Válka ve francouzských ulicích. Netflix uvádí brilantně temnou vizi předměstí

Pavel Sladký Pavel Sladký
30. 9. 2022 17:00
O pouliční válce, kterou odstartuje vražda mladíka arabského původu, natočil francouzský režisér Romain Gavras snímek nazvaný Athena. Vidět ho lze na Netflixu.

Virtuózní, deset minut dlouhý úvodní záběr vtahuje diváky do bouřícího pařížského předměstí. Hoch jménem Idris zemřel a video na sociálních sítích z toho usvědčuje policisty.

Ve fiktivním titulním městě před novináře a veřejnost předstupuje Abdel, starší bratr zavražděného a voják vyznamenaný v africkém Mali. I když jím zmítá neklid, žádá o zachování rozvahy a tlumočí slova policie, že vše důsledně vyšetří. Protože jde ale o několikátý případ policejní brutality, jako odpověď přiletí zápalná lahev. A to z rukou Abdelova a Idrisova bratra Karima. Další lahve následují.

Rozzuřený dav mladíků v černém policejní stanici vyrabuje. Pak se opevní na sídlišti v Atheně, zatímco pořádkové síly šikují těžkooděnce a připravují se zasáhnout.

Úvod filmu je famózní. Kamera Matiase Boucarda snímá divokou akci uvnitř budovy, pak nastoupí do auta, zabírá okolí a snoubí akci s precizně zvládnutými digitálními úpravami. Nakonec bez přerušení přechází v letecký dronový záběr. Rychle nás to ponoří do chaosu stvořeného z nahromaděné frustrace, která žene rozběsněné mladíky proti policejním zbraním, jako by neměli co ztratit. Vidíme šíři zloby banlieue, jak se říká francouzským předměstím.

Podobné, takzvaně imerzivní dlouhé záběry známe z děl Martina Scorseseho nebo Paula Thomase Andersona, jiný takový pochází z válečného Saulova syna. Jeho režisér László Nemes také ukazoval peklo, avšak koncentračního tábora.

Na rozdíl od něj Romain Gavras opouští perspektivu připoutanou k jediné osobě. Neusiluje o to, abychom svět vnímali v bolestných náznacích a zvucích. Athena je spektakulární podívaná a těží z toho, nakolik rozšiřuje perspektivu. Ukazuje jedince obklopeného davem, architekturou a násilným chaosem.

Film Athena je na Netflixu s českým dabingem i titulky. | Video: Netflix

Násilné protesty vede Karim. Z bratrovy smrti uvnitř šílí bolestí a právě díky ní násilí není bezhlavé. Mladík ke koordinaci využívá záběry z médií, organizuje dav na barikádách. Uplatňuje detailní znalost sídlištního labyrintu. Na rozdíl od Abdela se rozhodl spálit za sebou všechny mosty a nečekat na vyjednávání s policií nebo vládou.

Aby byla situace ještě komplikovanější, sídliště Athena obývají další figury. Ještě jiný nevlastní bratr Abdela a Karima je mocný drogový dealer zuřivě chránící svůj byznys. A skrývá se tu také Sebastien, který je na teroristickém seznamu nebezpečných osob.

Film ukazuje, jak může dopadnout Evropa, když se události vymknou kontrole kvůli dlouhodobě nahromaděné frustraci a destruktivní politice. Vzteklá odplata zbavuje autority jak rodiče, tak místní náboženské vedení, stejně jako ty, kdo volají po dialogu. A všechny, kdo byli zvyklí vládnout tvrdou rukou. Nikdo už je neposlouchá.

Když hoří banlieue, padají všechny autority. Dobře to kontrastuje se starořeckou bohyní moudrosti a spravedlnosti, podle níž se filmové sídliště jmenuje.

Pro Romaina Gavrase, jedenačtyřicetiletého syna slavného režiséra Costy-Gavrase, jde o třetí celovečerní snímek. Kromě nich se věnuje reklamám a videoklipům, z nichž mnohé v minulých dekádách patřily k těm nejprestižnějším. Natočil například spoty pro značky Louis Vuitton a Yves Saint Laurent. Anebo videoklip Bad Girls pro raperku M.I.A, jedno z nejvíce cool hudebních videí nového tisíciletí. Případně Stress pro duo Justice, snímající pouliční násilí. Obě videa Athenu lehce připomínají.

Film vznikl v Gavrasově domácí produkční firmě Iconoclast, jako scenáristé jsou pod ním podepsáni Ladj Ly a Elias Belkeddar. Ten první je mimo jiné režisérem úspěšného, na Oscara nominovaného dramatu Bídníci z roku 2019, volné adaptace předlohy Victora Huga a intenzivního dramatu opět z pařížských předměstí.

Sami Slimane jako Karim.
Sami Slimane jako Karim. | Foto: Netflix

Tvůrci kolem Iconoclastu patří mezi přední autory takzvaného cinéma banlieue. Vycházejí z námětů nepokojných paneláků na periferii a navazují na filmy jako Nenávist z roku 1995, která se pro změnu odehrává den po vzpouře.

Jedním ze společných motivů Ladje Lyho a Romaina Gavrase je to, jak sociálně znevýhodnění a deprivovaní přistěhovalci oslavují francouzskou vlajku. Jednou je pro ně symbolem hrdosti, když etnicky pestrý fotbalový tým vyhraje mistrovství. Podruhé s ní vítězně mávají, když prchají s ukradeným policejním trezorem plným zbraní.

Gavras novinku natáčel v Évry u Paříže a využil genia loci. Tamní Parc aux Lièvres je sedmdesátkový urbanisticko-utopický projekt, v současnosti určený k demolici. Jeho věžákový charakter a veřejné prostory nad silničním podjezdem spoluurčují tragédii Karima, Abdela a celé společnosti. Filmu propůjčují další významy.

Cit pro snímání podobného prostředí ukázal Gavras už dříve, například v komediálně laděném snímku Svět je tvůj o drogovém dealerovi z roku 2018.

Paradoxem Atheny je, že ji uvádí Netflix, i když by patřila spíš do kin. Malá obrazovka filmu ubírá na vizuální působivosti a více soustřeďuje pozornost k dějovým slabinám. Těmi jsou bratři na pokraji nervového zhroucení, když projevují city. Přitom jde o přelomové momenty, ve kterých se akce na okamžik zastaví, aby se vzápětí rozhořela nanovo, se změněnou motivací.

Způsob, jakým Gavras staví tři bratry proti sobě, vyznívá trochu banálně, až schematicky. Také překotný děj plný násilí skrývá momenty, kdy si režisér zjednodušil práci. Například při líčení úlohy zkorumpované policejní jednotky, která zasáhne do děje.

Snímek nakonec objasní, jak to bylo s policejním násilím. Poukáže tak na - v podstatě jednoduché - mechanismy vedoucí k rozeštvání společnosti, aby přestaly fungovat dialog i právní stát. Působivě nasnímanému dramatu akorát některá zjednodušení ubírají na působivosti.

Film

Athena
Režie: Romain Gavras
Film je k vidění na Netflixu.

 

Právě se děje

Další zprávy