Protagonistkou snímku je Anny, která má tři odrostlé děti, je dvakrát rozvedená a pracuje jako toaletářka. Ve 46 letech se dobrovolně vydává na dráhu pouliční prostitutky, aby na Vánoce přilepšila vnoučatům.
"Film Anny se mě osobně velmi dotkl. Když skončil, měl jsem takový ten divný pocit v žaludku, který zažívám u jen málokterých snímků. Je to komplexní film o mnoha věcech, hlavně ale ukazuje život lidí z nižších vrstev, které ignorujeme a jichž je přitom po celém světě stále více," uvedl jeden z porotců sofijského festivalu, americký režisér polského původu Lech Kowalski.
Helena Třeštíková začala Anny sledovat roku 1996 v rámci souhrnného filmu Rozkoš bez rizika o pražských prostitutkách. Po jeho uvedení v České televizi se pak k Anny vrátila a natáčela s ní dalších deset let.
"Anny byla zajímavá tím, že to nebyla typická prostitutka. Začala šlapat ve 46 letech, motivovalo ji přilepšení vnoučatům. Mně se líbilo, že se svými výraznými rysy podobá Giuliettě Masinové," poznamenává v narážce na italskou herečku, která ve snímku Cabiriiny noci režiséra Federica Felliniho z roku 1957 ztvárnila prostitutku. "Mně tak přišlo, že tu máme jisté Cabiriiny noci po česku. Anny byla autentická, nestylizovala se, o profesi pouliční prostitutky mluvila s nadhledem a humorem," poznamenává Helena Třeštíková.
Mezi její nejslavnější filmy patří Katka, Mallory, série Manželské etudy a René, za něhož získala cenu Evropské filmové akademie.
Jedenasedmdesátiletá Třeštíková užívá časosběrnou metodu, kdy se objektům svého zájmu věnuje celá léta či desetiletí. Dokumenty točené v průběhu času podle ní vytvářejí příběh. "Tím, že obsahují vývoj postav za celých 37 let, vznikají příběhy. Příběhy o nic méně dramatické než příběhy umělé, a přitom příběhy autentické. Lidé v nich často poznávají sami sebe a dobu, ve které žili a žijí," řekla o své práci dříve.
