Nejdražší filmy nebývají nejlepší. Parfém, adaptace slavné knižní předlohy Patricka Süskinda, je výjimkou o to cennější, že román byl dlouho považován za "nezfilmovatelný".
Jean-Baptiste Grenouille, hrdina doposud nejnákladnějšího německého snímku za 60 milionů eur, je muž, který je pro krásnou vůni schopen i zabíjet. Vypracuje se ze smrdutého sirotka na nejslavnějšího parfuméra Paříže 18. století. Jeho touha po kráse mu ale zároveň (málem) zlomí vaz.
Podle zvrácené logiky předlohy i hlavního hrdiny má pro parfumérské řemeslo ty nejlepší předpoklady. Přišel přece na svět na nejsmradlavějším místě Evropy, na rybím trhu v Paříži, kam film diváky zavede hned v rozmáchlém úvodu.
Grenouille (Ben Whishaw) se tu zrodí mezi zkrvavené ryby, červy, larvy, bahno a hnilobu a pak obětuje vše, aby dal vzniknout nejsmyslnějšímu parfému všech dob, vůni vyextrahované ze zavražděných těl krásných dívek.
Dojde až na šibenici a obvyklá praxe milosti je katovi tentokrát rezolutně zakázána. Ale co kat zmůže proti nejúžasnější vůni, kterou kdy svět poznal?
Režisér Tom Tykwer hororový Parfém pojednal jako opulentní historickou podívanou. Zvláště úvod je strhující - od zmíněného Grenouilleova zrození přes pobyt v sirotčinci, kde chtějí děti toho zdánlivě nevinného tvorečka udusit. A poté to přijde, hrdinův nos zachytí omamnou vůni první krásné dívky. Jenže jak z ní onu vůni dostat?
Grenouille je od počátku nositel zhouby a destrukce. Za sebou nechává jen smrt a spoušť navzdory tomu, že usiluje o nalezení čisté krásy. Pro svou touhu ničit životy nevinných dívek nebo aspoň růže, z kterých extrahuje esenci v parfumérském městečku Grasse.
Parfém je film o smyslech i film smyslný. Atakuje i zprostředkovává v divákovi chutě a čichové vjemy, nezapomíná ale ani na oči. Kamera pluje Grenouillovi v patách, ať se hne kamkoliv; objevuje spolu s ním krásu, nebo spíš odpudivost, v níž se příběh odehrává.
Osmnácté století je v knize i na plátně působivě evokováno spíš jako doba středověce odpudivá, hnusná a smrdutá. Všudypřítomný pach, umouněné děti se špínou za nehty, bledé rybí hlavy; každodenní boj o život, nebo spíš o přežití.
Neustálé detaily hrdinova čenichajícího nosu začnou sice už po chvíli působit poněkud směšně a polopaticky, ale Grenouille navzdory tomu působí autenticky. Napůl zoufalec a napůl psychopat, který s nahrbenou chůzí a těkavým výrazem vyráží na lov pachů. Odpudivé a odpudivě vykreslené jsou i další postavy příběhu, především Grenouillovi opatrovníci a zaměstnavatelé.
Přímo excelentní je vstup Dustina Hoffmana v roli přestárlého parfumáře Baldiniho. Podřimuje za svým pultem, Grenouilla mu seslalo snad samo nebe. Zmateně a s podivem přihlíží jeho mistrovství, s nímž učeň pobíhá po místnosti a neomylně vybírá a od oka odvažuje ingredience.
Tykwerův přístup v sobě mísí režijní preciznost a věrohodnost s hravou nadsázkou a originálním přístupem; stejně jako se hororové podobenství odehrává v konkrétní době.
Nejenže ohromuje výpravou za pomoci triků z českého studia UPP, jindy neváhá do snímku vtáhnout až kýčovitě sladkou vizi z rozkvetlé zahrady, která se Baldinimu zjeví poté, co přičichne k Grenouillovu parfému.
Nemluvě o závěrečném, nepravděpodobném, jakkoliv efektním dějovém obratu, který do světa přinese na chvíli tolik lásky a krásy, že víc už snad ani nelze unést.
Občas to připomíná pohádku a občas si Tykwer s kýčem zahrává už příliš. Kýč ale stejně jako hrdinovo hledání nejkrásnější vůně vyjadřuje zvráceně deformovanou lidskou touhu po nalezení dokonalosti a krásy. Zatímco hrdinovi filmu vykloubená touha po kráse málem srazila vaz, Tykwerovi se jeho úsilí a dokonalost zážitku vyplatilo
Parfém: Příběh vraha (Perfume: The Story of a Murderer) . Francie/Španělsko/Německo, 2006. Sscénář Andrew Bikin, Bernd Eichinger, Tom Tykwer, podle románu Patricka Süskinda, režie: Tom Tykwer, kamera: Frank Griebe, hrají: Ben Whishaw, Dustin Hoffman, Alan Rickman, Rachel Hurd-Wood a další. 147 min, distribuce SPI.
