Praha - Sourozenci Andy a Larry-Lana Wachowští (ano, dřív to byli bratři, ale co bylo, už není) měli vždy rádi velká sousta. Někdy se s nimi dokázali vypořádat lépe, jindy hůř. Někdy vydělali slušné peníze a posunuli kinematografii do netušených dimenzí (Matrix), jindy se očividně netrefili do vkusu doby a trochu nespravedlivě si odnesli podrážděné reakce publika i kritiky (Speed Racer). Tak to ale chodí, když jste vizionáři. Stejně tak pochopitelné je, že vizionáři neskloní hlavu a jejich nové projekty nabízí „ještě víc". Nebo se o to alespoň pokouší.
Nejinak tomu bude u adaptace knihy Atlas mraků. K realizaci přizvali německého režiséra Toma Tykwera (Lola běží o život, Parfém, Drei) a dlouho nás nechali tápat, na co se vlastně těšit.
Zhmotnění jediného ducha
Ambiciózní postmoderní román Davida Mitchella z roku 2004, vítěz British Book Award, se rozhodně jeví jako tvrdý oříšek. Šest příběhů sahajících od dob krvavé zámořské kolonizace po neméně temnou postapokalyptickou budoucnost pojí témata o pádu jedince, státu i lidstva, ale i hodnoty, jež mohou takovou destrukci přečkat.
Jinak se jedná spíš o samostatné celky propojené pouze náznaky a myšlenkami, ne však postavami a dějem. Mitchell sice tvrdí, že „všichni protagonisté jsou zhmotněním jediného ducha", to se ale lépe píše, než zaznamenává pro film. Jak se podobně neuchopitelného námětu zhostí slavné trio?
Můžeme zřejmě očekávat ještě komplikovanější variaci na spletitou Fontánu Darrena Aronofského. Fakt, že každá z kapitol je oddělená a psaná jiným stylem (retrospektivní vyprávění, korespondence, deník...), by sice vybízel spíš k členění ve stylu Animatrixu, tedy odděleným příběhům řazeným za sebou, právě vypuštěný trailer ale naznačuje paralelní vyprávění. Můžeme jen doufat, že pokud se Wachowští a Tykwer opravdu pokusí šest příběhů přednést najednou, nezamotají se do vlastních sítí.
Nečekaný luxus
Až donedávna jsme sotva hádali, jak si Wachowští snímek vlastně představují. Znali jsme jen luxusní obsazení (Tom Hanks, Hugo Weaving, Jim Sturgess, Halle Berry, Hugh Grant, Susan Sarandonová a Jim Broadbent), které se snad ani nemůže sejít v jednom záběru, protože by ze vší té hvězdnosti praskl kameře objektiv. Nyní byl ale do světa vyslán již zmíněný trailer. Ten svou pětiminutovou stopáží leckoho zaskočil.
Projekt, o němž jsme živě spekulovali a dokola si pohazovali se dvěma fotografiemi, se ze dne na den představil způsobem evokujícím epický příběh, u něhož musíme být, pokud si nechceme nechat ujít další milník. Na první pohled možná podivný tah, přeskočit obvyklé teasery, TV spoty a klasické trailery a namísto nich nabídnout rovnou velkou prodlouženou upoutávku, jaká obvykle spatří světlo světa až pár týdnů před premiérou. Rozhodný nástup však snímku vlastně svědčí. Vzbuzuje dojem neobvyklosti, vlastnosti zamýšlené i pro Atlas.
Na pestrobarevné vidění světa, futuristické vize a silné asijské prvky jsme si snad u Wachowských zvykli, takže se již není potřeba podivovat nad jejich přítomností. Místo toho se zaměřme na skutečně nečekanou šířku příběhu, která působí až nesnesitelně objemně.
Stovky let, možná i desítky postav (některé ztvárněné totožnými herci) a celá řada motivů. Wachovští a Tykwer stojí před nelehkou zkouškou slíbenou laťku velkolepého eposu dorovnat. Trilogie Matrix, jíž samu už mnozí obviňují z překombinovanosti a patetičnosti, se najednou jeví jako komorní podívaná. A to jsme zatím vlastně neviděli skoro žádnou akci, pouze slyšeli vzletná moudra pronášená povětšinou Tomem Hanksem.
Komorní megalomanie
Když se nad doposud prezentovaným materiálem zamyslíme, můžeme dojít k závěru, že přestože podle Variety až stočtyřicetimilionový rozpočet (převážně hrazený německými společnostmi) ční z každého zveřejněného filmového okénka, co skutečně strhne, jsou slova. Vizuálně jde jistě o zajímavé obrazy, doslova pastvu pro oči, ale nezdá se, že výsledný zážitek stojí na nich.
Akční scény či souboje, které bychom od tvůrců Marixu očekávali, zatím nejsou téměř vůbec přítomny, pokud za ně vůbec chceme považovat přestřelku čítající sotva deset účastníků a pár ujíždějící na vznášedle. Dá očekávat, že pokud by ve filmu měly být „matrixovské scény", trailer by lákal právě jimi.
Předpokládejme proto, že se tvůrci zaměří ještě víc na to, co část diváků tak odmítala na sequelech Matrixu, zatímco jiná část naopak to samé chválila. Velkolepé filozofování na hranici banality a geniality. Podpořené všudypřítomnými megalomanskými kulisami, sem tam nějakým výbuchem, ale nikdy neustupující do pozadí.
Většina vět vyřčených v traileru by ostatně mohla fungovat jako „tagline", slogan filmu. U Wachowských bych nevylučoval možnost, že se tak bude mluvit celých 164 minut plánované stopáže. To může být fascinující i otravné. Může to strhnout i iritovat. Zvlášť, když se zdá, že tentokrát co čtvrthodinu nenastoupí dva bojovníci k epickému střetnutí sil, ale naopak bude muset vše do všeho zapadnout a zřejmě sdělit nějakou hlubokou, komplexní myšlenku o smyslu vší existence. V zájmu nás všech věřme, že se kultovní sourozenci a jejich německý kolega neutopí v moři velkých ambicí.
Čekání na 22. listopad bude každopádně dlouhé.
