reklama
 
 

Recenze: U seriálu HBO o útěku z vězení se vyplatí vydržet, trestancům nejde nefandit

7. 12. 2018 20:02
Pluh před sebou vleče závěj zmrzlého sněhu ranní ulicí, utopenou ve tmě. Tilly Mitchellová mu z okna svého domku udílí příkazy, které řidič nemůže slyšet. „Zvedni tu radlici. Tak zvedni ji.“ A když nakonec radlici nezvedne a zahrne příjezdovou cestou k jejímu domku, jako by zavalil především její duši. Je na čase vzít lopatu a vyrazit do práce.

Seriál Útěk z vězení v Dannemoře, který od tohoto pátku vysílá česká stanice HBO, spadá do oblíbeného kriminálního žánru o úniku trestanců na svobodu. Ale vězením, z něhož není snadné uprchnout, jako by tu bylo celé dějiště, tedy americké městečko Dannemora. Nachází se dvacet kilometrů od kanadské hranice a místní věznici, postavené koncem 19. století, se ne nadarmo přezdívá Malá Sibiř.

Sedmidílná minisérie se inspiruje reálným útěkem dvou místních trestanců v roce 2015. Ale také třetí hlavní postava, Tilly Mitchellová, je vězněm, byť si ve vězení neodpykává trest - jen tu pracuje.

"Naše rodina tu žije už tři sta let," říká Tilly ve třetí epizodě dvěma ženám, které už od pohledu nepatří ke starousedlíkům, ale k lidem z velkoměsta, jací v tomto nehostinném koutu světa mají jen víkendové sídlo. A s každým dalším dílem tohoto pomalu budovaného vězeňského dramatu je jasnější, že Tilly ze staleté rodné hroudy, z koloběhu svého nešťastného manželského života a z domku obklopeného závějemi sněhu sama uprchnout nedokáže. Byť ji od okolního světa nedělí masivní betonová zeď.

Dvojice uprchlíků hraná Beniciem Del Torem a Paulem Danem je skvěle vybraná. Del Torův Richard Matt si jen přejede lesklé mahagonové vlasy bílým hřebenem a je jasné, že to on ve vězení vládne, že má stráže omotané kolem prstů.

Jeho kumpán David Sweat je nevyzpytatelný, vytáhlý chlapík a dovede si pro změnu omotat kolem prstů Tilly, která má nad oběma dozor v továrně, kde pracují. Prostopášné chvilky ve skladu brzy v ději sehrají zásadní úlohu.

Diváckou pozornost v seriálu přitahuje herečka Patricia Arquetteová v roli Tilly, za niž byla včera zaslouženě nominována na cenu Zlatý glóbus. Jako by se v jejím obličeji zračilo všech tři sta let, které tu její rodina prožila. Pro zprvu až nepochopitelně jednající, sobeckou a manipulativní ženu, která riskuje ztrátu zaměstnání kvůli sexu s vězni a nakonec se stane jejich komplicem, divák najde pochopení.

Útěk z vězení v Dannemoře se vyhýbá tradičnímu schématu bachaři versus vězni. Ukazuje věznici jako prostředí, v němž tak nějak trpí všichni: všichni jsou unaveni, trochu nešťastní. Není to svět nekonečné buzerace či násilných střetů gangů, žádná adrenalinová podívaná.

Útěk z vězení v Dannemoře inspirovala tři roky stará událost, skutečný útěk z vězení v severní části New Yorku. | Video: HBO |  00:33

Režisér všech sedmi epizod Ben Stiller se drží při zemi a přinejmenším v prvních třech dílech není ani stopy po jeho komediální minulosti, po excentrických hereckých či režijních výstřelcích, jimiž se proslavil.

"Každý v Dannemoře utíká," poznamenal Stiller, když vysvětloval, proč autoři seriálu v názvu Útěk z vězení v Dannemoře místo tradiční předložky "z" využili nezvyklé "v", aby na první pohled odlišili své dílo od klasik typu Útěk z Alcatrazu.

U tohoto pozvolného dramatu, které alespoň zpočátku šetří napětím a staví na drobnostech, se vyplatí vydržet. Pobyt v podivném světě, kde se nakonec bachaři a vězni spíše poplácají po ramenou, než že by ke slovu přišly obušky, vyvolává nezvyklý druh neklidu. Právě proto, že dannemorské vězení není vykreslené jako surové místo, kde neustále praskají kosti a stráž zasahuje u krvavých incidentů.

Není to žádná naivní představa tvůrců, která by vězeňské prostředí idealizovala. Naopak z tohoto sdíleného údělu lidí z obou stran "barikády" vyvěrá realistický smutek. Domov Tilly, kde je navzdory přítomnosti manžela a dvou psů pusto a prázdno, či bar, kde si zaměstnanci vězení pouští z jukeboxu staré rockové šlágry, působí takřka depresivnějším dojmem než samotné vězení.

Když pak palice začnou bušit do tlustých betonových zdí, není možné trestancům nefandit. Tvůrci z nich sice nedělají hrdiny, nepochybuje se o jejich vině. Ale sympatie publika jsou namístě proto, že ty údery palic, to řezání pilkou na železo má především metaforickou sílu.

Jde o příběh lidí, kteří utíkají z místa, kde se nedá žít. A takových vykořeněných venkovských míst je po Americe i na světě mnoho. Nemusí jít o vězení, přesto jsou v něm lidé uvězněni v ekonomických či sociálních okovech.

Tomu praskání skutečných i metaforických zdí nejspíš není souzeno skončit happy endem. A seriál ani nepředstírá, že napětí z toho, zda vše klapne, by mělo být hlavním motorem divácké přitažlivosti. Pokud si však Útěk z vězení v Dannemoře také ve druhé polovině udrží podobný styl, lze pobyt ve zdejších závějích sněhu vřele doporučit.

autor: Tomáš Stejskal | 7. 12. 2018 20:02

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama