Profesionální zachránce filmových sérií J. J. Abrams udělal z okrajové a skomírající značky Star Trek něco, s čím lze opět marketingově pracovat. A posunul se o dům dál, aby připravil půdu pro tolik dílů Star Wars, až nás bude jeho dobře odvedená práce na Síle se probouzí nakonec mrzet.
Hledání jeho náhradníka bylo jistě komplikované, mohli jsme tu mít dokonce Star Trek od Julie Taymorové, jak americká režisérka nedávno přiznala v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Nakonec padla volba na ještě nečekanější jméno: Justina Lina, známého především sérií Rychle a zběsile.
Star Trek + barvy
Pro pravověrné fanoušky šlo o ránu z milosti. Devizou Star Treku přece vždy bylo, že na rozdíl od space oper typu Hvězdné války si zakládá na autenticky znějící vědě, ve svých příbězích řeší mimo jiné i otázky etiky či morálky a akce je spíše dějotvorným prvkem než atrakcí.
Už J. J. Abrams svůj reboot dost „naspeedoval“, takže notoricky známé postavy najednou ztvárňovali mladí krásní modelové a modelky (Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana), kteří pobíhali po lodi Enterprise, zatímco nám do očí svítila pestrobarevná světla. Pro konzervativní fanoušky věc na rozdýchání, pro trh konečně relevantní lákadlo. A u většiny diváků mu to prošlo. Dokonce i u dvojky (Do temnoty), kde si uznání už moc nezasloužil.
Jenže jak udrží křehký balanc mezi mainstreamem a kultem režisér, který zatím svůj talent prokázal efektní likvidací drahých aut? Konec napínání: Justil Lin si se Star Trekem poradil lépe, než mohl kdokoliv očekávat. Občas se trochu utrhne ze řetězu, jinak jde ale ve stopách předchůdce, a dokonce se dokáže vyvarovat některých jeho přešlapů.
Není však jediný, komu poděkovat. Star Trek: Do neznáma je lepším filmem než předchozí díl Do temnoty předně proto, že se poučil z nedostatků nabubřelého scénáře party Orci, Kurzman a Lindelof. Ani oni se nevrátili, nahrazeni byli Dougem Jungem a především komikem a fanouškem Star Treku Simonem Peggem (který samozřejmě opět ztvárňuje Scottyho), což je změna stejně zásadní jako nový režisér.
Star Trek pod jejich vedením zachovává dravost a kinetiku Abramse, ale nepokouší se už ohromovat okázalými gesty ani dějovými oblouky.
„Jenom“ nový díl
Místo toho nabízejí velmi jednoduchý sci-fi příběh, který víc než boj za osud lidstva evokuje „další epizodu“. Samotný kapitán Kirk dokonce cynicky poznamenává, že jeho život se začal podobat seriálu.
Hollywoodské série se dřív snažily spíš maskovat svou epizodickou podstatu. Pokud nešlo o předem avizovanou řadu jako Harry Potter nebo Pán prstenů, chtěli vždy scenáristé, aby každý díl působil jako plnohodnotný film s tradiční dějovou skladbou, v němž hrdinové nejenže přemůžou padoucha, ale i završí, nebo alespoň posunou své osobní konflikty. Týká se to i deseti celovečerních Star Treků.
Dnes se tyto tendence vytrácejí především u komiksových filmů, jež se snaží budovat celou síť příběhů a každý snímek je přiznaným dílkem skládačky. Nový Star Trek však dělá něco trochu jiného než Marvel a DC, kteří vyvolávají dojem mnoha paralelních akcí. Svět Enterprise je i přes kličku s cestováním v čase lineární a jednolitý, dává však jasně najevo, že až skončí tohle dobrodružství, začne zase jiné. Že jsme svědky rutiny.
Možná to zní, jako by se Pegg s Jungem prostě vzdali a nepokusili se přijít s dostatečně silným příběhem a důsledným rozkreslením motivů, na druhou stranu ale podobný tah uvolňuje napětí a zbavuje Star Trek „povinností“, jejichž plnění už bylo především otravné.
Už není třeba hledat velké uzavřené konflikty a charaktery nutit do psychologických posunů a poučení. Díky bohu už nemusíme sledovat potřetí opakované postrkování Spocka a Kirka a jejich snahu o vzájemné porozumění, jen aby na začátku dalšího dílu začali znovu, protože jde o jediný náznak složitější psychologie, který se v rebootech podařilo objevit.
Postavy místo toho prostě plynule žijí a řeší problémy, do nichž se během své odysey dostanou. Mají své stanovené charaktery i konflikty, jež je trápí, ale není pro ně ostuda, že na konci střetu jsou stejnou osobností jako na jeho počátku. Nás přece každý den v práci rovněž nezmění k nepoznání.
Prostě žijí
Aby to vše nevypadalo až moc růžově, i scénář Do neznáma má své zásadní nedostatky. V první polovině se posádka rozdělí do dvojic a sledujeme několik souběžných úkonů, v nichž není snadné udržet přehled. Záporák je po většinu stopáže nevýrazně anonymní a ve chvíli, kdy se odhalí jeho bohatší minulost, už je na záchranu dosavadního mdlého dojmu pozdě.
Ještě víc než dřív pocítíme nadbytek postav, kdy to tentokrát není Bones (Karl Urban), ale Spock, kdo je upozaděn. Vzhledem k tomu, že mezi filmy jsou rozestupy měsíce a roky, zatímco mezi díly seriálu jde o dny, tu Star Trek může jen částečně těžit ze své epizodičnosti. Odsunuté postavy zkrátka působí odsunutě i za předpokladu, že v dalším filmu se na ně třeba bude myslet víc.
Justin Lin má občas cit pro zajímavý úhel kamery, ale s přehledností akce má potíže. Bohužel nevytáhne z rukávu žádný památný okamžik.
Star Trek: Do neznáma se ani nepokouší být zapamatování hodným velkolepým filmem. Navrátil se ke své seriálové minulosti, jen teď jedna epizoda trvá dvě hodiny a stojí 185 milionů dolarů. Je v ní mnohem víc destrukce, nesrovnatelně víc výbuchů a nedává vždy dokonalý smysl. Ale Pegg, Jung a Lin z ní odešli se ctí. Pokud dělat vyprázdněnou hollywoodskou zábavu, tak zhruba takto.
