Recenze: V Českém žurnálu visí aktivismus ve vzduchu. Remundovi chybí důvod honit se za Krtkem

Martin Svoboda Martin Svoboda
15. 11. 2016 12:55
Dokumentární cyklus Český žurnál se vrací. Jedním z nejočekávanějších dílů je pak Krtek a Lao-c' Filipa Remundy, v němž sledujeme události okolo návštěvy čínského prezidenta v Praze a cesty delegace KSČM do Číny. Na Remundově snímku se odhalují silné a slabé stránky nejednoho dílu série.
Krtek a Lao-c'
Krtek a Lao-c' | Foto: Česká televize

Každý díl z cyklu Český žurnál začíná upozorněním, že se jedná o „autorský dokument“. Což je samo o sobě zvláštní, protože prakticky každý celovečerní dokument jde automaticky označit za autorský film a jen těžko si lze představit, že by to mohlo být jinak.

Tvůrci tedy sdělují něco ve smyslu „voda je mokrá“, tohle zmatení má ale svůj důvod. Filip Remunda a Vít Klusák, duchovní otcové projektu (byť ne jediní jeho režiséři, tento text se však soustředí na ně), se snaží vyhnout kritice, které jsou vystaveni vlastně celou svou kariéru. A tohle zaklínadlo se stalo i jejich prokletím.

Už nemají právo pozorovat

Mezi nové díly Žurnálu patří i Remundův Krtek a Lao-c', jenž sleduje jednak návštěvu čínského prezidenta v Praze, jednak cestu Vojtěcha Filipa do Číny, kde „se dívá na věci“, jak praví známý internetový mem, a přednáší projevy přátelství komunistické straně.

Remundovi se oproti jeho minulému samostatnému příspěvku k Žurnálu, Blízkému dalekému východu, tentokrát daří být zábavný a zajímavý po celých přestřelených 85 minut. Možná i díky košatějšímu ději: sleduje hned několik paralelních událostí oproti předchozí lineární cestě Ukrajinou. Jednou kroutíme hlavou nad zmateným servilním Filipem, jindy nad čínskými provolávači slávy, kteří se snaží clonit kameramanovi ve výhledu na tibetské vlajky, pak zase nad třídou čínských středoškoláků, kteří se učí česky a kantor je „nenápadně“ dusí ideologií.

Zároveň je však těžší odhadnout, co chce vlastně těmito zastávkami sdělit. Odkrývá sice trapnost, pachtění a pokrytectví, na to má Český žurnál skoro patent, zároveň ale spíš těká a nabízí scénky, než že by někam mířilMá být vážně pointa, že všichni ti lidi jsou trapní a zfanatizovaní"?

Dokument může mít i čistě observační smysl, aniž by něco artikuloval, jenže Remunda ztratil právo „jen pozorovat“. Zapsal se jako aktivistický dokumentarista. Přičemž být aktivista a sdělovat svou tvorbou postoj není vůbec špatně, naopak, jenže pak nemůže chtít, aby divák přijímal jeho „pozorování“ samo o sobě. Od jeho filmů publikum neočekává neutralitu ani objektivitu, očekává názor. A chce ho slyšet naplno a jasně.

Problém Remundy (a Klusáka) nikdy nebyl v aktivismu, a dokonce ani v tom, že rád diváky manipuluje, ale že tyto hodnoty nejsou pořádně zdůvodněné a podepřené čitelným záměrem.

Co tím myslí?

Že i Krtek a Lao-c' obsahuje výraznou filmařskou manipulaci, není pochyb. Posloucháme například projev Vojtěcha Filipa v Číně s prostřihy na záběry davu, který mu nevěnuje sebemenší pozornost. Tyto záběry však mění úhly i pozice kamery, zatímco projev zní nepřerušeně. Je tedy jasné, že obraz a zvuk nemohly vznikat současně.

Jde jen o banální příklad, z nějž automaticky nelze vyvozovat Remundův ďábelský podvod na diváka. Scéna může věrně zachycovat atmosféru okamžiku, přestože vznikla uměle", a takový postup je v dokumentaristice zcela adekvátní. Nicméně u dokumentu tvořeného tímto způsobem už nelze přistoupit na tezi, že tvůrci jen pozorují dění. Očividně dělají víc než to.

Samozřejmě by šlo jmenovat mnohem výraznější příklady jako výběr hudby a jasnou Remundovu zapálenost pro věc, když zazní jeho hlas. Na právě takové maličkosti se však naplno ukazuje, že jeho přístup ze samotné své podstaty znemožňuje přijmout jeho výtvory jako sled scén z reality, které mluví samy za sebe.

Nebylo by přitom potřeba se toho bát a zaklínat se oním slovním spojením „autorský dokument“, kdyby bylo jasné, co má tedy z Krtka vyplývat. Jenže se zdá, že právě pojem „autorský dokument“ se tu stává náhradní pointou a alibi.

Tvůrci Žurnálu mívají čich na témata a dají do kupy i několik zajímavých scén, jež prezentují mnohdy zábavně a třeba i originálně. Ve chvíli, kdy ale mají říct Proč, řeknou často jen: „Protože jde o autorský dokument.“ Což rozhodně nestačí. To totiž neznamená vůbec nic.

Hodnocení: 60 %

 

Právě se děje

před 32 minutami

V Chorvatsku jsou i čtvrt století po válce desítky tisíc nevybuchlých min

V Chorvatsku jsou 24 let po skončení válečného konfliktu stále místa o celkové ploše 355 čtverečních kilometrů, kde hrozí miny. V těchto oblastech se nachází více než 30 tisíc min a také velké množství další nevybuchlé munice. Podle agentury HINA to řekl ministr životního prostředí Tomislav Ćorić.

Ministr tato čísla uvedl v souvislosti s podpisem dohody, která dokládá, jak značné finanční prostředky je potřeba vynaložit na likvidaci takového nebezpečného pozůstatku války. Na základě uvedeného dokumentu by měla být vynaložena v přepočtu téměř miliarda korun na projekt odminování a ochranu lesů jen v regionu Licko-senjské a Zadarské župy.

Projekt se týká odminování 1676 hektarů lesů a půdy v prostoru Přírodního parku Velebit a Národního parku Paklenica. Jeho realizace by měla být završena do června 2023.

Zdroj: ČTK
před 39 minutami

Chrascina má bronz z MS vrchařů, Havlíčková byla druhou juniorkou

Dvě medaile přinesl české výpravě dnešní program mistrovství světa v běhu do vrchu. Marek Chrascina získal na krátké trati bronz mezi muži, hned za ním skončil Jan Janů. Barbora Havlíčková se v Argentině stala juniorskou vicemistryní světa. V sobotu budou o úspěch bojovat závodníci a závodnice v horském maratonu.

Devatenáctiletá běžkyně na lyžích Havlíčková ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati. "Musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Když jsme přiletěli do Argentiny, vůbec jsem se tady nedokázala srovnat s časovým posunem, fakt se mi běhalo hrozně mizerně. Taťka mě pořád uklidňoval, že je lepší, když se mi běhá před závodem mizerně a pak při něm dobře, než naopak. A měl pravdu," pochvalovala si v tisové zprávě.

Juniorská trať byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní jeden nebezpečný přeběh přes řeku, přesto byla velmi náročná. "V den závodu celý den pršelo, hrozně se zvedla hladina vody, takže se běželo na bahně. Do kopce to klouzalo, ještě horší pak byl seběh. Místy to bylo hodně prudké, takže člověk neběžel, ale regulérně jel. Během závodu jsme s holkama musely přeběhnout řeku, z které se během deště stal veletok," popisovala Havlíčková.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Matteviová. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy