Devítidílná série se stejně jako předloha a dvě nedávné filmové adaptace odehrává ve fiktivním městečku Derry, pouze o dvě dekády dřív. Píše se rok 1962 a do titulního města se právě přestěhovala černošská rodina - Leroy a Charlotte Hanlonovi se synem Willem. Ve stejné době se na scéně objevuje zlovolná bytost jménem Pennywise, která loví místní děti.
Příběh se simultánně rozbíhá po dvou liniích, když sleduje jednak dospělé postavy a jednak skupinu dětí pátrajících po temném tajemství Derry. Zlomovou událostí, zřídlem traumatu, se stává rasistický žhářský útok na noční klub The Black Spot, kde se scházejí černošští vojáci včetně Willova otce. Těžištěm zápletky je právě propojení osobních a nadpřirozených traumat. Hanlonovi jsou svědky i oběťmi narůstající nenávisti a jejich rodinná tragédie se prolíná s obnovením cyklu násilí, který nikdo nedokáže zlomit.
Série se zároveň snaží rozšířit mytologii Derry a nabídnout vlastní pohled na to, odkud Pennywise pochází a jak se jeho přítomnost ve městě projevovala dávno před událostmi známými z Kingovy knihy. V dané konstelaci slouží děsivý klaun v podání Billa Skarsgårda jako symbol kolektivního strachu a viny.
Strach, předsudky, násilí a dědičná vina
Vítejte v Derry celkově víc zdůrazňuje dobový sociopolitický kontext, rasové napětí i studenoválečnou paranoiu. Nadpřirozené dění se odehrává v prostředí, které je už samo o sobě poznamenané strachem, předsudky a strukturálním násilím. Reálné hrůzy poskytují příběhu pevný základ a slouží jako katalyzátor těch nadpřirozených. Před dědičnou vinou a vlastními dějinami nedokážou uniknout jednotlivé postavy ani celá komunita.
Tvůrčí duo Andy a Barbara Muschiettiovi spolu se scenáristou Jasonem Fuchsem přitom Vítejte v Derry koncipovali jako první část zamýšlené trilogie. V dalších dvou sezónách by se děj měl posouvat ještě hlouběji do krvavé minulosti Derry, resp. Spojených států.
Ambiciózní záběr tvůrcům umožnil pojmout sérii jako rozvětvené rodinné drama i kroniku města nakaženého zhoubným zlem. S Derry pracují jako s plnohodnotnou postavou. Tlumené barvy, ostré kontrasty světla a stínu a kamera prozkoumávající prázdné ulice, temné sklepy a páchnoucí kanály posiluje pocit neklidu a rozkladu. Pomalé rozplétání tajemství a budování napětí dostává přednost před náhlými "lekačkami", jakkoli se zde rozhodně nešetří ani nechutnými detaily. Autoři se v bolesti postav někdy naopak až zbytečně vyžívají.
Tempo klopýtá přes mnohé dějové odbočky
Ne všechny ambice se však tvůrčímu týmu daří naplnit. Některé epizody trpí přemírou vysvětlujících odboček a pomalým tempem, které rozmělňuje napětí. Série opakovaně podléhá pokušení sdělit nám toho o mytologii klauna a města víc, než je pro pochopení příběhu nezbytné. Zlo kvůli tomu ztrácí část své tajuplnosti. Úplně hladké nejsou ani přechody mezi intimními psychologickými scénami a explicitním trikovým hororem.
Ve snaze o vytvoření základů pro rozsáhlý televizní projekt je Vítejte v Derry občas zkouškou trpělivosti diváků. Ti, kteří se lépe orientují v univerzu Stephena Kinga, budou za svou pozornost nicméně odměněni mj. různými odkazy k dalším spisovatelovým dílům. V příběhu se objevují například narážky na věznici Shawshank a jiná fiktivní místa nebo třeba na mladého Dicka Halloranna - telepatického šéfkuchaře z Osvícení.
Vítejte v Derry se kvůli kolísavému tempu a tónu mezi ty nejlepší kingovské adaptace zřejmě nezařadí, ale pro fanoušky hororů s pomalu budovaným napětím a přesahem k hrůzám, ve kterých žijeme, půjde o vítané zpestření devíti podzimních, potažmo zimních večerů.
