Poté co pozdravil fanoušky na červeném koberci, Hawke vzdal poctu režisérovi Paulu Schraderovi. Vyjádřil také radost, že po protipandemických opatřeních je možné znovu chodit do kina.
"Za poslední rok a půl se stalo něco úžasného. Když jsem poprvé viděl lidi s rouškami, připadalo mi to děsivé, jako scéna z postapokalyptického filmu. Teď, když vás v těch rouškách vidím, je to opačné, připadá mi to skoro dojemné, protože vidím, jak se všichni snažíme, abychom tu mohli být spolu. Jsem z toho opravdu dojatý a chci vám poděkovat za to, že jste přišli," řekl lidem v sále.
"Nevím jak vy, ale já mám pocit, že život se děje nám. Občas máme pocit, že bychom ho měli nějak řídit, ale spíše reagujeme. Paula Schradera jsem objevil poměrně pozdě, bylo mi 19 let a právě jsem se přistěhoval do New Yorku," vyprávěl o jednom z večerů, kdy šel náhodou do kina na dva režisérovy filmy po sobě. Po jejich zhlédnutí si řekl, že "všechno, co bych chtěl říci, už někdo řekl".
"Ten večer v New Yorku jsem měl pocit, že vidím jakousi Severku toho, co by mohl být film. Měl jsem pocit, že vidím, čeho by film mohl dosáhnout. A teď si vezměte, jaký jsem měl pocit, když jsem dostal od Paula Schradera scénář. Připadalo mi to jako výzva nebo volání do zbraně," popsal Hawke.
Detailně ještě vyprávěl o natáčení snímku Zoufalství a naděje. Srdečně se rozloučil po tradiční fotografii delegace s diváky.
Hawke ve filmu hraje pastora Ernsta Tollera, kterého pohnutá minulost přivedla do náručí nizozemské reformované církve. V kostele kdesi ve státě New York se stará o nepočetnou komunitu věřících, nabízí jim duchovní radu i konejšivé slovo. Byť je oporou ostatním, jeho zdánlivou stabilitou otřese setkání s rozrušenou Mary a jejím labilním manželem, ekologickým aktivistou Michaelem.
Za scénář z roku 2017 byl Schrader nominován na Oscara i Zlatého lva na festivalu v Benátkách.
Držitel čtyř oscarových nominací Ethan Hawke je podle programového ředitele festivalu Karla Ocha jedním z nejuniverzálnějších herců současné americké kinematografie. Do Karlových Varů dorazil v pátek před 11. hodinou. Před hotelem Pupp, v němž hlavní hosté bydlí, ho čekali prezident festivalu Jiří Bartoška a dvě desítky fanoušků.
V sobotu dopoledne se Hawke ještě zúčastní besedy s diváky, na závěrečném ceremoniálu pak od Bartošky převezme cenu.
Umělecky všestranně nadaný padesátiletý Hawke prorazil díky Společnosti mrtvých básníků od Petera Weira, který mu svěřil roli plachého studenta Todda vystupujícího po boku učitele v podání Robina Williamse.
Začátkem 90. let minulého století Hawke účinkoval v Bílém tesákovi nebo zpodobil rebelujícího Troye v generační komedii Bolestná realita. Klíčový okamžik pro něj přišel v roce 1995, kdy jej Richard Linklater obsadil do romance Před úsvitem, což později vyústilo ve dvě další pokračování Před soumrakem a Před půlnocí, dokončená s devítiletými odstupy.
S Linklaterem vytvořil Hawke osm filmů nejen jako herec, ale také coby spoluscenárista. Režijně debutoval dramatem Chelsea Walls, po němž následovala adaptace vlastního románu Hořká krajina, dokument Seymour: An Introduction a prozatím poslední Blaze. Jedná se o životopisný snímek zpěváka country Blaze Foleyho, k němuž napsal i scénář.
Dodnes si Hawke vysloužil čtyři nominace na Oscara: dvě za herecké výkony ve filmech Training Day a Chlapectví, další dvě za scénáře k Před soumrakem a Před půlnocí. Dle pořadatelů festivalu má Hawke pověst neobyčejně přizpůsobivého herce, s obdivuhodnou přesvědčivostí ztvárňujícího nejrůznější typy postav ve filmech odlišných žánrů a nálad.
Od začátku 90. let minulého století se též věnuje divadlu, na newyorské Broadwayi debutoval v Čechovově Rackovi a roku 2007 získal cenu Tony za výkon v Pobřeží utopie od československého rodáka Toma Stopparda.
