Název filmu odkazuje k osobám, které na sociálních sítích a veřejných fórech neskrývaně zveřejňují svůj odpor či nenávist ke konkrétním lidem, hnutím nebo etnickým a náboženským skupinám. Protagonistou je ale poněkud jiný a mnohem nebezpečnější "hejtr".
Mimořádně ambiciózní mileniál Tomasz, hraný výtečným Maciejem Musiałowským, je kvůli plagiátorství vyhozen ze studií práv a začíná pracovat pro varšavskou PR agenturu. Ta se oficiálně specializuje na takzvaný buzz marketing, jehož cílem je strhávat pozornost k produktu a vytvářet rozruch, aby se o něm vášnivě diskutovalo.
Klienti agentury však ve skutečnosti požadují, aby její zaměstnanci nacházeli slabiny a s pomocí příspěvků z falešných účtů systematicky ničili image konkurenčních firem i osob. Od diskreditační kampaně nasměrované na bezvýznamnou hvězdičku fitness, jež propaguje zdravé nápoje s kurkumou, je ale jen malý krok k tomu, aby Tomasz začal guerillovými útoky ovlivňovat politiku před komunálními volbami.
Originální název filmu Sala samobójców: Hejter odkazuje na režisérův devět let starý snímek Místnost sebevrahů. Jan Komasa v něm vyprávěl o mladíkovi, jenž po zesměšnění na sociálních sítích propadne internetovému fóru, jehož účastníci si pohrávají s myšlenkou ukončení života.
Příběh Hejtra na předchozí snímek přímo nenavazuje. Nejde o pokračování, spíše o takzvaný spin-off, tedy film, který některými motivy a postavami odkazuje k původnímu snímku. I tentokrát se zabývá tématem virtuálního světa, který má na ten skutečný děsivě zhoubný vliv.
Drama se nedotýká jen aktivit spojených s moderními technologiemi, jako jsou řízený hejting, trolling nebo šíření dezinformací, ale také projevů asociálního chování v reálném životě typu mobbing či stalking.
To vše se odehrává na pozadí současné společensko-politické situace Polska, rozštěpeného na dva tábory. Přestože názvy stran jsou ve filmu fiktivní, je zřejmé, jaké konkrétní politické síly je inspirovaly.
Tomasz se během pomlouvačné kampaně stane trojským koněm ve volebním štábu jedné z nich, přitom průběžně komunikuje se zástupci protikladných společenských i sociálních vrstev. Od snobských liberálních elitářů až po extremistické nacionalisty, kteří své homofobní a rasistické výlevy zaštiťují floskulemi o ochraně tradičních evropských hodnot.
S ohledem na určitou modelovost, s jakou jsou tyto sociální bubliny vykresleny, lze jejich obdobné protějšky najít také v českém prostředí. A to včetně ústřední postavy politického marketéra, který je schopen anonymně a jen s pomocí počítačové klávesnice zorganizovat na Facebooku pochod podporující kandidáta na starostu Varšavy a zároveň na témže místě i protest proti němu.
Snímek pracuje s některými motivy, které se v modifikované podobě objevují ve snímku Petra Zelenky Modelář a předně v satirickém politickém thrilleru Kandidát slovenského režiséra Jonáše Karáska. Také ten poukazuje, jaký vliv na veřejné mínění může mít důsledná mediální masáž. Jan Komasa tuto skutečnost nelítostně dovádí do šokujícího, krutě cynického extrému.
Stejně jako ve svých předchozích filmech i tentokrát klade důraz na precizně stylizovanou audiovizuální stránku. Příběh zasadil do typických kulis soudobého středoevropského velkoměsta, včetně ruin barů, silent diskoték se sluchátky nebo moderních galerií.
Reklamně efektní vizuál organicky pracuje se záběry skrytých kamer i internetovým rozhraním, on-line komunikace se v reálném čase zhmotňuje přímo ve filmovém obraze. Hudební podkres přitom často kontrastuje s probíhajícím děním, jak dokládá i nejbrutálnější scéna, ve které chlapecký chór andělsky pěje hymnu Evropské unie - Beethovenovu Ódu na radost.
V režisérově starším filmu Místnost sebevrahů měly nezastupitelnou roli animované pasáže ve stylu japonského anime, zobrazující hrdinův "paralelní" život. Drama Hejtr využívá identický nápad, tentokrát v podobě on-line akční RPG hry se ztepilou válečnicí. Tyto sekvence navíc propojuje s myšlenkami čínského Mistra Suna o válečném umění a lstivé manipulaci s nepřítelem. Díky tomu protagonista Tomasz dokáže naverbovat slabomyslného vykonavatele své nejradikálnější marketingové akce.
Ve filmu je minimum scén, v nichž by se neobjevil představitel titulní role Maciej Musiałowski. Tomasze hraje jako neobyčejně inteligentního, zároveň všehoschopného sociopata, který si své komplexy - vyvolané zapadákovem, v němž se narodil, i neopětovanou láskou - kompenzuje chorobnou ctižádostivostí a patologickou mravní netečností.
Hejtr je rafinovaný, ambiciózní, avšak ne dokonale fungující film. Zdaleka ne všechny situace působí věrohodně a některé postavy - mimo jiné šéfová agentury v ďábelsky úskočném podání Agaty Kuleszové - se zdají být trochu jednostrunně napsané. Mrazivé vyznění více než dvouhodinového snímku zbytečně rozmělňuje několik konců.
Titulní postava je však navzdory odpudivému chování znepokojivě mnohoznačná. Kamera v dlouhých záběrech opakovaně sleduje její ledově chladnou, odosobněnou tvář s krhavýma očima, která zrcadlí, jak protagonista překračuje další a další etické zábrany. Provokující finále přesto vzbuzuje - ze strany tvůrců možná lehce manipulativní - otázku, kým Tomasz vlastně je. Zda má blíže k Patricku Batemanovi z Amerického psycha, anebo k Travisi Bickleovi ze Scorseseho Taxikáře.
Hejtr
Režie: Jan Komasa
Film je k vidění na Netflixu.
