Tomáš Mašín, režisér Wilsonova: Neukazujeme prstem, chceme jen bavit drsnou a nekorektní srandou

Martin Svoboda Martin Svoboda
8. 10. 2015 10:00
Tomáš Mašín debutoval v 2009 Třemi sezónami v pekle, jimiž se podle některých kritiků zařadil mezi silné autorské filmaře se značným potenciálem. Jeho další projekt, drama o bratrech Mašínech (s nimiž ho pojí příbuzenský vztah), se ale prozatím nepodařilo zrealizovat, tak se tento jindy především reklamní režisér vrací s Wilsonovem producenta Petra Bílka podle scénáře Marka Epsteina. Kritici ho tentokrát zrovna nepochválili, publikum pak snímek rozdělil jak na odpůrce, tak i zastánce. Podle jedněch jde o jeden z našich nejhorších filmů, jiní se odvolávají na jeho nadhled a uvolněnost.
Wilsonov.
Wilsonov. | Foto: Falcon

Aktuálně.cz: Debutoval jste Třemi sezónami v pekle. Filmem velmi odlišným od Wilsonova. Co vás k takovému posunu přimělo?
Tomáš Mašín: Nabídka producenta Petra Bílka. Ukázal mi scénář, v němž jsem viděl režijní a výtvarný potenciál.

A.cz: Jde tedy o producentský film, na nějž jste byl najat?
Ano. Když jsem k projektu přišel, byl už z větší části zafinancovaný a já nastoupil do rozjetého vlaku. Po konzultaci a vzájemné shodě jsme se mohli rovnou pustit do práce.

A.cz: Přizpůsobil jste si přesto nějak materiál?
Spolu s Markem Epsteinem jsem ve scénáři udělal dílčí změny. Knižní předloha Michala Hvoreckého je mnohem vážnější a původní scénář ji víc odrážel. Já v něm ale mnoho temného nenalézal. Snaha bezvýznamného města, kde vládne maďarská většina, připojit se k USA, hádaví konšelé, kteří se chtějí separovat od Evropy, a vraždící opice řádící v židovském ghettu, to vše mi přišlo spíš absurdní a vhodné k parodickému uchopení podobně jako Lipského Adéla ještě nevečeřela. Přišlo mi nosné i politicko-společenské pozadí a figurky na něm, proto jsem ho chtěl zdůraznit. Posunul jsem tedy scénář trochu blíž drzé komedii s prvky grotesky a parodie, abych mohl příběh vyprávět s nadhledem a s hravým odstupem zdůrazňujícím abstraktní nádech scénáře. Což tu dle mého dlouho nebylo a možná chybí, naskytla se tedy šance dát trhu výrazné dílo. Právě takový potenciál jsem ve Wilsonovu viděl.

A.cz: Posun temné povídky k humoru jste tedy zařídil vy?
Ne, byl už v původním Epsteinově textu, ten však byl přece jenom temnější. Předloha se pohybovala v mantinelech gotického hororu, ovšem tato stylizace mi skutečně ke scénáři tak, jak byl pojat, nepasovala. Ve výsledku tedy méně strašíme a víc se na dění díváme s odstupem a snažíme se všemi těmi bizarními prvky bavit.

A.cz: Ve filmu najdeme mnoho společenských témat. Národnostní menšiny, politické motivy. Má nějakou ambici něco v tomto ohledu sdělit?
Ne, v první řadě by mělo jít naopak o lehkou podívanou, na níž diváci ocení právě to, že je nezatěžuje zásadními otázkami, jde o oddechovou zábavu.

A.cz: Na druhou stranu, když si děláte natolik nekorektní legraci z tolika témat, neměli byste ji zaštítit nějakou myšlenkou? Když používáte prvky, jež by se daly vnímat jako xenofobní nebo rasistický humor, nemělo by být jasné, proč zde onen humor je? Není tento humor oproštěný od přesahu už jen samoúčelně posměšný?
Není samoúčelný. Pokud si ve filmu najdete šovinismus, falešné ambice lokálních politiků, rasismus, lokajský obdiv vůči Americe, národnostní animozity a přehnanou úctu nebo neúctu některých k politickým autoritám, tak je to správně. Využíváme parodii, provokaci, absurdní chování postav nebo tvrdý sarkasmus, jaký využívali třeba Kafka nebo Haškův Švejk. Nejde o náhodu, ale záměr.

