Třeboň - Slavnostním vyhlášením vítězů v zaplněném Divadle J. K. Tyla v Třeboni v sobotu skončil mezinárodní festival Anifilm (3. - 8. května). Nejlepším celovečerním filmem se stala novinka Jana Švankmajera Přežít svůj život. Ve volbě vítěze v kategorii krátkometrážních filmů se mezinárodní porota shodla s mezinárodní porotou konkurenčního Anifestu v Teplicích.
Zvítězil totiž film Potápěč v dešti, černobílá melancholická absurdita uznávaného estonského režiséra Pritta Pärna o muži, který se dlouho připravuje na potopení, přičemž mu přípravy neustále někdo narušuje, a jeho manželce, která se doma marně snaží usnout a v polospánku se jí rušivé elementy promítají do fantaskních snů.
Potápěč v dešti nese prvky postmoderní grotesky, jak je u Pärna obvyklé, zároveň má zasmušilou šedivou atmosféru s neustálým deštěm a podivnými postavami, z nichž některé umírají náhlou a tragikomickou smrtí.
Počet konkurentů nebyl velký, celkem v soutěži krátkých filmů figurovalo dvacet snímků, nicméně sešly se zde cenné tituly včetně novinek několika veličin světové animace: třeboňský oblíbenec, Američan Bill Plympton, uvedl charakteristicky divokou grotesku Kráva, která chtěla být hamburgrem, jeho příležitostná spolupracovnice litevského původu Signe Baumane zachytila strachy sedmnáctileté dívky z těhotenství v Porodu, osobitý německý tvůrce Andreas Hykade nabídl ve filmu Love and theft tříštivé prolínání kreslených popkulturních ikon (od animovaných oblud po japonskou kočičku Hello Kitty).
Mezi celovečerními filmy zaujal jednak melancholický Iluzionista od francouzského držitele Oscara Sylvaina Chometa, příběh kabaretního kouzelníka na britských ostrovech, k němuž se přidá mladá dívka z venkova, a také švédské antiutopické sci-fi s prvky thrilleru Metropia, které líčí Evropu po ekonomických a klimatických problémech jako špinavý, odosobněný a cynický kontinent propojený podzemní drahou a také jednou mamutí korporací.
Mezinárodní porota v čele s izraelským animátorem a ilustrátorem Avi Oferem a irskou režisérkou Norou Twomey nakonec podlehla kouzlu v branži kultovního českého režiséra Jana Švankmajera a hlavní cenu za nejlepší celovečerní film přidělila jeho filmu Přežít svůj život. Nemocného tvůrce zastoupil dlouholetý producent Jaromír Kallista, který podotkl, že to bylo poprvé, co Švankmajer s nějakým filmem soutěžil.
Paralelní soutěž o nejlepší celovečerní film pro děti vyhráli také Češi - Fimfárum do třetice všeho dobrého. Poslední soutěžní sekce byla určena českým a slovenským studentským snímkům, tam zvítězily noční můry zlínské studentky Soni Jelínkové v černobílém kresleném snímku Věnováno Tmě.
Oprávněně největší zájem byl o projekce tří titulů nominovaných letos na Oscara v kategorii krátkometrážní animovaný film; ani jeden z nich dosud nebyl v ČR uveden. Zejména vítězný snímek Ztracená věc (The Lost thing) byl absolutním vrcholem festivalu: velká hvězda současné knižní ilustrace, šestatřicetiletý Australan Shaun Tan, si k adaptaci vlastní knihy o podivné bytosti, kterou najde školák na pláži rodného města, přizval Andrewa Ruhemana.
Na základě Tanových ilustrací (jednu z jeho knih chystá letos vydat Labyrint) vytvořili vizuálně úchvatný svět plný obludek, jejichž fantaskní hrůzostrašný i milý zjev kontrastuje s uniformním a odcizeným prostředím města. Patnáctiminutový snímek už u nás patrně nebude (legálně) k vidění; právě kvůli takovým se vyplatí do Třeboně jezdit.
| Anifilm versus Anifest |
Česká republika vyrobí sotva dva celovečerní animované filmy ročně a počet krátkometrážních se vejde do dvou desítek včetně studentských cvičení, přesto má dva festivaly animovaného filmu. Schizma se zrodilo ze dvou rozporuplných kroků producenta Anifestu Jaromíra Hníka. Ten jako vlastník produkční firmy Corona spolu s producentem animovaných filmů Milanem Rycheckým, jeho synem Tomášem a programovým ředitelem Petrem Slavíkem před deseti lety festival zakládal.
Milan Rychecký však zůstal v roli iniciátora, Tomáš Rychecký se Slavíkem v roli zaměstnanců. Po sedmi letech čím dál lepšího fungování festivalu se Hník rozhodl propustit celý organizační tým, a to přímo během probíhajícího festivalu. V roce 2009 již festival dělal s novým týmem a chystal další nečekaný krok - jeho přesun z Třeboně do Teplic. Zprvu rozdělením do obou 230 km vzdálených měst, loni pak promítáním již jen v Teplicích. Jeho bývalý tým v tu chvíli zareagoval a animaci do Třeboně vrátil pod názvem Anifilm.
Vzhledem k tomu, že renomé festivalu bylo spojeno nikoliv s místem konání, jak bývá u obvyklé, ale se značkou Anifest, považuje Hník teplický Anifest za oprávněného pokračovatele třeboňské přehlídky. Podle toho se zachovalo také ministerstvo kultury, které „druhému" ročníku Anifestu přidělilo téměř čtyřikrát větší dotaci než Anifilmu. Také celkový rozpočet Anifestu byl neporovnatelně vyšší oproti Anifilmu, přesto se úroveň obou festivalu tolik nelišila: Anifest se chlubí výrazně vyšším počtem promítaných titulů, Anifilm zase kvalitou (k vidění byly například tři z pěti filmů nominovaných na Oscara v kategorii animovaný krátkometrážní film).
Mimochodem tři celovečerní filmy se v soutěžích obou festivalů překrývaly, nemluvě o dalších krátkometrážních. S finanční podporou v zádech se Anifest letos pustil do boje s Anifilmem - především přesunul své konání na dobu ohlášeného termínu Anifilmu (ten se nakonec posunul o týden později).
Případ nelze zcela srovnávat s rozdvojením karlovarského festivalu v devadesátých letech: tehdy si část organizačního týmu, která přehlídku chtěla odstěhovat do Prahy, musela založit festival nový (Zlatý Golem), jakkoliv na něj přešly některé „vymoženosti" festivalu karlovarského: především takzvaná kategorie A toto dělení se dnes již nepoužívá).
Karlovarský festival si však udržel termín a podporu stádu i médií - a Zlatý Golem po dvou ročnících skončil, zatímco karlovarský festival se těší přízni nejsledovanější kulturní a společenské akce roku. Čeští tvůrci animovaných filmů většinou pro jistotu dorazili do Teplic i do Třeboně.
