Nový český film Úsměvy smutných mužů: hořká tragikomedie s převážně terapeutickým účinkem

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
11. 7. 2018 17:12
Nový český film podle autobiografické předlohy Josefa Formánka dovede vykreslit koloběh závislosti a prostředí léčebny natolik věrně, že pozornost diváků udrží až do konce.
Režisér Svátek dovede zobrazit nervní euforii pitky i nebezpečí, které se za ní skrývá. | Video: Bontonfilm

Muž sedí v koupelně a z očí mu vyzařuje hrůza. Ta scéna by mohla patřit do nějakého hororu, ale v českém snímku Úsměvy smutných mužů, který od zítřka začnou hrát kina, je jediným démonem alkohol.

Režisér Dan Svátek vyšel ze stejnojmenné autobiografické prózy spisovatele Josefa Formánka, který spolupracoval též na scénáři. A největší devízou tohoto spojení je neustálý pocit, že divák sleduje něco hodně reálného.

Hlavní hrdina, spisovatel a alkoholik Josef, se ocitne v léčebně, kde potkává svérázné i úplně obyčejné lidi - bývalého sportovce, matematika se zálibou v konspiračních a jiných divných teoriích či plachou nemluvnou ženu, za jejímž úzkostným obličejem se skrývá tragédie. Za všemi těmi tvářemi je však jedna společná věc: závislost.

Téma Úsměvů smutných mužů není v české kinematografii originální ani ojedinělé. Tíživé osudy a konce alkoholiků vykreslil už například Martin Frič ve filmu Dnes naposled z roku 1958, František Filip v televizním dramatu Tažní ptáci z roku 1983 či Dušan Klein v předrevolučním dramatu Dobří holubi se vracejí. A nověji se tématu alkoholismu svým typickým stylem dotkl Petr Zelenka ve snímku na pomezí dokumentu a fikce Rok ďábla, s nímž roku 2002 vyhrál karlovarský festival.

Nynější film Dana Svátka nedosahuje kvalit těchto snímků, protože vedle vyobrazení závislosti na alkoholu už netematizuje nic dalšího. Na druhou stranu dovede koloběh závislosti a prostředí léčebny vykreslit natolik věrně, že pozornost diváků udrží až do konce. Mimo jiné díky hereckým výkonům. Vedle Davida Švehlíka v hlavní roli stojí za zmínku úsporný Ondřej Malý, který chce závislost doslova vyběhat, či docela civilní Jaroslav Dušek.

Další důvod, proč film umí překvapit: hlavní hrdina Josef je intelektuál, který se cítí být nad věcí, v plné míře si nepřipouští vlastní závislost, má pocit, že je jiný než ostatní pacienti. Což prosakuje na povrch v drobných interakcích, v pár dialozích. Jenže pokud jsou si všichni lidé někde zcela rovni, tak právě na "odvykačce".

Mikroklima léčebny, kde ani poslední postavička není směšná, protože nakonec mezi sebou všichni s vědomím společného boje mají jistý vzájemný respekt, dovede být zrádné. Může navodit pocit, že venku to bude v pohodě. A samozřejmě že není. Josef tak svádí boj nejen s alkoholem, ale také o vlastní rodinu, jejíž pochopení má své meze.

Úsměvy smutných mužů

Režie: Dan Svátek
Bontonfilm, distribuční premiéra 12. července

Dan Svátek natočil koloběh osudu průměrného alkoholika, včetně proměny intelektuála ve zvíře a zpět, bez přílišných manýr, i když se scénám na efekt nevyhne. Jeho film je spíše terapií a mementem než silnou uměleckou výpovědí. Zdařile evokuje pocit, že stát se otrokem jakékoliv drogy může zničit život komukoliv, ale nic víc.

Svátek dovede zachytit nervní euforii pitky i nebezpečí, které se za ní skrývá - k čemuž mu dopomáhá nejen manický střih, ale především hudba Ondřeje Havlíka, známého jako En.Dru, založená na smyčkách a beatboxu. Dovede vyvolat hřejivě lidský pocit s příchutí nekonečného marasmu.

A takový nakonec Svátkův film je: s opatrně dávkovanou nadějí se odvíjí jako hřejivá i hořká tragikomedie o tom, že i když se člověk snaží změnit sebevíc, od jistého bodu už výhra nikdy není jistá.

 

Právě se děje

Další zprávy