Praha - Režisér Otakar Vávra, který zemřel minulý týden ve věku 100 let, bude pohřben na pražských Olšanských hřbitovech. Infromoval o tom jeho manželka, režisérka Jitka Němcová. Bude pohřben vedle svého bratra, spisovatele Jaroslava Raimunda Vávry.
Veřejné rozloučení s kontroverzní legendou české kinematografie jehon žena nechystá; nechce oznámit datum ani místo posledního rozloučení. Podle Němcové, která s bezmála o čtyři desetiletí starším Vávrou žila třicet let, letos stačily velké únorové oslavy 100. narozenin.
"Ta stovka byla tak veselá a byla tak nedávno," řekla Němcová. "My máme ještě šunku od (prezidenta Václava) Klause v lednici. V podstatě to byl ohňostroj a on si to tak užil. Teď se s ním chci rozloučit sama," dodala.
Před měsícem a půl podstoupil filmař operaci nohy v krčku v nemocnici na Homolce, některá média pak informovala o tom, že jeho zdravotní stav se zhoršuje. Vávrova životní partnerka řekla, že operace dopadla dobře. Podotkla nicméně, že "náročný zákrok v tak vysokém věku je vždy rizikový".
Vávra byl autorem více než 80 scénářů a režíroval padesátku filmů. Natočil komedie Cech panen kutnohorských nebo Velbloud uchem jehly, Čapkův Krakatit s Karlem Högerem, ceněné je zpracování Hrubínovy básně Romance pro křídlovku a k vrcholům jeho tvorby patří i Kladivo na čarodějnice. Vytýkány jsou mu však snímky poplatné komunistické ideologii.
Svůj poslední 43minutový dokument Moje Praha, který byl úvodním dílem nedokončeného projektu 21 pohledů na Prahu 21. století, točil Vávra v roce 2002 s režisérem Ferem Feničem.
Režisérův starší bratr, autor sociálně orientovaných románů, cestopisů a reportáží Jaroslav Raimund Vávra, se narodil v roce 1902. Vyučil se zubním technikem, pracoval jako úředník a nakladatelský redaktor. Od roku 1938 byl spisovatelem z povolání.
Po válce působil ve Filmovém studiu Barrandov. Hodně cestoval, hlavně po Evropě a Africe. Publikoval řadu cestopisných knih, z jeho románů je nejznámější sociálně zaměřená kniha z afrického prostředí Ahmed má hlad (1935). Napsal také životopis vynálezce Josefa Božka Posel úsvitu. Zemřel v roce 1990.
