Kriticky vyhraněný dokument nazvaný Tyran, zbabělec, oběť: Příběh Roye Cohna, který je k vidění na HBO GO, natočila vnučka popravených "atomových špionů" Ivy Meeropolová. O životě a smrti Julia a Ethel Rosenbergových již před 16 lety vyprávěla v osobním emotivním snímku Dědička popravených: Příběh vnučky. I ten je k vidění na stejné streamovací službě.
V novém filmu je tento velmi sporný proces zásadním, ale nikoliv jediným tématem. Autorka se tentokrát věnuje především soukromému i profesnímu životu nesmírně komplikované osobnosti Roye Cohna poté, co v USA skončil politicky motivovaný "hon na čarodějnice", jejž v 50. letech rozdmýchal republikánský senátor Joseph McCarthy. Právě jemu dělal Cohn hlavního poradce. A přestože McCarthy nakonec padl, Cohnova kariéra, nastartovaná procesem s manžely Rosenbergovými, se dál úspěšně rozvíjela.
Dokument je osobně velmi zaujatý, nikoliv ale nenávistně vyhrocený. A to přesto, že režisérka natáčela o muži, jenž i na základě zmanipulovaných důkazů a křivých svědectví poslal její prarodiče v roce 1953 na elektrické křeslo. Ostatně již název Tyran, zbabělec, oběť: Příběh Roye Cohna naznačuje, že se režisérka pokouší o jakýsi "objektivizující" pohled na člověka stejnou měrou vemlouvavého i odpuzujícího.
Snímek nerozporuje, že Julius Rosenberg skutečně byl špion pracující pro Sovětský svaz, jak potvrdily nedávno odtajněné dokumenty. Polemizuje však se závažností informací, které nepřátelské straně předával. O tom, že Rosenbergova manželka Ethel se stala obětí spiknutí nejvyšších vládních kruhů, už jejich vnučka nepochybuje vůbec.
Dokument využívá spoustu archivních materiálů, dobových fotografií i zpravodajských šotů. Doplňuje je dotočenými rozhovory s advokáty, novináři, historiky, umělci a dalšími lidmi, kteří se s Cohnem setkali. Značný prostor dostává také režisérčin otec, jenž s bratrem již v 70. letech zkoušel očistit jméno rodičů.
Za zmínku stojí i postřehy amerického spisovatele a dramatika Tonyho Kushnera, autora pozoruhodné hry Andělé v Americe, v níž umírajícího Roye Cohna chodí navštěvovat duch Ethel Rosenbergové. Dvoudílné epické drama, v němž "smrt swinguje v rytmu AIDS", bylo zpracované v roce 2003 jako oceňovaná televizní minisérie a v současnosti ho mají v repertoáru Městská divadla pražská.
Pokud budou diváci vnímat dokument jako jakýsi filmový "soudní proces" s Royem Cohnem, pak v něm vystupují především pomyslní svědci obžaloby. Někteří z nich vůči Cohnovi zachovávají neutrální postoj, nikdo ho ale přímo neobhajuje. Je otázka, zda tvůrci opravdu nenašli, nebo ani nezkoušeli najít kohokoliv, kdo by sehrál roli "ďáblova advokáta". I žijící příbuzní o Cohnovi na kameru hovoří jako o "ztělesnění zla".
Nelichotivý obraz jakéhosi "novodobého Richarda III." zároveň dokresluje sám Cohn. V jednom televizním interview sám sebe charakterizuje jako člověka, kterého si klienti najímají pro "odstrašení protistrany". Důležitou součástí filmu je z tohoto pohledu také audionahrávka rozhovoru, který Cohn roku 1980 poskytl časopisu Playboy.
Dokument postupně sestavuje portrét lstivého dravce, jenž nikdy nepochyboval o své pravdě, nikdy ničeho nelitoval a neuznával pravidla. Měl k dispozici tryskáče, limuzíny i jachty, ročně údajně utrácel až půl milionu dolarů, na daních však neodvedl ani cent. Zřídkakdy také platil účty.
Roy Cohn dokázal využívat média a mimosoudním vyrovnáním vyřešil údajně tři čtvrtiny případů své klientely, kterou tvořili především byznysmeni, mafiáni nebo politici. Měl vliv na prezidenta Ronalda Reagana a stal se také blízkým přítelem a politickým mentorem tehdy mladého realitního magnáta Donalda Trumpa. Právě Cohn naučil současného amerického prezidenta, aby na své soupeře neustále útočil a nikdy se neomlouval.
Cohnova zákeřnost však nepramenila jen z jeho "neviditelné" machiavelistické moci, ale také z obrovského pokrytectví. Navenek arcikonzervativní právník, známý plamennými veřejnými prohlášeními proti homosexuálům, byl ve skutečnosti gay. Že nejde o fabulaci, dokládají svědectví několika zainteresovaných osob i důkazy v podobě výmluvných fotografií, které byly mimo jiné pořízeny v newyorském nočním klubu Studio 54, proslulém extravagantními večírky a drogovými i sexuálními orgiemi.
Právě snaha zakrývat vlastní sexuální orientaci a vytvářet si image "macha" byla podle zpovídaných pamětníků jedním z důvodů, proč Roy Cohn v době mccarthismu tak vehementně vedl křižácké tažení. "Rudou nálepkou" tenkrát nebyli ocejchováni jen komunisté, ale právě i homosexuálové.
Informacemi snad až příliš napěchovaný, a v důsledku toho poněkud roztříštěný film Ivy Meeropolové není jediným dokumentem o Royi Cohnovi, který loni vznikl. Tím dalším je neutrálněji koncipovaný, chronologicky uspořádaný snímek Where’s My Roy Cohn? (Kde je můj Roy Cohn?) natočený Mattem Tyrnauerem. Oba mají silnější i slabší stránky, vzájemně se ale docela dobře doplňují.
Roy Cohn zemřel na AIDS před 34 lety. Vzhledem k jeho úzkým vazbám na dnešního šéfa Bílého domu a k jejich podobným mentalitám však oba snímky přerůstají ve znepokojivou výpověď o současné americké společnosti, která se nedokázala dostatečně poučit z chyb minulosti.
Tyran, zbabělec, oběť: Příběh Roye Cohna
Režie: Ivy Meeropolová
Film je k vidění na HBO GO, 23. července jej uvede HBO.
