav z Perníkového táty - obchodníka s pečenými kuřaty a vařeným pervitinem Gustava Fringa či bývalého policisty a Fringovy pravé ruky Mikea Ehrmantrauta.
V centru pozornosti stále stojí komplikovaný a temný přerod právníka Jimmyho McGilla v muže, který je odsouzen k tomu, stát se právnickou karikaturou Saulem Goodmanem. První řady seriálu sledovaly, jak jeho excesivní chování vychází z pohnutého rodinného zázemí a komplikovaného vztahu se starším, úspěšnějším, ale také psychicky vyšinutějším bratrem Chuckem.
Už Perníkový táta vyobrazil pozvolnou proměnu obyčejného středoškolského učitele a otce od rodiny Waltera Whitea v monstrum spojené s těmi nejhrůznějšími skutky drogového byznysu v americkém státě Nové Mexiko. Dodnes jde o jedno z nejpozoruhodnějších psychologických dramat současné televizní tvorby. A s podobnou bravurou převzal "otěže" od prvních sezon seriál Volejte Saulovi.
Oba vyprávějí o mužích s nenaplněnými ambicemi a křivdami z minulosti, které vedou k hluboce amorálním činům. Nepřímo se tak obě díla dotýkají i dnes hojně skloňované otázky toxické maskulinity, aniž by však šlo o prvotní téma či základní definiční rys protagonistů.
Ostatně ve Volejte Saulovi jsou jiní exemplární bílí muži opájející se úspěchem a mocí. Třeba nadřízení, s nimiž se Kim setkává a kteří ji nutí uvažovat, zda její právnický byznys ve velkých firmách není stejný či horší než nekalé aktivity, jimž propadá Saul.
Takové úvahy však nikdy nezazní, Kim zůstává ještě záhadnější postavou než Saul, ačkoli publikum dostává dost mimoděčných indicií, co se jí odehrává v hlavě.
Saul Goodman na rozdíl od Waltera Whitea dosud nezačal být monstrem. Byť seriál od třetí řady co do ponurosti a bezvýchodnosti dohnal Perníkového tátu, nebylo to kvůli extrémnosti skutků, které Saul - tehdy ještě coby Jimmy McGill - prováděl. Pesimismus a deprese pramenily spíše z toho, jak blízko běžnému a představitelnému životu se odehrává Jimmyho sestup za hranu zákona i morálky. Nikoli uprostřed výbuchů či krvavých lázní, ale mezi šustěním právnických dokumentů.
Ačkoli se mezitím stalo mnoho drsných a krvavých činů mezi drogovými kartely na obou stranách americko-mexické hranice, seriál i na počátku páté řady sledoval Saula a jeho partnerku Kim uprostřed jejich rutinních právnických aktivit, byť poněkud rozdílné povahy.
Zatímco mlčenlivý pomocník gangsterů s nehybnou boxerskou tváří Mike Ehrmantraut, který se Saulem tvoří další kontrastní dvojici, prodělával během nové řady drastickou životní krizi, partnerské potíže Saula a Kim se odehrávaly v drobných pohledech, vyprázdněných rituálech lidí, kteří se uprostřed společného bytu míjejí zdaleka nejen fyzicky.
Oba si tak ve třetí epizodě vychutnávají společné večerní pivo na balkoně a mlčí nikoli proto, že sdílejí spokojené chvíle, jaké skýtá jen dlouhodobé soužití, ale proto, že jde o pouhý zvyk, o formální udržování dřívějších mechanismů. Ty jediné zůstaly ze vztahu, který začíná připomínat pracovní poměr. I svatba byla pragmatickou záležitostí, aby proti sobě oba nemohli svědčit.
Seriál Volejte Saulovi od počátku vyprávěl o komplikovaných bratrských či milostných vztazích netradičním způsobem. Bez hádek a okatých scén. Stačil pohled, věta, způsob, jakým hrdiny sleduje kamera.
Ve druhé polovině páté řády to vše stále platí, ale mezi Saula a Kim se pozvolna vkrádá stopové, ale očividné množství toho, čemu se obvykle říká láska. Tady se člověk podobné slovo skoro zdráhá použít, neboť tahle láska se obejde bez špetky patosu a přehnaně zjitřených citů, s tím slovem obvykle spjatých.
Také v idyličtějších okamžicích z dřívějších řad byli Kim a Saul spíše kumpáni či parťáci než milenci a pár. Spojovala je poťouchlá povaha a záliba v škodolibých kouscích, zprvu nevinných, byť do detailů promyšlených kanadských žertících. V samém závěru páté řady se tyto ozvuky minulosti vrací a tvůrci zúročují, co léta pečlivě budovali.
"Nejsem pro tebe příliš zkažený?" ptá se Saul v předposledním díle Kim s bolestivým výrazem ve tváři. S podobně pokřiveným obličejem prožil většinu seriálu, herec Bob Odenkirk vtiskl Saulovi podobu věčného nešťastníka, muže předurčeného k cestě na scestí, na něhož si zasedl osud, který však osudu zároveň vydatnou měrou pomáhá.
V jediné zdánlivě prosté otázce zní vzácný okamžik sebereflexe i odraz faktu, že Kim už nežije s Jimmym McGillem, ale se Saulem Goodmanem. Ta změna jména zdaleka není jen promo, které má přitáhnout novou právnickou klientelu. Jako by se tím Saul symbolicky odstřihl od oné tenké nitky, která mu brání naplno propadnout na špatnou stranu.
Volejte Saulovi je opět mistrně vystavěný desetidílný kolos, který navíc tentokrát provedl dokonalý trik. S tím, jak se svět ve druhé půli páté řady projasní, jak mnoha postavám zdánlivě svitne naděje, jak naberou druhý dech, se ve skutečnosti stvrzuje, že jsou ztraceny. Nejen ony, i publikum se ocitá ve zvláštním konfliktu emocí a morálky, který nutí znovu a znovu přemýšlet.
Je to opět ukázka precizního budování napětí: v jedné epizodě hrdinové po celou stopáž čelí smrti uprostřed pouště. Po této odyseji plné prachu a trmácení přichází další část, kde má smrt úplně jinou podobu a její blízkost se projeví v jediné krátké, čistě konverzační scéně. A to, jakým způsobem v těchto dílech autoři coby jednu z chvilkových hrdinek využijí zlatou akvarijní rybičku, je moment, na němž by se mohla vyučovat režie.
Následující šestá řada Volejte Saulovi by měla být poslední. Ta nynější nastavila podmínky pro velkolepé finále. V něm se všechny malé a menší ryby zjevně definitivně setkají se žraloky. A ačkoli víme, v jakých vodách mnohé z těch ryb skončí, u tohoto seriálu víc než kdekoli jinde platí, že cesta je důležitější než cíl.
