Recenze: Strašidla jsou jen další film Zdeňka Trošky. Jako příběh pro celou rodinu totálně selhávají

Strašidla Zdeňka Trošky vyprávějí o rodině aristokratických strašidel, která se musí zapojit do pracovního procesu, aby mohla platit daně. Strýček vodník jde pracovat do prádelny, hlava rodiny hejkal a jeho svěřenkyně víla se stanou divadelními herci a nejmladší ratolesti vyrazí do školy. Konflikt tohoto rodinného snímku spočívá v tom, že mnoho žen chce sex s vodníkem a mnoho mužů s vílou. Ano, je to peklo. Ale jak velké peklo to je? Odpověď v recenzi Martina Svobody.
Strašidla - trailer | Video: Falcon

Zdeněk Troška a jeho zastánci razí jednoduchou teorii: „Komu se to nelíbí, ať na to nekouká.“ Na první pohled dává tahle připomínka dokonalý smysl. Špatné filmy mají právo vznikat, pokud mají diváky. A kdo nechce, jejich divákem být nemusí.

Dílo Zdeňka Trošky však nejsou jen „bezelstné filmy“. Jde o společensky a politicky angažované projekty, jež svému tvůrci i jeho divákům dávají jakýsi pevný bod, skrze nějž definují sami sebe, své životní postoje a roli ve společnosti. Troška sám se tomu vehementně brání a označuje je „jenom za legraci“, ale scénář zatěžkaný politikou a další agendou tomu neodpovídá.

Z principu na tom není nic špatného. Umění může mít názor. Jenže když tu máme dílo ujišťující sebe sama a všechny okolo o správnosti jimi sdíleného životního postoje, už je rozhodně na místě podivovat se nad tím, že se chce tolik lidí sžít s něčím, co nesplňuje nejmenší estetické (či jakékoliv jiné) nároky a „spokojený“ divák to o nich mnohdy dokonce ví.

Chci to mít rád

Na filmech Zdeňka Trošky, Strašidla nevyjímaje, fascinuje právě to, že jejich obhájci mnohdy začnou frází typu „Bylo to vlastně nudné“, „Nebylo to vlastně moc vtipné“ nebo „Nedávalo to vlastně moc smysl“, ale stejně sami sebe dotlačí k tomu, aby nakonec Trošku ocenili. Protože mají pocit, že je to od nich na místě. Že ocenit Trošku je to, co musí udělat, aby byli sami sebou. Počet těch kteří k podobné kalkulaci dojdou v podvědomí, aniž by si ji uvědomili, bude nejspíš ještě mnohem větší.

Ať se nám to líbí nebo ne, a ať to Troška zamýšlel nebo ne, staly se tedy jeho filmy životním stylem, filozofií, k níž lidé utíkají, aby se skrze ni vyjádřili.

A proč? Zastánci mluví nejčastěji o pověstném právu na vypnutí mozku po práci, o právu na nepřemýšlení a odpočinek. Jenže to nejsou prvky, které by Troškovy filmy přímo obsahovaly – naopak všechny postavy v nich vždy šíleně kalkulují a neustále se za něčím pachtí, nikdo se ani na okamžik nezastaví. My musíme „vypnout mozek“ a ignorovat nesmyslnou zápletku, pokud si třeba zrovna Strašidla chceme „užít“, ale žádná z postav mozek nevypíná (neřešme teď, jak logicky onen zapnutý mozek funguje) a neodpočívá.

Na Strašidlech ještě o kus lépe než na jakémkoliv Troškově filmu odhalíme pravou podstatu jejich atraktivity: Vystavují odpustku vůči jakkoliv amorálnímu, sobeckému, hloupému a někdy vyloženě zlému chování. Říkají, že jakkoliv se chováme, je správně, pokud nám to přinese užitek. A cokoliv se děje jiným, není důležité. Byla znásilněna moje teta? Sranda! Dorážel na mě chtivý muž? Zločin! Nemluvíme tu pak o vypnutém mozku coby relaxu, ale vypnutém mozku coby možnosti nepřemýšlet nad následky své činnosti či nečinnosti a nepřemýšlet o ničem a nikom než o sobě.

Konzervativní anarchista

Troška bývá označován za konzervativního člověka, jenže konzervativci většinou stojí za nějakými hodnotami. Troška všechny historické i systémové autority od politiky přes úřady a církev až po umění ve svých dílech aktivně pošlapává. Ve Strašidlech jako směšně nefunkční zobrazuje jak buržoazní existenci strašidel a „staré uspořádání“, tak i současný establishment a „nový svět“. A nahrazuje je... ničím.

Hodnotu nemá ve Strašidlech ani lidský život. Když se vodník přizná, že před nějakou dobou utopil muže své nápadnice, protože už tenkrát se mu líbila, ukáže se, že to není žádný problém, protože ho nemilovala. Vlastně je ráda.

