Film Barbory Chalupové je empatický a křehký, byť stejnou měrou staví na senzacechtivé propagaci a komediálních pasážích.
Fenomén OnlyFans si spojujeme především s lechtivým obsahem, kdy povětšinou autorky obsahu za předplatné či jednorázové částky nabízí svým fanouškům exkluzivní fotky, videa, hlasové zprávy či dopisování. Byť se o erotickém, či rovnou pornografickém obsahu diskutuje nejvíce, síla platformy spočívá v něčem trochu jiném. A to hlavně v parasociální vazbě, jež mezi tvůrkyněmi a odběrateli vzniká.
Nový snímek režisérky Chalupové (jež natočila např. také dokument o legislativním boji za manželství pro všechny Zákon lásky) si skrze observativně laděnou perspektivu vytyčil za cíl prostředí OnlyFans destigmatizovat a nabídnout všední pohled na autorky, které pro něj tvoří. Vypráví o trojici žen: jedna je hojně sledovaná a zkušená, druhá má středně velkou fanouškovskou základnu a třetí teprve začíná, followery se jí příliš nedaří nalákat.
Foto ve spodním prádle nestačí
Dokument, který vznikl během jednoho roku, nemá sešněrovanou strukturu. Střihová skladba nechává čas plynout, záznam každodennosti však přirozeně přináší zvraty a posuny v ději. Vidíme, že ženy jsou vlastně většinu času v práci. Neustále musí z přítomnosti utíkat do digitálního světa, na němž závisí celé jejich živobytí. Na příkladu jedné z aktérek, jež na úkor potlačení vlastní identity hledá způsoby, jak na OnlyFans zaujmout, pak Chalupová ukazuje, že k úspěchu rozhodně nestačí, aby se někdo vyfotil ve spodním prádle.
Dá se s tímto specifickým podnikáním skloubit partnerský život? Existuje recept na to, jak si v dnešní turbulentní době fanoušky udržet? Jak se ze všeho nezbláznit a zachovat si vlastní tvář? Dokument všechny tyto otázky klade prostřednictvím zobrazení konkrétních osudů, aniž by poučoval. Ukazuje specifické prostředí jako nestabilní a velmi riskantní byznys, kde musíte velmi dobře znát svou cílovou skupinu, u níž nikdy nemáte záruku, že vám zůstane věrná.
Tvůrkyně z velké části těží z mužské sexualizace a objektivizace ženského těla. Ve společnosti stále zakořeněný mechanismus otočily ve svůj prospěch. Je ovšem otázkou, zda dokument v určitém směru tento problém spíše neprohlubuje. Svědčit by o tom mohla i lehce senzacechtivá propagace filmu, především jeho trailer, který svým laděním s výsledným snímkem nemá vlastně vůbec nic společného.
A otázkou také je, zda se u mužů, kteří na film přijdou právě na základě propagace nebo cíleně, aby viděli své oblíbené tváře, osvětové tendence spíše neminou účinkem. Jakkoli snímek nemá za diváky zodpovědnost, u takto citlivého tématu je namístě se nad tímto efektem zamyslet. Propagace i divácká přístupnost dokumentu totiž cílí na masy. Na sociálních sítích a v diskusích si film bude žít vlastním životem a kýžený efekt se dost možná zcela vytratí ve prospěch určité bulvarizace, nad čímž už tvůrci samozřejmě nemají a nemohou mít kontrolu.
Hořké i úsměvné soužití a falešné digitální bubliny
Řada scén je vyloženě výsměšná, jakkoli s nimi Chalupová stále nakládá v širším kontextu citlivě, empaticky a také podvratně. Partnerské soužití nabývá u jednoho páru hořkých rozměrů, u druhého ale zase panuje zdánlivá harmonie a podpora. Ovšem nejde pouze o snahu vyvolat třeskutý smích. Právě díky vztahové problematice a zobrazenému stresu z práce jsou portrétovaní pro diváka lehce ztotožnitelní.
S ubíhající stopáži se do popředí derou motivy psychického zdraví a dlouhodobé udržitelnosti zobrazeného způsobu obživy. Ukazuje se, že mnohými skrz prsty nahlížené podnikání je stejně náročné, ba možná náročnější než kterékoli jiné. Další rovinu pak představuje vyobrazený fanoušek, který preferuje iluzorní vztah s tvůrkyní. Najednou sledujeme tesknou výpověď o samotě a faktu, že se před bolestivou realitou a skutečnými vztahy stále intenzivněji uzavíráme do konejšivé a falešné digitální bubliny.
Film působí především jako skica utkaná z nevšední všednosti, která se možná až příliš schovává ve zvoleném pozorovacím stylu a zároveň trochu postrádá silnější dramaturgické vedení. Jde o dílo, o němž je zajímavé přemýšlet v širších sociologických souvislostech, byť právě ty nechává pro svou intimní optiku v pozadí. A stejně zajímavé je sledovat i diskuse, které ho doprovázejí.
Dokument
Virtuální přítelkyně
Režie: Barbora Chalupová
Aerofilms, česká premiéra 6. listopadu