A.cz: Jenže Kafka i Hašek mají svou agendu, něco svým tvrdým sarkasmem říkají. Hašek svým hrdinou částečně kritizuje vlastnosti, jež on má. Kdežto vy, pokud se nepletu, agendu odmítáte a tvrdíte, že jde jen o legraci.
Wilsonov určitě nechce mít poselství. Krom oné nekorektnosti, která je sama o sobě zásadní částí díla, už tam není jiná ambice podávat výpovědi. Jinak by šel proti žánru detektivní komedie.

A.cz: Ve filmu máte postavu Macháčkova detektiva, tedy rasistu, xenofoba, šovinistu, velmi otevřeně podle toho jednajícího, ale nakonec z toho nic nevyplyne a Macháčkovi v podstatě všechny plány vyjdou. Má to tak být?
Ano, ta postava má být nekontrolovatelná, energická a absurdní, stejně jako je absurdní námět. Vyplývá z toho, že v životě mají poslední slovo vždycky idioti, jak říká sám Macháček ke konci.

A.cz: Jenže já z filmu nemám pocit, že "idiot měl poslední slovo", ale že "idiot měl nakonec pravdu", protože přes jeho nesmyslný vyšetřovací postup vlastně vše vyřeší a zachrání, čímž může být jeho chování jakoby legitimizováno.
Mně to takhle nevychází. Pro mě jde o zábavnou hru postav, jež se v závěru střetnou a dojde ke katarzi, která se dá připodobnit ke zkáze Kocourkova. Nick Carter v Adéle má také nesmyslné vyšetřovací postupy, a přesto vedou k cíli. Pokud si má divák odnést něco podobného přesahu, tak ilustraci Kocourkova, kdy střední Evropa nejen po první světové válce, ale obecně kvůli mnohonárodnostním svazkům nebyla schopna normálně spolupracovat a zabředávala vždy v malichernostech. Stejně tak radní můžete vnímat jako symbol politické reprezentace. Víc v tom ale nehledejte a konkrétní poselství by k tomuhle typu filmu, jenž se záměrně osvobozuje od jakýchkoli pravidel, ani nepasovalo.

A.cz: To mi přijde jako zvláštní tvrzení. Pokud znáte seriál South Park, ten se vyznačuje rovněž velmi nekorektním humorem, velmi silnou satirou, všechny takové prvky ale slouží k předání jasné agendy tvůrců. Ukazují, co je špatně, a nebojí se dát najevo, jak věří, že by to mělo být správně. Kdežto vy se jen vymezujete vůči všemu špatnému, v podstatě vůči úplně všemu zobrazovanému, bez výchozí pozice nebo cíle, které jsou ale pro satiru velmi důležité, možná zásadní.
Ale my se vůči ničemu nevymezujeme. My si dělali občas drsnou a nekorektní srandu, přeháníme – záměrně a výrazně. Nemusí se to každému líbit. South Park nabízí černý sarkasmus, satiru...

A.cz: Ale ten černý sarkasmus má být něčemu prostředkem. Když si utahuje ze scientologie, velmi konkrétně uvede, co přesně na ní má být špatně. Funguje logicky. A tahle úroveň Wilsonovu zcela chybí, přičemž ale využíváte podobných prostředků, které ke stejnému výkladu vybízejí ze své podstaty.
Neměl jsem potřebu nějakým směrem vztyčovat prst a ukazovat, co je přesně na světě špatně, vymezovat se vůči něčemu a říkat, jak se chovat. Primární záměr byl plynule a hladce sledovat detektivní příběh, pátrat po vrahovi. Nezapomínejte ale, že se přesto leckdy objeví místo logického posunu nějaký duchařský nesmysl, rostlina, co rozbije za pár minut kámen... Tudíž je věrohodnost záměrně narušena. S tím kontrastuje historická skutečnost, že se chtěla Bratislava v roce 1919 připojit k USA, což se z dnešního pohledu může jevit divákovi jako podobné fantasy, ale nejde o výmysl. Nejedná se však o politický vzkaz. V Adéla ještě nevečeřela se také neřeší politické pozadí.

