Martin Pleštil
7. 5. 2025 8:30
Papežská postava se pochopitelně stala předmětem množství filmových snímků. Ty její svatost polidšťují, podtrhují symbolický status, případně vedou dialog s vnitřní psychologií. Výběr sedmi filmů demonstruje, jak odlišně lze stejnou problematiku nahlížet. Ať už šlo o skutečné či fiktivní papeže, nebo oblíbené a emoce budící konkláve čili volbu nové hlavy církve.
Dva papežové (2019)
Reimaginace a fikční převyprávění možných rozhovorů mezi odstupujícím Benediktem XVI. a nadcházejícím (nedávno zesnulým) papežem Františkem. Křehce lidská konverzačka z produkce Netflixu slouží především jako demonstrace hereckého umu velikánů Anthonyho Hopkinse a Jonathana Pryce, kteří v obyčejných situacích, kdy jedí pizzu či sledují policejní seriál v televizi, zlehka pronikají k hlubším a při verbalizaci nepříjemným otázkám. Benedikt představuje unavenou a určitou deziluzí procházející postavu, jež byla zvyklá řešit věci výbušným elánem. František je oproti tomu empatickým a klidným dobrotivcem. Divácký zážitek pramení z emocionálního střetu dvou figur. Jakkoli je film v momentech až příliš konformní a stvrzuje vyobrazení Františka jakožto "cool" progresivistického papeže představujícího novou církev, o čemž by se dalo vehementně diskutovat, jako divácky vstřícná a tempem vyrovnaná dialogová výměna funguje skvěle.