Jediný důvod, proč hrdinové nezabijí záporáka, je, že by tím ohrozili svou divadelní premiéru. Ani hejkalova žena se k manželovi nevrátí proto, že by ho milovala, ale protože se s novým milencem začala nudit. A dítka své problémy ve škole vyřeší tak, že si dohodnou protekci u ředitele, jemuž budou dodávat lektvary na oklamávání žen.

Mohlo by jít o tvrdou společenskou satiru, v níž Troška odhaluje sobectví a zlobu skrytou v nás, ale opravdová rána je, když jsou všechny tyto věci prezentovány jako happy end. Kdy se ukáže, že tohle brutální pošlapání lidské slušnosti a morálky má být adekvátní řešení životních situací. Pro porovnání, vodníci v Jak utopit doktora Mráčka rovněž zabíjejí lidi – ale tvůrci to zobrazují jako metaforu vykořisťování, jako odsouzeníhodné. Ne jako cestu ke štěstí.

Pokud je Troška v něčem opravdu konzervativní, tak leda ve vykreslení ženských postav a obecně vztahů k nim. Pracuje výlučně s třemi typy vyprázdněných odosobněných figur – starou pannou, zoufale vilnou lovkyní a andělsky čistou kráskou. Drtivě převažuje prostřední typ žen, co se chtějí automaticky vrhnout na každého muže, kterého potkají, a jsou tím směšné, protože pánové o ně nestojí. Zbylé dva typy jsou naopak zcela oproštěny od vlastní sexuality. V prvním případě jen pronášejí ironické věty, v druhém stojí na místě (v případě Strašidel poskakují okolo mužů) a jsou krásnými objekty bez jakékoliv další vlastnosti. Jsou zdrojem tužeb všech mužů, ale samy si to neuvědomují.

Mužské charaktery jsou na tom o něco lépe, alespoň procházejí nějakým vývojem a mají třeba i víc než jednu vlastnost. Sice i oni jsou většinou motivováni pudovou touhou, ale většinou mají i nějaký životní cíl. Čistý milenec se každopádně odlišuje od chlípníka výhradně tím, že se ženy nepokouší fyzicky dotknout. Sice je ženou stejně poblouzněn na první pohled, nepokouší se ji poznat jako osobnost nebo s ní komunikovat, ale nechce s ní mít sex – chce s ní prostě být. Vrchol lidského soužití i ve Strašidlech je, aby si dva krásní mladí lidé, kteří se neznají, ale jsou si souzeni, dali hubičku za úplňku. O tom je život podle Trošky.

Děti nechte doma

A příběh Strašidel sám o sobě? Děj ukrutně nudí a nedává sebemenší smysl, vybavovat si ho zpětně je utrpení.

Není nijak vysvětleno, jak vlastně funguje svět nadpřirozena. Lidé o něm na jednu stranu mluví a strašidla se mezi smrtelníky pohybují a čarují, přesto se však zdá, že v ně zároveň nikdo nevěří. A když hrdinové opakovaně předvádějí ta samá kouzla, ti samí lidé jsou z nich buď zcela nevyvedeni z míry, nebo naopak po několikáté omdlévají a nechápou, co se děje. Například vílu přijmou jako tanečnici, protože se umí přemisťovat a létat. Část lidí to nechává chladnou, zatímco druzí znovu a znovu panikaří. A proč pracovat v prádelně či v divadle, když existuje tolik způsobů, jak by mohly nadpřirozené bytosti své schopnosti zpeněžit? Odpověď nečekejte.

Scéna následuje scénu a vždy ve chvíli, kdy se začínáme ptát po její pointě, se najednou přestřihne jinam. Nejde o to, že by byly pointy špatně prezentovány – mnohé scény nenesou žádnou informaci, postavy zkrátka mluví o věcech nesouvisejících s dějem a najednou přestanou.

Humoru najdeme ve filmu velmi málo. Ani pitvořivé přehrávání přítomných není gradováno natolik, aby jejich kreace mohly být považovány za pokusy o vtip.

A pokud jste uvěřili reklamní kampani propagující Strašidla jako rodinný film, tak vzhledem k množství oplzlých sexuálních dvojsmyslů ve scénáři a zjevné odtrženosti Trošky od toho, jak dnešní děti vypadají, mluví a přemýšlí (scény ve škole jsou skoro sci-fi), nejde o snímek, na který by šlo doporučit vzít dítě. Ostatně první věta ve filmu je „Prachy v hajzlu“.

Strašidla jsou zkrátka další dílo svého tvůrce, v tomto ohledu bezchybné. Pokud bylo Troškovým záměrem natočit „další film Zdeňka Trošky“, dokonale uspěl. Jeho příznivci se s ním opět mohou ztotožnit jako s dílem určeným pro ně, jeho odpůrci mohou opět demonstrovat svou nelibost. Pokud bylo jeho cílem natočit zábavný a smysluplný příběh pro celou rodinu, tak nemohl selhat víc. Jako vždy.