A.cz: Jenže Adéla neotvírá tolik politických otázek, aby je nechala bez vyjádření.
Naším cílem bylo, aby se divák rozesmál, nebo klidně rozchechtal, takový byl náš primární záměr. Ze stylu humoru se třeba leckdo naštve, ale málokdo zůstane lhostejný. Tak nám to vyhovuje...

A.cz: Takže se asi nemusím ptát, jestli jsou v příběhu parafráze k dnešní době?
Ale ony tam jsou – třeba v neschopnosti elit domluvit se na nějakém řešení. Taky se mi líbilo zobrazení lokajství malých národů, jako jsou Češi a Slováci, a jejich vzhlížení k mocným států, přičemž vyjde nastejno, jestli USA, nebo Rusko. Ve filmu tedy přesah najdete, ale nevnucujeme ho.

A.cz: Zaujalo mě, že v ději, kde většina postav musí mluvit nejspíš německy, němčina takřka nezazní. Přitom coby jazyk nepochybně patří do tohoto prostředí. Není ani příliš naznačena na rozdíl od třeba maďarštiny a ve větší míře slovenštiny. Proč tomu tak je? V českých historických filmech je vytlačování němčiny skoro trend.
Zazní asi tři repliky německy, ale víc ne. Jde o srozumitelnost. Maďarština představuje pro Čecha cosi cizího a funguje poměrně komicky, němčina tuhle úlohu plnit nemůže, proto nedostala tolik prostoru. Číst si zbytečně titulky by se nikomu nechtělo, producentův záměr byl nezatěžovat diváka a za ním já stojím – nemělo by to v našem případě smysl.

A.cz: Užívání maďarštiny jako komického prvku připomíná Cimrmany, zmiňujete často Lipského filmy. Kde všude jste se inspiroval?
Obojí jsem měl na paměti. Pak třeba ještě filmy Eda Wooda. Určitá pokleslost, herecký projev, teatrálnost. To myslím co do inspirací stačí, navíc tam nemáme žádné přímé citace.

A.cz: Vracíte se na začátek 20. století do složité politicko-společenské situace. Myslíte si, že se bude divák v ději orientovat?
Snad ano. Na začátku filmu podáme dost informací, ale v důsledku to není důležité, protože samotný příběh je civilní a žánrový, byť podávaný parodicky. Stačí mít povědomí o geopolitickém pozadí, které z filmu a jeho prologu vyplývá a později ho rozvádíme, například rivalitou radních. Divák pak jistě pochopí, že připojení Wilsonova k USA zabránil Masaryk a jistou roli v tom sehrál wilsonovský policejní prezident – Čech. Mimochodem, Wilsonov osvobozovali kromě českých sokolů a četníků také italské legie, mohli jsme tedy ve filmu mít, v zájmu historické pravdy, ještě italštinu. Ale natolik pietně přesný přístup není zapotřebí.

A.cz: Vy jste primárně reklamní režisér. V čem pro vás spočívá rozdíl u natáčení klipů a dlouhých příběhů, které potřebují souvislosti, gradaci?
Ten rozdíl je pouze v čase. Na kratší stopáž ho potřebujete méně, stejně jako méně prostředků. Výhodou filmu je větší plátno, na které můžete malovat o dost koncentrovaněji, přesněji, v detailech. Samotné natáčení ale vypadá stejně. Jen se jinak pracuje s herci. U reklamy potřebujete esenci okamžiku, jde o propočet na vteřiny. Ve filmu mají místo na pomlky a mohou předvést víc emocí.

A.cz: Když přišla řeč na herce, měl jste možnost vybrat obsazení Wilsonova, nebo jste i zde vstoupil do rozjetého vlaku?
Vybral jsem většinu herců, ústřední dvojici mi ale doporučil Petr Bílek. Trochu jsem jeho názor rozporoval, především Vojtou Dykem jsem si nebyl příliš jistý. Ne že by nebyl dobrý a charismatický herec, jen typově podle mě neodpovídal postavě, byl oproti Jirkovi Macháčkovi moc vysoký, tím pádem dominantní, což mi pro submisivní policejní ucho nesedělo. Nakonec jsme ale našli způsob, jak výškový rozdíl vyřešit herecky i vizuálně, například jsme Vojtovi, řekněme, ubrali na atraktivitě.

A.cz: A kdybyste se s ním nesžil, mohl jste ho odmítnout?
I když jsem musel poměrně překopat svou představu o té postavě, ve výsledku jsem se s tou novou dostatečně sžil. Jsem moc rád, že oba herce ve filmu mám.

A.cz: Chystáte další celovečerní film? Od vašeho debutu uplynulo šest let, dáváte si dlouhé přestávky.
Můj velký cíl je zdramatizovat příběh bratrů Mašínů. Mrzí mě, že tak silný příběh s tolika otázkami bývá i dnes tabuizován. Přitom v něm pro diváky najdeme vše – drama, láska, smrt, tíživé otázky. Jednou už jsme téměř dostali zelenou, respektive jsme ji dostali, do první klapky zbývaly v roce 2013 dva měsíce. Když byl však z vedení Novy, která byla důležitým partnerem, odvolán Sarbu, noví majitelé neroztočené projekty pozastavili. Na přípravách filmu, popřípadě minisérie, však dál pracujeme. Já přitom nechci stavět Mašínům pomníky, ale rád bych o nich otevřel plnohodnotnou debatu.

A.cz: S Českou televizí jste spolupráci zkoušel?
Ano, ale scénář se prozatím jevil jednak moc kontroverzní, jednak tematicky nezapadal do současného dramaturgického plánu. Ale není to tak, že by nám zavřeli dveře, spíš projekt odsunuli.

A.cz: Je zajímavý kontrast, že jste najednou začal se zájmem mluvit o rozvíření debaty, když jste doposud obhajoval film, v němž jakákoliv taková ambice chybí.
Nesmíte zapomínat, že Wilsonov nemá v úmyslu primárně vířit polemiky. A navíc jde o producentský film, přijal jsem zakázku natočit výpravnou komedii. Kdežto Mašíni by byli můj autorský snímek. U Wilsonova jsem dostal scénář s tím, že by mělo jít o detektivní komedii. Jaká byla má interpretace? Detektivní parodie, budu točit sarkasticky, nic neřešit a jdeme po figurkách, panoptikálnosti. A dám tomu silnou výpravu a půjde o výtvarně silný film, což nepochybně jde. Výstup nikdy neměl být: Diváku, zamysli se, jak to tenkrát bylo a co k tomu vedlo. Nechávám každému prostor pro jeho názor. Sám jsem chtěl natočit drzou, výtvarně a herecky stylizovanou parodii.

 

Právě se děje

před 35 minutami

Zastupitelé západoněmecké obce z vedení sesadili člena neonacistické strany

Západoněmeckou obec Waldsiedlung již nevede člen krajně pravicové Národnědemokratické strany Německa (NPD) Stefan Jagsch, v úterý ho zastupitelé odvolali a ve funkci ho vystřídala zástupkyně křesťanských demokratů (CDU). Informovala o tom agentura DPA.

Jagsch byl do funkce zvolen v září, a to i s pomocí hlasů CDU, sociálních demokratů (SPD) a liberálů (FDP), což vyvolalo na celoněmecké úrovni tvrdou kritiku. NDP je totiž označována za neonacistickou a zavedené strany s ní spolupracovat odmítají.

Ačkoli CDU, FDP a SPD oficiálně s NPD nespolupracují, zastupitelé těchto tří stran v hesenského Waldsiedlungu, kde žije asi 2600 lidí a který je součástí obce Altenstadt, to nerespektovali. Následnou kritiku odmítali s tím, že nikdo jiný o tuto funkci, která byla volná od června, zájem neměl a že stranická příslušnost nehrála žádnou roli.

Další zprávy