Tuhle Apokalypsu musíte vidět na vlastní oči

11. 10. 2008 23:00
DVD týdne: Sci-fi o neomarxistech a konci světa

Recenze  - Jedná se zřejmě o jeden z nejpodivnějších filmů, jaké vznikly v rámci hollywoodského systému. Zhruba dvouapůlhodinové sci-fi, v němž se semele tolik témat a postav, že by to vystačilo na několik dalších snímků, by potřebovalo k pochopení nejlépe manuál a vícenásobné zhlédnutí.

Otázka je, zda je někdo ochotný obětovat tolik času analyzováním něčeho, co je předem tak uzavřené, nevstřícné a zcela zjevně okouzlené vlastní genialitou. Jenomže odpor vůči Apokalypse (Southland Tales) je dán především tím, že jde o hollywoodský film, u něhož víceméně očekáváme jednoduchý příběh, akci, jasné pointy a využívání hvězdného potenciálu herců.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Vyprávění, které nepracuje s běžnou logikou příčin a následků, kde hrdinové mají dvojí nebo falešnou identitu (a nikdo nám to hodinu nebo dvě hodiny neřekne), vyskytuje se v něm příliš mnoho postav s mlhavými motivacemi a kde se mísí vážná symbolika a bláznivá satira, je pro většinu diváků nestravitelné. Respektive, málokdo se při sledování podobného díla dovede uvolnit a hrát s ním jeho hru.

 

Apokalypsa patří k jedněm z posledních výkřiků postmoderny, o níž se všeobecně soudí, že je už mrtvá a vyčerpaná. A scenárista a režisér Richard Kelly se horečnatě snaží tento koncept míchání všeho se vším resuscitovat v podobě tak obžerské a samožerské, že už pouhá existence výsledného filmu stojí za pozornost.

Jde o toho Richarda Kellyho, který kultovně (tj. pro pár zasvěcenců) proslul bizarním snímkem Donnie Darko z roku 2001, jehož děj je vystavěn na poznatcích z kvantové fyziky, a který rovněž napsal scénář k jednomu z nejvyšinutějších snímků posledních let - Dominu (2005) Tonyho Scotta s Keirou Knightleyovou v biografické roli modelky, jež se stane lovkyní lidí.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Apokalypsa byla původně v tříhodinové verzi uvedena v soutěži v Cannes v roce 2006, kde od místních kritiků získala na druhý den v novinách nejnižší hodnocení ze všech filmů (zprůměrováno na 1, 1 bodu z pěti možných).

Kelly následně film sestříhal o více než 20 minut a za milion dolarů - původní rozpočet byl 17 milionů - přidal nové speciální efekty. V této podobě byly Southland Tales (český titul Apokalypsa je opravdu příšerný) uvedeny do mizivého počtu amerických kin, ale po několika týdnech je studio stáhlo kvůli  nezájmu publika.

Lepší než nevzrušivá dokonalost

Pro někoho půjde definitivní důkaz, že jde o nepovedený film. Na to lze ale odpovědět dvěma otázkami. Jednak: musí být film opravdu masová záležitost pro všechny? A druhak: postrádá nepovedený film na zajímavosti a podnětnosti a nemůže v nás něčí nezdar rezonovat mnohem déle než nevzrušivě dokonalý film?

Berte dosavadně řečené jako pouhé intro k následujícímu intru do děje a několika interpretačním schématům, která trochu přiblíží, na co se asi tak připravit.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Příběh se odehrává okolo amerických prezidentských voleb v roce 2008. Futuristický nádech ovšem přidává komplikace, že do  té doby vypukla 3. světová (atomová) válka a vláda vyvinula mnohem dokonalejší systém monitorování svých občanů i odpůrců.

Hlavními odpůrci republikánsko-fašisticko-orwellovské vlády jsou neomarxisti. Loutkami v jejich rukou se stanou akční filmová hvězda Boxer Santaros (což je celé vlastní jméno! - v tomto filmu se všichni jmenují divně) a policista Roland Taverner.

Santaros, jenž má přes manželku vazby na republikány a nyní výpadkem paměti, totiž v jakémsi vizionářském deliriu napsal spolu s pornoherečkou Krystou Now scénář, v němž nevědomky(?) přesně předpověděli konec světa. Taverner má zase dvojče Ronalda, které bude Santarose navádět tím správným směrem, protože mu má sloužit jako figurant při přípravě na roli policisty.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Do toho si Baron Von Westphalen vymyslí alternativní zdroj energie - „fluidní karmu", jež má nahradit ropu a atom. A celé to z odstupu vypráví voják Abilene, který kdysi sloužil s Tavernerem v Iráku a momentálně se zaměřovacím kulometem hlídá pláž svalovců ve Venice.

A ještě jsem něco vynechal| 

Po většinu filmu není jasné, kdo patří ke komu, jak spolu frakce neomarxistů spolupracují, k čemu má přesně sloužit Santarosův scénář a jak to souvisí s fluidní karmou. Na konci se vše protne v kvantově-fyzikálním religiózně-mystickém finále, jež vyznívá jako něco mezi Vesmírnou Odysseou, Matrixem a Dr. Divnoláskou, který se naučil nebát se a mít rád bombu, respektive zmrzlinářské auto.