Hodnocení: 5 %

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Růžička je dalším vyřazeným, v hokejové reprezentaci pokračují tři brankáři

V další fázi přípravy kádru hokejové reprezentace budou od neděle pokračovat jen tři gólmani. Dnes z něj po rozhodnutí trenérů v čele s hlavním koučem Filipem Pešánem vypadl Jan Růžička, o účast na mistrovství světa v Lotyšsku dál usilují Šimon Hrubec, Petr Kváča a Roman Will. Pešán potvrdil, že má velký zájem o Josefa Kořenáře ze San Jose.

před 3 hodinami

Kovář získal s Zugem švýcarský titul a vyhrál bodování play off

Český útočník Jan Kovář se stal s Zugem švýcarským hokejovým mistrem. K rozhodujícímu triumfu EV nad Servette Ženeva 5:1, po němž vítěz základní části vyhrál finálovou sérii 3:0 na zápasy, přispěl asistencí u prvního gólu. Byl to jeho patnáctý bod v play off a s bilancí 1+14 produktivitu vyřazovací části ovládl.

Zug vyhrál ligu podruhé v klubové historii a po 23 letech. Jednatřicetiletý reprezentant Kovář přidal švýcarský titul k jednomu českému, který získal s Plzní v sezoně 2012/13, a dvěma z KHL. V tamní soutěži slavil v letech 2014 a 2016 s Magnitogorskem.

před 4 hodinami

Ve 101 letech zemřel Jegor Ligačov, sovětský tajemník pro ideologii

Ve 101 letech zemřel v Jegor Ligačov, bývalý tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu pro ideologii. Agentuře TASS to řekl mluvčí správy Tomské oblasti, odkud zesnulý pocházel. Ligačov byl mužem číslo dvě ve straně na počátku přestavby ve druhé polovině 80. let, kdy stál v čele Sovětského svazu a strany Michail Gorbačov. Později byl tento politik známý jako odpůrce politiky ruského prezidenta Borise Jelcina.

Sovětský a ruský politik byl tajemník ústředního výboru KSSS v letech 1983 až 1990. Od roku 1985 byl členem politbyra a v ÚV KSSS byl odpovědný za otázky ideologie. V té době byl mimo jiné jedním z iniciátorů protialkoholní kampaně v Sovětském svazu.

Když pozdější ruský prezident Jelcin v roce 1988 na stranické konferenci kritizoval, že perestrojka nepokračuje dosti rychle a nepostupuje dostatečně, mluvčí konzervativních stranických funkcionářů Ligačov mu tvrdě odsekl: "Borisi, mýlíš se," připomíná dnes TASS výrok, jímž se Ligačov proslavil.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Augsburgu nepomohl k bundesligovým bodům ani nový trenér

Fotbalistům Augsburgu výměna trenéra nepomohla, v 32. kole německé ligy prohráli ve Stuttgartu 1:2 a zůstali v pásmu ohrožení sestupem. Augsburg získal z posledních pěti bundesligových duelů pouze jediný bod a na třináctém místě tabulky má tříbodový odstup od barážové šestnácté příčky.

Nový trenér Augsburgu Markus Weinzierl zařadil v derby do základní sestavy záložníka Jana Morávka, který odehrál 67 minut. Brankář Tomáš Koubek zůstal na lavičce.

Domácí tým, který toužil utnout sérii čtyř bundesligových porážek, poslal do vedení v 11. minutě střelou zblízka Förster. Krátce po poločase vyrovnal hlavou Niederlechner, ale poslední slovo měl Kalajdžič, který si po centru z pravé strany našel správné místo mezi obránci. V ročníku dal už 15 branek a je nejlepším střelcem Stuttgartu, kterému patří deváté místo.

Německá fotbalová liga - 32. kolo:

Stuttgart - Augsburg 2:1 (11. Förster, 74. Kalajdžič - 59. Niederlechner).

Tabulka:

1. Bayern Mnichov 31 22 5 4 86:40 71
2. Lipsko 31 19 7 5 55:25 64
3. Wolfsburg 31 16 9 6 54:32 57
4. Eintracht Frankfurt 31 15 11 5 62:47 56
5. Dortmund 31 17 4 10 66:42 55
6. Leverkusen 31 14 8 9 51:35 50
7. Mönchengladbach 31 12 10 9 59:46 46
8. Union Berlín 31 11 13 7 47:38 46
9. Stuttgart 32 11 9 12 54:52 42
10. Freiburg 31 11 8 12 45:46 41
11. Hoffenheim 31 9 9 13 45:50 36
12. Mohuč 31 9 8 14 34:50 35
13. Augsburg 32 9 6 17 32:49 33
14. Hertha Berlín 30 7 9 14 38:49 30
15. Brémy 31 7 9 15 34:51 30
16. Bielefeld 31 8 6 17 23:51 30
17. Kolín nad Rýnem 31 7 8 16 32:56 29
18. Schalke 30 2 7 21 18:76 13
Další zprávy