U hodných Strážců by nechtěla žít jen hodně blbá sova

Radomír D. Kokeš
18. 4. 2011 14:00
Na DVD vyšla animovaná Legenda o sovích strážcích

Recenze - Lze jen usuzovat, proč se Zack Snyder rozhodl na základě série románů natočit animovaný film Legenda o sovích strážcích o mytickém boji dobra se zlem, který je postavený na vyprávěcím vzorci „z bezvýznamného se stane hrdinou".

Za prvé si mohl myslet, že je to parádní velkolepý příběh. Za druhé mu mohlo jít o potemnělé vyprávění pro děti, které v sobě nese výchovné poselství. A za třetí chtěl demonstrovat, že sovy jsou fakt cool ptáci, kteří si zaslouží být zvěčněni ve vizuálně opulentním snímku (který nedávno vyšel na DVD a na blu-ray).

Řečeno jinak

Foto: Aktuálně.cz

Na počátku je mýtus o Strážcích Ga'hool, kteří kdysi porazili zlo v čele s proradným Krutolebem. Příběh vypráví soví táta synům Sorenovi a Kluddovi na bezvýznamném stromě v sovím světě. Mladší Soren k mýtu vzhlíží, vypráví ho mladší sestře Eglantince a dokola prožívá v dětských hrách. Starší Kludd se mýtu vysmívá; chápe svět v „reálnějších" souvislostech a pro snění má opovržení.

Oba bratry - kteří ještě neumějí létat, přičemž tato schopnost je motivem pro dospělost - unesou sovy z klanu Čistých a oni tak dostanou příležitost vybrat si, která strana je pro ně pravá. Kludd dá bez váhání přednost zlu a stane se služebníkem přeživšího Krutoleba. Soren si vybere dobro; a pak společně s kamarádkou Gylfií uprchne z onoho doupěte neřesti, ve kterém Übereulen hypnotizují a zneužívají rasově nevyhovující sovy. Je na nich, aby našli mytické Strážce a zachránili spravedlnost.

V příběhu nechybí „biblický" rodinný konflikt (Soren x Kludd), ideologický konflikt (Čistí x Strážci), nezbytný zrádce na straně dobrých a závěrečný zvrat, ve kterém je jeden mýtus (Strážci) přepsán novým (Soren and his owls). Střídají se tu dvě náležitě odlišená prostředí: stínem věčně zakrytá skalní pustina Čistých a sluncem prozářený strom Strážců, mezi kterými je nejdřív dlouhatánská štreka testující schopnosti mladých adeptů na hrdiny, ale při dalších překonáváních jde už vše mnohem rychleji.

Foto: Aktuálně.cz

Řečeno jinak: Legenda o sovích strážcích je trapně schematická, dobro a zlo jsou oddělené čarou velikosti Velké čínské zdi a zbytek sovího světa neuvěřitelně chudičký. Musím ocenit, že jasně dané dějové linie Soren a Kludd jsou posléze generačně zdvojené: nový boj Sorena s Kluddem je v poslední třetině filmu veden v paralele s pokračujícím dávným bojem Krutoleba a Ezelryba. To je ale maximum, na co se film zmůže.

Kdo se na to má dívat

Můžete mi namítnout, že pohádky jsou postavené na jednoduchých vzorcích oddělujících dobro a zlo, končí dobře a vyprávějí příběh hrdiny, který se stane lepším člověkem… nebo tedy sovou.  Jenže kromě toho, že tady schází dynamický vyprávěcí rytmus a dramatický oblouk pohádkových vyprávění, vidím tu druhé úskalí: kdo je modelovým divákem?

Dospělý to pravděpodobně není, protože mu Legenda bude připadat naivní, což je ještě zřetelnější v porovnání s tím, jak jsou všechny sovy ve svých proslovech smrtelně vážné. Nezávisle na sovích generacích neustále - s prominutím - serou mramor.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Někteří teenageři by si pravda mohli v Legendě najít myšlenkově nekomplikovaný mix pseudomytologie, násilí (boje mezi sovami jsou poměrně brutální) a hrdinského patosu. Ale proč by koukali na Soví strážce, když už mají Pána prstenů nebo Harryho Pottera?

Takže zbývají děti do dvanácti. A já se přiznám, že kdybych děti měl, tohle bych jim nepustil; navzdory dušování se tvůrců v bonusech, jak je to výchovný příběh.  V čem Legenda o Sovích strážcích může děti vychovat?

Foto: Aktuálně.cz

Celým filmem se táhne jasná analogie mezi nacismem a Čistými: Krutoleb je Hitler, sovy pálené vyvolená rasa, dokonce tu máme Hitlerjugend.  Oblbující síla ideologie a krutost totality je převedena do zdánlivě nezvratné hypnózy „nevyvolených" sov (nutí je dívat se do Měsíce) pracujících coby dělníci v „lágrech". Není to mytické zlo, nýbrž doslovná transpozice podobně jako v  Potterovi - ale nebezpečně ji banalizuje způsob, jakým je postavena do kontrastu se světem těch „hodných".

Je mi proti srsti zobrazení utopické společnosti jako komunity, kde „ten umí to, ten zas ono a všichni dohromady uděláme moc".  Ta je navíc podivně zkombinována s nejasně utvářenou aristokracií sovic sněžných, z níž vzejde zrádce.
A každopádně jsem neklidný z představy, co za poselství si děti odnesou. Že nacismus je špatný? Fajn, ale ve filmu je tak absurdně přehnaný (život v nehostinných skalách, žádná normální společnost), že není třeba přemýšlet, proč přesně je špatný, aby ho zavrhli.

Hurá za lvy!

Opačný případ představuje „bezproblémová" společnost Strážců: žije prozářená sluncem na zelenajícím se stromě uprostřed moří a je tak idylická, že zase nedává moc prostoru k uvažování, proč přesně je lepší. Který blbec by raděj nechtěl žít tady než v dírách „na druhé straně"?

Foto: Warner Bros.

Místo aby se relativizovalo slepě černobílé rozdělení společnosti - proti níž je filmový Potter nesrovnatelně sofistikovanější, což nevypovídá tolik o Potterovi jako o Sovách - zaměřuje se výchovný prst tvůrců na mytologii.

Nevím, kolik současných dětí sní o tom, že zachrání svět a porazí arcizlo, ale stoprocentně se to málokomu z nich podaří. To ovšem nebrání tomu, aby byl mladý Soren poučován, že mýtus o válce je jedna věc a skutečná válka druhá. Tedy neděje se to pořád; občas jsou mu do hlavy vtloukány new age kecy o tom, aby místo rozumu věřil svému nitru. I kdybychom na to však přistoupili, jaký smysl má relativizace hrdinského mýtu, když ho konec filmu opět potvrdí jako správný a dobrý?!

Abych to tedy shrnul: děti si z filmu odnesou, (a) že žít ve špinavých skalách je horší než žít na prosluněném stromě, (b) že musí věřit svému nitru víc než rozumu, zvlášť pokud jde o sebevražedné lety do neznáma, (c) že zbožšťovat si mytické hrdiny i nelítostně vraždící padouchy je špatné, ale když na to přijde, nemají váhat a jít po těch hovadech, co to půjde - zvlášť pokud ti to ono nitro velí.

Těžko pak lze ocenit, že technicky vypiplaný film zobrazuje sovy naprosto nevídaným způsobem. V kinech navíc 3D, zatímco na BD a DVD se musíte spokojit s dvourozměrnou verzí, ale i tak ve skvělém přepisu. Brilantní animace vycházela z důkladného studia druhů a na konci snímek diváka přesvědčí, že sovy jsou úžasní ptáci. Na druhou stranu z toho dost blbě vycházejí netopýři, takže je to něco za něco - ale aspoň můžou být rádi, že nejsou snímaní v megakýčovitých zpomalených celcích mezi kapkami deště.

Aspoň v jednom bodě Snyder uspěl, ale je to spíš Pyrrhovo vítězství. Jedno ale Sovím strážcům nemůžu upřít, pořád mě nutili vzpomínat na disneyovského Lvího krále, který je ve všech bodech mnohem lepší: přepracovává Hamleta, jeho postavy nejsou hloupé, společnost jednorozměrná a výchovné poselství nejasné.  Hlavně je to ale parádí příběh. Takže hurá za lvy!

 

Právě se děje

Další zprávy