Forma snímku prostřídá home video, kreslený comics, multi-taskingový briefing, naučný dokument, film o filmu, reality a talk show, reklamní spot, klasický akční film, paranoidní thriller a parodii na tyto dva žánry, rockový videoklip i klasický muzikál, nezávislou konverzačku a určitě jsem ještě něco vynechal.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Neustále se mění vypravěčská perspektiva a z neosobního náhledu se přenášíme k subjektivním pohledům, k tomu jsme ustavičně znejišťováni ohledně časového řádu, jak se co odehrává po sobě či společně. Jsou to sice jen tři dny, ale s jakousi trhlinou v časoprostorovém kontinuu.

Navíc, začíná se od kapitoly IV. a končí kapitolou VI. (jako ve Hvězdných válkách), přičemž první tři kapitoly jsou přístupné pouze na oficiálních internetových stránkách. Jednotlivé kapitoly uvozují citáty z poslední části Bible, Knihy Zjevení.

Dává to smysl? Jistě, víckrát

Všechny jednotlivé pasáže jsou natočeny řemeslně skvostným způsobem, objevuje se tu plejáda výrazných a netradičně obsazených herců, mnoho nápaditých vtípků jistě koluje anonymně vytržených z kontextu po YouTube.

Snímek má ke všemu skvělý soundtrack, jehož volba písní a skladeb přesně evokuje pocity o konci světa před koncem milénia. V roce 2006 už taková hudební koláž ovšem působila nikoli jako futurismus, ale nostalgické retro.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

No ale co z toho? Dává to nějaký celkový smysl? Jistě, a dokonce jich je víc a v tom je ten problém. Spolehneme se nejprve na autorské vysvětlení, k němuž je však třeba zaujmout nějaký osobní postoj. Spolehnout se jen na to, že záměrný chaos dešifrujeme podle zveřejněného tajného klíče, prostě nestačí.

Sám Kelly tvrdí, že Southland Tales jsou zvláštním hybridem mezi sensibilitou obsaženou  v tvorbě Andyho Warhola a Philipa K. Dicka. Můžeme tedy jeho film brát reflexi popkulturního hemžení, v níž se pracuje s různými kopiemi, nápodobami a simulacemi.

Můžeme takové dílo nařknout z prázdnoty, ale jen tím zpětně poukážeme na prázdnotu Hollywoodu jako vrcholu showbyznysového řetězce. A chápat tento film nikoli jako prvoplánový útok na George W. Bushe, ale spíše jako výsměch celé virtuální mediální realitě, v níž její aktéři už ani sami nevědí, co a pro koho hrají.

Co lze nacpat do jednoho filmu

Nejvíce samozřejmě svádí interpretovat Southland Tales jako náboženskou alegorii, kde je Baron Antikristem, Krysta Now děvkou babylónskou, Santaros falešným prorokem a Ronald a Roland Kristem, jehož duše sídlí ve dvou tělech, která, pokud se potkají, způsobí kolaps čtvrté dimenze, zánik starého světa a vznik nového.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Southland Tales svou strukturou připomínají vícevrstvý román, v němž nás spisovatel zásobuje spoustou víceméně zbytečných informací, jimiž chce posílit dojem komplexnosti popisovaného fikčního světa. A to je jistě uživatelsky nepříjemné vzhledem k tomu, že filmy se ideálně dělají z povídek a krátkých novel.

Srovnám-li Southland Tales s jiným extrémně ambiciózním dílem z poslední doby, Fontánou Darrena Aronofského, vychází mi přeplácaný Kellyho film jako mnohem přijatelnější právě proto, že po mě nevyžaduje emocionální spoluúčast a identifikaci s hrdiny.

Southland Tales je pro mě nikoli zpráva o stavu autorovy mysli, jíž bych měl potřebu se pošklebovat a posílat ho do blázince či do jakýchkoli nepěkných míst. Je to daleko spíše zpráva o tom, kolik vědění (informací a způsobů myšlení) zcela rozdílné hodnoty lze v dnešní době nacpat do jednoho filmu.

Foto: Pavel Kroulík, Archiv

Je to zpráva o tom, co dnešní kinematografie unese, co je či není schopna zobrazit a o čem je, či není schopna vyprávět. A toto poznání, které si ze Southland Tales lze odnést, pokládám za mnohem důležitější než to, zda mě film dojal, nebo se mi jednoduchým způsobem líbil.

Každopádně ale zamrzí, že na vydávaném DVD nejsou žádné bonusy, takže po skončení titulků nezbývá než se zanořit do vod internetu.

Southland Tales, USA - Německo 2006/2007. Scénář a režie Richard Kelly- Hrají Dwayne Johnson, Sean William Scott, Sarah Michelle Gellarová, Justin Timberlake, Nora Dunnová ad. 144 minut, distribuce MagicBox. Uvedení na DVD v ČR: 29. září 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy