Ta se do čtvrtka koná v Uherském Hradišti. Její pořadatelé na Facebooku označili jihlavského rodáka Vetchého, jenž je stejně starý jako Karel Roden nebo Vladimír Javorský a letos v květnu oslavil šedesátiny, za "nejobsazovanějšího, nejcharismatičtějšího a zároveň nejtajemnějšího" herce své generace.
Vetchý na festivalu v úterý prohlásil, že život v demokracii je pro něj zásadní. "Používám práci k tomu, abych věci mohl spoluovlivňovat. Zároveň mi to dává motivaci a smysl, že díky tomu nejsem na práci psychicky závislý. Dává mi to jistou svobodu. Moje motivace není primárně o tom, abych hrál a masíroval si ego. Ne. Mně se hrát nechce, já mám ambici až v okamžiku, kdy to začnu dělat. A tam už jsem schopen při konkrétní práci chcípnout," popisuje.
Říká také, že některé hodnoty jsou pro něj důležitější než zaměstnání. "To mi na jednu stranu dává svobodu, na druhou stranu mě to trošku od práce odvádí. Když mizí lidi, které jsem tolik miloval, tak je pro mě obtížné v práci setrvávat," zmiňuje dlouholetý člen souboru pražského Činoherního klubu. V něm působí od roku 1989.
Domnívá se, že herectví mu víc vzalo, než dalo. "Dal jsem do toho tolik energie, že bych možná postavil pyramidu," tvrdí herec, který se poslední roky objevil ve snímcích Ženy v běhu nebo Bábovky. Na podzim do kin zamíří pohádka Princ Mamánek, v níž ztvárnil rytíře. "Já už točím jen s kamarády. Oni třeba nejsou úplně nejlepší režiséři, ale mně to nevadí," usmívá se.
Civilní divadlo ho nebaví. S autenticitou a uvěřitelností se podle něj často chybně pracuje jako s něčím, co je cílem. "Ale je to jen předpoklad k tomu, abyste byli schopni vytvořit postavu, která bude ojedinělá, nezaměnitelná a tvořivá, která se stane uměleckým dílem," uvažuje Vetchý.
Za důležité považuje, aby herci právě nebyli zaměnitelní. "O to jde. Aby to všechno byli lidi, kteří jsou svébytní, nezastupitelní a tvořivě originální. A k tomu ani školy, ani praxe, do které potom lidé přijdou, nevede."
Podle něj herec musí do postavy otisknout energii a emoce, jedině tak role následně ožije a nebude působit schematicky či literárně. "Jako herec musíte pochopit, že když tam energii dáte, tak už ji nikdo z filmu nevezme. I když to zkazí ve střižně. To by vás museli vystřihnout celého. Ale to také dlouho trvá, než na to přijdete," dodává Vetchý.
Ten v pondělí večer na Letní filmové škole převzal výroční cenu Asociace českých filmových klubů. Toto úterý zde uvede sociální drama Dům pro dva režiséra Miloše Zábranského z roku 1987. Za to, jak v něm ztvárnil tiskárenského dělníka a svůdce Dana Píšťalu, byl nominovaný na evropskou cenu, tehdy nazvanou Felix. "Kdo nehrál v nějakém filmu oblíbeném do roku 1989, už nikdy ho nebudou znát všichni," říká Vetchý v narážce na to, že před sametovou revolucí v Československu existovalo méně televizních programů.
Krátce před revolucí už se začal politicky profilovat. "Tou dobou už jsem si začal uvědomovat, že méně schopní nemohou rozhodovat o schopnějších a dohánět tu dovednost jen třeba politickou angažovaností. To jsou věci, které mi v sedmnácti osmnácti vrtaly hlavou," vybavuje si.
Na západní festivaly nesměl, čelil trestnímu stíhání za rozvracení republiky nebo napadení veřejného činitele, na jaře 1989 sbíral podpisy pod petici Několik vět. "Byl jsem pro ně komplikovaná figura, naproti Činoheráku jsem v Praze psal do průchodu hesla jako 'smrt komunismu'. A v téhle době jsem dostal nominaci na evropskou cenu a oni mě tam museli pustit," vypráví, jak se dostal do Západního Berlína na předávání ocenění Felix.
"V tom hotelu Kempinski jsem si připadal jako Marťan, na stole byla mísa s ovocem, já z těch dvaceti druhů znal jen jahody. Byl to kulturní šok. Vezli mě tam estébáci šestsettřináctkou, a když jsme měli jet zpátky, herci jako Ben Kingsley mě nabádali, ať emigruji, jaká je škoda, že jsem z Československa. Ale já už měl v hlavě, že při těch změnách, které určitě nastanou, přijdou mladí lidi a ten režim změní," doplňuje Ondřej Vetchý.
V pořadí 48. ročník Letní filmové školy začal uplynulý pátek, potrvá do čtvrtka. Program zahrnuje zhruba 180 filmů.
