Sebeupálení jako vysoká nadstavba lidského konání. Sommerová uvádí film o Palachovi

Ivan Hartman Ivan Hartman
14. 1. 2020 12:10
S vážnou tváří dokončí větu o nejhorším činu, který si lze jen představit, aby probudil lidi z letargie. Na chvíli se odmlčí. Pak se ale sedmdesátník Jaroslav Suk nadějeplně usměje a řekne: „Nechápu, proč ho katolíci neprohlásí za svatého.“
Pohřební průvod za rakví Jana Palacha na Staroměstském náměstí v Praze.
Pohřební průvod za rakví Jana Palacha na Staroměstském náměstí v Praze. | Foto: ČTK

Suk je jedním z téměř dvou desítek lidí hovořících v novém dokumentárním filmu, na němž režisérka Olga Sommerová spolupracovala s historikem Petrem Blažkem a který toto úterý večer uvede Česká televize. Věnován je sebeupálení Jana Palacha před 51 lety, jeho souvislostem i odkazu. Dokument nazvaný Věřím, že více světla potřeba nebude vlastně supluje svatořečení, o němž hovoří někdejší Palachův kamarád.

Jan Palach.
Jan Palach. | Foto: ČTK

Název parafrázuje větu z Palachova dopisu Sověty okupovaným národům Československa, který student prvního ročníku pražské filozofické fakulty napsal těsně před sebeupálením.

Dokumentaristka, o pouhý rok mladší, než by byl dnes Palach, evidentně natočila osobní téma či téma podstatné části své generace. Ačkoliv stojí v pozadí a "jen" zaznamenává, co říkají jiní, už výběrem protagonistů a ilustračních záběrů Sommerová zřetelně vyjadřuje pokoru před sebeobětovným činem, kterého běžný smrtelník není schopen.

Asi "polemičtěji" by film na palachovské téma zpracoval guru mnohých českých dokumentaristů Karel Vachek. Ten s kameramanem Jozefem Ortem-Šnepem zdokumentoval palachovské období roku 1969, a pořídili dokonce záběr popáleného Palacha na nemocniční posteli, který se ve filmu Sommerové dvakrát objeví.

Vachek s Ortem-Šnepem ale natočený hrubý materiál už nestihli zpracovat. Zůstal s podobnými dobovými snímky ztracen v policích Národního filmového archivu pod falešnými názvy, aby ho komunisté neodhalili.

Olga Sommerová a Janův bratr Jiří Palach.
Olga Sommerová a Janův bratr Jiří Palach. | Foto: Česká televize

Když po desetiletích objevené záběry Vachek komentoval v televizním dokumentárním cyklu Arzenál, s lítostí nad Palachovým osudem řekl, že Husové nemají smysl. "To je iluze. Nemáte se nechat systémem popravit, máte mluvit. Být co nejdýl." A když se před ním v Arzenálu odvíjely jeho záběry z Palachova pohřbu, z nichž některé teď použila také Sommerová, upozorňoval Vachek na truchlící obličeje, jež za měsíc, dva či tři na všechno zapomenou a "půjdou těm ruskokomunistům na ruku".

Film Olgy Sommerové Jana Palacha nesoudí. Vnímá jeho čin jako vysokou nadstavbu všedního lidského konání, které je na rozdíl od činů "světců" utilitární a sebezáchovné. Palachové nejsou běžnými smrtelníky. A tak dokument sice želí jejich zmařených životů, ovšem nezpochybňuje rozhodnutí obětovat sebe sama ve prospěch celku. Z tohoto východiska přece křesťané žijí už dvě tisíciletí.

Zatímco vykladačem faktů a souvislostí třeba s dalšími živými pochodněmi včetně vietnamských buddhistických mnichů, kteří Palacha inspirovali, je ve filmu historik Petr Blažek, jakousi ústřední postavou dokumentu se stal muž, jenž měl k Janu Palachovi nejblíž - jeho starší bratr Jiří.

Na Palacha pak vzpomínají i kamarádi z dětství, kněz Jakub S. Trojan, který upáleného pohřbíval, či spolužák z vysoké školy Hubert Bystřičan. Jemu Palach v den sebeupálení odeslal pohlednici končící slovy "z města nad Vltavou ti šle pozdrav Tvůj Hus".

Olga Sommerová filmem zdůrazňuje, že Palachovo sebeobětování nebylo zbytečné, i když ho o měsíc později "musel" následovat Jan Zajíc, protože první živá pochodeň z ledna 1969 nedosáhla společenské změny.

Záběry z pozdějšího Palachova týdne v lednu 1989, při němž se lidé opakovaně demonstrující na Václavském náměstí nechali bít policajty a estébáky, podtrhují, že někdejší tragický čin nezapadl. Záběr na papírové srdce mezi svíčkami pod sochou svatého Václava to ilustruje ještě jednoznačněji: "Odpusť nám, Jane, že nám to trvalo dvacet let!"

Olga Sommerová ale normalizační sedmdesátá i osmdesátá léta přeskakuje a film z podstatné části věnuje aktuálním reakcím na Palachův čin. Oficiálním i třeba guerillovým.

Tou první je především vybudování nedávno dokončeného památníku v Palachově rodném domě ve Všetatech, který architekti Pavla Melková a Miroslav Cikán prokláli obrovským klínem, takzvanou hranou zla. Ta se zastavuje o rodinný stůl uprostřed sakrálního prostoru, jenž v interiéru vznikl vybouráním příček a stropu a ve kterém teď schody, které vedly do Palachova pokoje, ční do volného prostoru jako kazatelna.

Guerillový je pak čin medailéra Otakara Duška. Film ho zachycuje, jak s dalšími lidmi umisťuje na dnes zdevastovaný dům někdejší kliniky v pražské Legerově ulici, kde Palach zemřel, jeho stylizovaný portrét. A spolu s ním i portrét číhošťského kněze Josefa Toufara, který o 19 let dříve zesnul ve stejné nemocnici na následky estébáckého mučení.

V roce 2013 zahájila římskokatolická církev Toufarovo blahořečení. Olga Sommerová zahájí to Palachovo dnes večer.

Věděl jsem, že můžu natočit jen jeden záběr, ne moc klidný, aby si divák nebyl schopen bolest Jana Palacha přečíst, vzpomíná Vladimír Smutný. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy