Praha - Vítězem 19. ročníku Českých lvů se stal snímek Poupata, který získal čtyři ceny včetně křišťálové sošky za film roku. Sociální drama vyneslo v sobotu v Lucerně i cenu za režii pro Zdeňka Jiráského, další převzali Vladimír Javorský za hlavní tragickou roli gamblera a Vladimír Smutný za kameru.
Jiráského debut zachycuje mizérii postav žijících na okraji společnosti v jakémsi nepojmenovaném zapadákově, jež nemají šanci vymanit se z osidel sociální předurčenosti.
Odcházení debutujícího exprezidenta, které se o ceny ucházelo ve všech dvanácti kategoriích, získalo sošku za scénář - kterou převzala vdova po Václavu Havlovi Dagmar - a také cenu za střih.
Cenu za nejlepší ženský výkon v hlavní roli získala Aňa Geislerová za ztvárnění pološílené osudově zamilované ženy ve snímku Nevinnost. Dostala tak přednost mimo jiné před zmíněnou Dagmar Havlovou-Veškrnovou nominovanou Odcházení.
Hřebejkův snímek bodoval i v kategorii mužský herecký výkon ve vedlejší roli, kde vyhrál Hynek Čermák za roli citlivého policejního vyšetřovatele, pro nějž je jeho poslední případ zkouškou charakteru. V ženské vedlejší herecké kategorii pak vyhrála Taťjana Medvecká za výkon starostlivé matky ve slovensko-českém filmu Dům Zuzany Liové.
Třikrát během večera bodoval animovaný Alois Nebel, který získal České lvy za zvuk, hudbu a za nejlepší výtvarné řešení. Českého lva za nejlepší dokumentární film dostal snímek Martina Marečka Pod sluncem tma sledující ironickou optikou dvou Čechů humanitární pomoc v Africe. Cenu za divácky nejúspěšnější film pak dostali Muži v naději režiséra Jiřího Vejdělka.
Cenu za mimořádný přínos české kinematografii dostal na začátku akce Josef Somr a poděkoval slovy: "Ještě nikdy kvůli mně nepovstalo tolik lidí ze svých sedadel jako teď, a to jsem před chvíli jel v tramvaji a metru."
Držitele křišťálových sošek vyhlásila Česká filmová a televizní akademie v přímém přenosu České televize. Slavnostní večer se nesl v duchu "hudebníci a tanečníci skládají poctu filmařům" - a tak všechny ceny předávali především hudebníci a jednotlivé kategorie byly uváděny tanečními předěly.
Zdálo se, že se také hodně odkazovalo k Formanově tvorbě, ať už k Amadeovi nebo Hoří, má panenko, kdy se po zhasnutí měl vracet "ukradený lev". Z přenosu výrazně ubylo záměrného trapného humoru, který ale nebyl ničím nahrazen. Lucie Bílá mluvila především o své trémě a zodpovědnosti či o tom, jak jsou ti fimaři báječní.
Neopomněla ani šířit lásku mezi lidičky a často, když už nebylo co říct a neměla po ruce repliku ze scénáře, křičela "wow". Díky obecnosti a obsahové prázdnotě slov to mohl být estrádní večer k jakékoli příležitosti, na kterékoli televizi. Na druhé straně Bílá předvedla svůj standard a odpovědnost za výsledek cele padá na pořadatele. Do kategorie "humor o ničem" spadá i výstup členů kapely Nightwork, který se točil jen okolo tématu "my jsme úžasní a víme to"; rozpoznat, kdy se jedná o nadsázku a kdy o pouhý narcismus, téměř nelze.
Negativním vrcholem večera se pak stalo vyhlášení cen o nejoblíbenějšího herce a herečku, o jejichž hlasování se postaral jeden z hlavních sponzorů, vyhledávač Seznam.cz. Ceny pro Ondřeje Sokola a Zlatu Adamovskou (potažmo třetího Adama Fialu) odrážejí jen vkus (či nevkus) televizního, a především seriálového publika a s kinofilmy nemají prakticky nic společného; anketa jako by se do Českého lva zatoulala z Týtý nebo ANNO.
České lvy každopádně nakonec postihl stejný problém jako nedávné Ceny české filmové kritiky - snaha o dekorum končí v nijaké nudě. Zůstává pouze skálopevné přesvědčení, že bychom měli "poděkovat všem tvůrcům, kteří letos natočili nějaký český film". A tato snaha o smířlivost asi není pouhým přeřeknutím, ale skutečným vyjádření "filosofie" Českých lvů - oslavujme, i když není příliš co.
Trochu typické je v tomto ohledu i ocenění snímku Poupata, jemuž přes nepochybné kvality hereckých výkonů či skvělé kamery lze vytknout právě to, že své téma - chudobu - traktuje nekonkrétně a beze snahy pojmenovat přesný stav věcí. Naopak tato analýza současnosti ve filmu Rodina je základ státu zřejmě opět "uškodila" Robertu Sedláčkovi, který není u akademiků tradičně oblíbený. Vítěz lednových Cen české kritiky tak vyšel znovu naprázdno.
Jako jediný špílec, který mířil k něčemu přesnému, tak vzešel z úst jednoho z oceněných, dokumentaristy Martina Marečka, který v děkovné řeči vyjádřil přání, aby sponzor večera Mattoni v sobě objevil lva a přistoupil k renovaci zchátralého areálu Lázní Kyselka na Karlovarsku. V tu chvíli bylo v sále slyšet citelné zatrnutí.
